Domácí násilí jako zbytečně ztracené roky života

: 23 červenec 2016

Zbytečně ztracené měsíce a roky života, které už nikdo nevrátí. Které ale často ovlivní osudy žen, a zejména dětí. Takový je život, poznamenaný domácím násilím. Přečtěte si dva příběhy.

Marie, 29 let:

Karla jsem poznala jako roztomilého společníka, uznávaného odborníka, který okouzloval každého, kdo se s ním setkal. Tedy včetně mne. I když už mě mělo varovat, že vždy, když jsme spolu byli na návštěvě u známých, mi něco vytýkal, nelíbilo se mu moje vystupování, oblečení, přátelé. Miluje mne, žárlí, vzdychala jsem okouzleně.

Varovat mě mohla i první facka, ještě před svatbou, když jsem se vzepřela jeho návrhu na svatební šaty. Je přetažený, je toho na něj moc, svatba i to, že jsem se vdávala těhotná, myslela jsem si. Postupem času jsem ale pochopila, že cokoli dělám a co není přesně podle představ mého muže, je špatně, a bude následovat trest. A tak jsem postupně přestala relaxačně běhat s kamarádkami, jezdit za mými rodiči, stýkat se s rodinami mých dlouholetých spolužaček. Pak už jsem musela přestat i pracovat, protože jsem se v zaměstnání údajně chovala nevhodně.

Nic, co nebylo z hlavy mého muže, nebylo správně. Byla jsem neschopná hospodyně, neuměla jsem udržet korunu, tedy přesně ty 4000, které mi na chod domácnosti dával a které jsem musela do haléře vyúčtovat. O všechno jsem musela prosit, dokonce i o peníze na své hygienické potřeby. Ano, když jsem dělala vše, jak si přál, seděla tiše v koutku, byl klid, nebil mne, protože to už jsem vlastně nebyla já, ale jeho já.

Nevím, kdo zná ten pocit, je však hrozný. Jakmile bouchly dveře a on přišel domů, sevřel se mi žaludek. Ne z obav z ran a facek, na ty jsem si zvykla, ale z toho dusna, napětí, nejistoty, nepohody, která se trvale vznášela v domácnosti. V poslední době jsem se člověka, kterému jsem dobrovolně řekla před lety ano, tak bála, že bych splnila cokoli, co by řekl, i kdyby chtěl, abych skočila z okna. Ztratila jsem přátele, neměla jsem hotovost, kterou bych mohla disponovat, vila byla samozřejmě jen manželova, neměla jsem s dítětem kam jít, komu se svěřit, protože jsem žila jak v kleci.

Co rozhodlo o změně? Když začal křičet a fackovat naše dítě. Když se náš synek začínal jako já bát, jakmile se otevřely dveře od bytu. Pak se to ve mně zlomilo. Řekla jsem si: dost. A našla jsem si pomoc, lidi, kteří mi věřili, zařídili mnoho potřebného, než jsem se postavila na vlastní nohy. Azyl.

Anička 45 let:

Bylo to jak z filmu, něco neskutečného. Já vydělávala, on utrácel vše v nesmyslných podnikatelských projektech. Když něco nevyšlo, za všechno jsem mohla já, vše byla moje vina. Když nevěděl kudy kam, a já neměla peníze v hotovosti, zbil mne. Pak brečel, k čemu jsem ho donutila, že je tak zlý, že je to moje vina, aby mne následně prosil na kolenou o odpuštění. Aby pozítří bylo vše stejné.

Stále jsem hledala příčinu toho, proč se člověk, kterého jsem tak vášnivě milovala a utekla kvůli němu z domova, tak změnil, že je schopen mi ubližovat. Hledala jsem příčinu u sebe, ve svém chování. Až po letech jsem pochopila svůj omyl. A život jsem ještě včas poopravila. Šlo to.

Nejtěžší je říci: už dost

Kousek osudu dvou žen, které mají jedno společné. Složitou životní situaci, z níž hledaly východisko. Ne každá se k tomu odhodlá. Ale měla by. Domácí násilí má mnoho podob. Někdy dotyčná ani neodhadne, že o domácí násilí jde. Týkat se může rodin sociálně slabých stejně tak jako těch, které nouzí netrpí. Nemusí jít vždy o násilí fyzické, stačí i to psychické. Kde je hranice normálu a kde ta, již je potřeba řešit? Někdy je to složité rozeznat. Důležité je uvědomit si, že každý z nás má nárok na důstojný život.

Nejtěžší na snaze něco změnit je rozhodnutí toto násilí řešit. Zvládnout okamžik, kdy dotyčná zjistí, že míra přetekla, odejít od násilnické osoby. Věřit tomu, že se partner sám změní, nemá smysl. Nezmění se. A stydět se přiznat před ostatními, jaký vztah existuje v soukromí, je v tomto případě nikoli ponižující, ale nutné a osvobozující.

Rozhodnutí říci dost násilí má i řadu ekonomických dopadů. Řada obětí často utíká z domova bez prostředků, jen s pár kousky oblečení, s malým kojencem v ruce. Z pětipokojové vily s bazénem se přestěhuje do azylového bytu. Život se radikálně mění.

Často vypukne další peklo. Tentokrát již nemá podobu facek či kopanců a nadávek, výčitek. Vyústí v podobu nekonečných soudů, obvinování, vyhrožování: dostanu tě do blázince, už nikdy v životě neuvidíš dítě, udělám z tebe žebráka, všechno to bude jen tvoje vina, nikdo mi nic nedokáže, nikdo ti neuvěří...

Východisko existuje

„Rozhodující pro zvládnutí situace je získat pomoc, podporu, včetně pocitu, že nejste na vše sama, že vám někde věří a rozumí problémům v celé jejich složitosti, tomu, že nyní vám ubližuje člověk, kterého máte stále ráda,“ vysvětlila Zdena Prokopová z Rosy – centra pomoci ženám.

„Nejdůležitější je dostavit se včas, nenechat situaci zajít do krajnosti, kdy vám jde nakonec jen o holý život, váš nebo vašich dětí,“ dodala Zdena Prokopová s vědomím, kolik příběhů žen už poznala. Je neuvěřitelné, jak jsou si podobné a že mezi nimi nechybějí ani ty z rodin, které figurují v businessu.

Rosa – centrum pro ženy poskytuje diskrétní, komplexní pomoc ženám a jejich dětem. Při zachování naprosté mlčenlivosti zde s vámi proberou složitou situaci zkušené socioterapauetky, psycholožka, právnička.

V případě, že se potřebujete skrýt a získat klid a čas na promyšlení svého dalšího života, nabízí Rosa samostatný azylový pokoj s kuchyňskou linkou v domě na skryté adrese. Stačí zavolat, poslat mail.

Jsme nestátní nezisková organizace specializující se na pomoc ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem v oblasti prevence násilí. Své činnosti zaměřujeme na přímou komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem a na prevenci tohoto jevu. Usilujeme o zlepšení systému pomoci ženám-obětem domácího násilí a jejich dětem. Součástí je odborné poradenství a komplexní pomoc, mezi něž patří:

x krizová intervence

x sociálně-terapeutické poradenství

x vytvoření bezpečnostního plánu

x poskytování utajeného azylového bydlení pro oběti domácího násilí

x telefonická krizová pomoc pro všechny oběti domácího násilí

Rosa pomáhá ženám již od roku 1993.

Jiří Vavroň,

člen vedení ROSA

Rosa – centrum pro ženy

www.rosa-os.cz

Podolská 242/25, 147 00 Praha 4

Na Slupi 14, 128 00 Praha 2