Zatímco žena je pracovitá a trpělivá, muž je hravý a vynalézavý. Myslíte si, že uvádím klišé, které už dávno vyvrátil sám život? Opravdu? Možná, že emancipace v moderní době klade na slabé pohlaví podobné nároky jako na jejich mužské protějšky, ale podle mého soudu tisíce let vývoje a specializace mužských a ženských rolí se nedá jen tak smáznout nějakou směrnicí nebo politickým programem.
Chtěl bych vzpomenout myšlenky mého otce, který se v jednom fejetonu zabýval mužem a ženou v kuchyni.

Vzdor obecně přijímaným názorům tvrdil, že chlap s vařečkou bývá lepší než žena. O tom svědčí i dlouhý seznam slavných šéfkuchařů (obvykle šéfkuchařek bývá jak šafránu). Proč je tomu tak? Zatímco žena vaří stále stejně, byť velmi dobře, podle neměnného receptu, muž si u plotny počíná s fantazií sobě vlastní. Proto vymýšlí, inovuje, modifikuje, vytváří překvapivé kulinářské kreace, chce nejen nasytit, ale i překvapit, někdy šokovat. Podstatné je, že si hraje při práci, protože nesnáší nudu, rutinu, ubíjející jednotvárné úkony s předem vypočitatelným výsledkem.
Škoda, že táta se nedožil doby, kdy se na pultech obchodů objevily vedle tradičních receptů Magdalény Dobromily Rettigové i kuchařky hereček Lenky Kořínkové, Jiřiny Bohdalové nebo zpěvačky Evy Pilarové, snad by změnil své mínění nebo alespoň některé závěry o malé invenci žen neformuloval tak kategoricky.
Nechám však dámy raději na pokoji a nebudu zkoumat, jak daleko ve svém emancipačním úsilí pokročily, protože to není hlavním předmětem těchto úvah. Spíše se zaměřím na tvůrčí stránky osobnosti, které pečlivě rozvíjím já sám, a to tak, až mne to samotného překvapuje. Patřím totiž do velké rodiny experimentátorů, kteří přišli na svět proto, aby ho převrátili vzhůru nohama a kráčeli vstříc budoucnosti alternativní, třetí cestou.
Rád totiž bádám, zkouším nové věci, odhaluji skryté zákonitosti a nebojím se odkrývat i překvapivé souvislosti a dospívat k netušeným, očím běžného pozorovatele skrytým výsledkům. Když už jsem tu nakousl téma kuchyně, rád bych se pochlubil svými pokusy prováděnými v této místnosti. Ne vždy dopadly uspokojivě, avšak přesto měly svůj význam, podobně jako objevování slepých uliček českého génia Járy Cimrmana. Například si vzpomínám na podivuhodné škvaření vepřového sádla. Když jsem ho rozpálil na nejvyšší možnou teplotu a přilil žejdlík mléka (obvykle se doporučuje jen pokropit horké škvarky pár kapkami), skončil můj výtvor na stropě (a mastné stopy jsou tam zřetelné dodnes). Experimentoval jsem také s výrobou rumového sirupu pro vyléčené alkoholiky. Rozvařil cukr s vodou a přidal tresť, která měla dodat nápoji typickou vůni, barvu a chuť. Nová receptura zatím není schválena, protože se mi nepodařilo sehnat žádného dobrovolníka k ochutnávání ani z řad abstinentů, ani lidí holdujících destilátům. Nyní například zavařuji dary mého sadu. Čerpám ze zkušeností kolegyň a kombinuji s mými úvahami o cestě za poznáním. Džemy jsou stále tekuté, ačkoli pektinem jsem se zásobil na několik desetiletí dopředu. Návod na želírovacím cukru jsem se naučil nazpaměť a těším se tak na další víkend. Snad nezakonzervuji i své nadšení dostat se v kulinářství dál a výše.
Postupuji životem neorganizovaně, poněkud chaoticky a nepředvídatelně systémem, pro nějž se používá termín pokus-omyl. Vojenskou hantýrkou bych metodu označil přiléhavými slovy průzkum bojem. Pěšák se snaží dobýt neprozkoumané území, a nebo se pohybuje ve zmapovaném terénu pomocí neortodoxních prostředků, aby mohl zaskočit poznanou realitu v nedbalkách. Je to metoda náročná nejen pro samotného nositele, ale doslova pro všechny, s nimiž se potká. Ale přináší ovoce.
Z výše uvedených řádek může být zřejmé, že takový průzkumník i při náležité opatrnosti riskuje, že se mu experiment vymkne z rukou a že ublíží jemu nebo blízkému okolí. Stává se to nezřídka, ale ruku na srdce: Cožpak by takový badatelský postup neztratil onu neodolatelnou přitažlivost, kdyby nepřinášel rizika, dokonce život ohrožující nebezpečí? Sotva!
Kam až se tímto stylem dá dospět, je stále předmětem mého výzkumu. Cíl se zatím ztrácí někde v dálce a vůbec není jisté, zdali je jednotlivcem vůbec dosažitelný. O to však tolik nejde. Důležitá je sama cesta plná dobrodružství, překvapivých odhalení, častých vyvracení mýtů a formulování nových zákonitostí. Bez toho by život byl mnohem chudší a ve své podstatě k nepřežití. Co říkáte?
Pavel Kačer