Již čtvrté v pořadí bylo setkání členek Klubu manažerek ČMA a hostů při vyprávění příběhů sedmi osobností ženského businessu z cyklu nazvaném Inspiromat. Uskutečnilo se v Praze v sídle Kooperativy pojišťovny 28. dubna a celé odpoledne bylo nejen co poslouchat, ale i o čem přemýšlet. Pod organizační taktovkou PhDr. Lenky Tomešové, předsedkyně klubu, a expresivně vedeným moderátorským výkonem

Ing. Luďka Pfeifera, partnera společnosti M. C. TRITON, měli možnost přítomní prožívat manažerské a podnikatelské příběhy, které, ač různě laděné, měly jedno společné: odvahu, tvrdošíjnost, snahu dokázat i zdánlivě nemožné. Příběhy nebyly jen o úspěších, ale také o velkých prohrách, například zdravotních, otaznících nad budoucností, náhodách, štěstí.

Ing. Irena Lachmanová je dnes ředitelkou dovozu pro střední a východní Evropu firmy Akzo Nobel Coatings CZ, zabývá se obchodem s nátěrovými hmotami. Původně ale chtěla být artistkou. Velkým dilematem pro ni byla vždy otázka, jak sladit život rodiny s tím profesním, což bylo v jejím rozhodování prvořadé. Prošla řadou peripetií a musela si ujasnit priority, využití času, změnit působiště, stále se něčemu učit. Změn, které nebyly jednoduché, nelituje. Oklikou ji přivedly do takové manažerské pozice, která ji profesně naplňuje, a také dceři dokázala nakonec vytvořit náležité citové zázemí tím, že s ní tráví více společných chvil.

Mgr. Jarmila Podhorná je majitelkou firmy Naděje. Věnuje se výrobě bylinných tinktur a výtažků z pupenů rostlin. Je obdivuhodné, jak v relativně pokročilém věku, když končila s profesí učitelky, začala podnikat. Z ničeho, pouze na základě informací, znalostí bylinek i vedena touhou pomoci lidem, které trápily nejrůznější neduhy. Její vůle ji přivedla k alternativnímu procesu pěstování bylin, zpracování i prodeji. Vybudovala celé výrobní zázemí, včetně ukázkové zahrady bylin a pěstování rostlin pro sběr jejich pupenů. Největší radost má z toho, když se dozví, že její produkty pomáhají.

Mgr. Drahomíra Mandíková je ředitelkou firemních vztahů a komunikace pro Českou a Slovenskou republiku v Plzeňském prazdroji. Ani její kariéra se neobešla bez skokových proměn. Z bankovnictví vešla rovnou do pivovarství, i když pivo nikdy nepila. Emotivně sáhla po každé výzvě, která jí vstoupila do cesty, aniž tušila, co bude obnášet. Toužila stát se matkou, osud jí však nastolil jinou seberealizaci. Jak naznačila, i takové situace se dají řešit, a nezbývá než je brát s nadhledem. Život se snaží žít plnohodnotně prostřednictvím řady aktivit, včetně té profesní, například jde o společenskou odpovědnost, jíž se nyní zabývá jako prvořadou.

Mgr. Lenka Matoušková je původem češtinářka a tělocvikářka. Brzy poté, co se vdala, ve 24 letech, onemocněla roztroušenou sklerózou. Jak potvrdila, život se jí najednou zhroutil, přestala učit a teprve postupně nabírala síly. Přidružily se komplikace s bydlením, které na optimizmu nepřidaly. Přesto se snažila posunout dál. Rozšířila si vzdělání o psychologii. S manželem si posléze najali firmu, která jim měla postavit dům, místo toho přišli o peníze. V době, kdy ztratila motoriku prstů, a přemýšlela, jak rehabilitovat, přivezla jí sestra perly. Začala z nich vytvářet šperky. Rozdávala je přátelům a známým. Líbily se. Napadlo ji, že by se tím mohla možná živit. Bavit začal obor i manžela. Jejich firma, kterou tvoří jen oni dva, se jmenuje JwL Jewellery. Dnes je přední evropskou společností, jež dodává na trh šperky z pravých perel.

Ing. Jiřinu Musílkovou, která je nyní hlavním metodikem v pojišťovně Kooperativa, většina lidí zná jako někdejší generální ředitelku Všeobecné zdravotní pojišťovny. Chtěla být ale tlumočnicí a jaderným fyzikem. Nebála se žádné práce, včetně fyzické. Během studií jí zemřela maminka, musela se tedy starat o bratry a otce, a ještě se snažila přivydělat nějakou korunu. Na vysoké škole otěhotněla, nebylo kde bydlet, rodinné vztahy byly napjaté. I toto zvládla. Po 42 letech se rozvedla. Jako naprostou samozřejmost při náročné manažerské práci, ať v minulém, či současném režimu, vychovala čtyři děti. Zvláštní kapitolu jejího životopisu tvoří doba, kdy vedla VZP, a zejména to období, kdy se rozhodla na tomto postu skončit. Byly měsíce, kdy byly odposlouchávané telefonní hovory celé rodině, kdy musela nocovat na tajné adrese. Její příběh zrcadlí kuráž i snahu stát za svými názory, nepodléhat politikaření a spoléhat na vlastní rozum a smysl pro spravedlnost.

JUDr. Jana Tvrdková je soudní exekutorkou, zvolila tedy obor neoblíbený, je pro mnoho lidí nenáviděným exekutorem. Přesto má svoji práci ráda, protože ji vnímá jako jeden z nových prvků české justice, který mohla spoluvytvářet. Na tuto dráhu ji dovedla profese úspěšného advokáta. Ve firmách, kde dosud působila, byla zvyklá vždy vítězit a vyhrávat soudní spory. Pečlivě sledovala přípravu zákona o soudních exekutorech, budovala exekutorský úřad, dala vzniknout nové profesi. Cítila zodpovědnost o to větší, nebylo se od koho učit. Posléze vedla Exekutorskou komoru, bylo to velké vypětí. Když po třech letech skončila, trpěla poruchami spánku, a objevily se další zdravotní anomálie. Dnes se usmívá a raduje z půlroční vnučky i nového týmu, který vytvořila. Říká, že i dlužník má své právo, jen ho nedokáže uchopit; je to jedna z otázek, jimiž se nyní zabývá. Její život se opírá o hezké mezilidské vztahy v rodině, na pracovišti i v ulici, kde bydlí. Díky nim je nyní stále zamilovaná do života.

Mgr. Miluše Horská je místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR, senátorka za Pardubicko a ředitelka Základní a Praktické školy Svítání v Pardubicích. Za svůj manažersko-podnikatelský úspěch považuje to, že z ničeho vybudovala základní a speciální školu, tvrdě dřela a měla cíl. Výsledky se dostavily postupně, krok za krokem. Škola dělá radost těm, kteří se bez cizí pomoci neobejdou, a je svým způsobem vzorem jiným takovým zařízením u nás. K životu tato neobyčejná a tvrdohlavá žena přistupuje s pokorou. Věří, že když člověk odvádí kus poctivé práce, může se na sebe bez uzardění kdykoli podívat do zrcadla. Z lidí, kteří ji silně ovlivnily, je to například papež František, jehož osobitý přístup k životu a jeho postřehy o dnešním světě považuje za velmi inspirativní.

Příběhy, které dodávají ostatním odvahu. Příběhy, jimž se nechce věřit. Přesto jsou. Každá z přítomných jejich poselství poslala dál.

Eva Brixi