Pryč jsou doby, kdy mezi námi žili učenci s širokým renezančním vzděláním, kteří rozuměli všem lidských oborům. Poznatků každoročně přibývá takovým tempem, že nikdo z nás není schopen vstřebat alespoň jejich malý zlomek. Proto jsme si vymysleli počítače, které takový nával nových informací zvládají. Musí se jim jen pravidelně rozšiřovat paměť a přidávat výkon, což na rozdíl od mozku není problém.
Aby člověk obstál v přívalu nových dat, na něj se valících, udržel si náležitý přehled a určitou vážnost ve společnosti, musí se nutně specializovat. Vybere si určitý úsek předmětu svého studia, jemuž se celoživotně věnuje, a když se mu daří, může se jednou stát předním odborníkem, třebas i celosvětově uznávaným.

Jenže nic se nemá přehánět. Kdysi jsem slyšel anekdotu, která si z toho dělala legraci: Přijde pán k doktorovi s chřipkou. Lékař ho odmítne s tím, že on je ušní-nosní-krční. Pacient se na to zeptá: „A na kterou nosní dírku se pane doktor specializujete - na levou, nebo pravou?"
Vzpomněl jsem si na anekdotu při čtení novin, které komentují jmenování nového ministra zemědělství Petra Bendla.
Noviny i elektronická média mu vytýkají, že není zemědělský odborník a připomínají, že v jiné vládě řídil dopravu a předtím byl krajským hejtmanem. Zapomínají však, že Nečasův kabinet není vláda odborníků. Premiér ji sestavil ze zástupců koaličních politických stran.
Po politicích musíme chtít, aby rozuměli věcem veřejným, tedy politickým. Politika je odbornost jako každá jiná a je na jinou diskuzi, že mnoho volených zástupců lidu v dnešním parlamentu takové odborné předpoklady nemá.
Právě tak novinář musí rozumět především žurnalistice. Neočekává se od něj agronomické nebo zootechnické vzdělání, když v redakci vede zemědělskou rubriku. Ani od stovek pražských úředníků na ministerstvu zemědělství nikdo nemůže vyžadovat mnohaletou praxi v pěstování hospodářských plodin nebo výkrmu zvířat. Oni musí rozumět finesám veřejné správy, lidově řečeno úřadování v tom nejlepším slova smyslu.
Podobné je to s výkonem manažerské funkce. Manažerem roku se nestávají jen lidé, kteří pronikli do tajů odboru, v němž podnikají. Často jim může být úzká specializace spíše na překážku. A přece si většina lidí myslí, že generálním ředitelem drah musí být jen ten, kdo se narodil na nádraží a odmalička si nehrál s ničím jiným než s vláčky. A ředitelem nemocnice musí být lékař, který absolvoval medicínu, prošel všemi atestacemi a povinnými praxemi na poliklinice, než se postupně z asistenta vypracoval až na primáře.
Jenže od šéfa zdravotnického zařízení se neočekává, že bude umět nejlépe ze všech operovat a nejvíce rozumět lidskému zdraví. Musí to být odborník na slovo vzatý v jiné oblasti - musí umět motivovat své podřízené a mít i jisté ekonomické povědomí. Chceme po něm, aby rozuměl lidem, s nimiž spolupracuje, a v pracovním procesu z nich dostal to nejlepší v zájmu své firmy a jejích klientů. Do určité míry by měl mít povědomí o podnikání, pokud nechceme, aby nemocnici přivedl na buben. Samotné léčení pacientů ať nechá na schopných spolupracovnících s patřičným lékařským vzděláním a praxí. Pokud si špičkový tým odborníků nedokáže vytvořit, nemůže být dobrým manažerem, a tím pádem dobrým ředitelem nemocnice. Neuspěl by, i když byl třebas předtím lepší ortoped než doktor Štrosmajer z Nemocnice na kraji města.
Je zajímavé, jak často se v požadavcích na odbornost veřejnost plete. A nejen ta laická, ale i odborná.
Pavel Kačer