Pořád si říkám, že nám jízda vlakem nějak zevšedněla. Jako by čas běžel jen na online lince, jako by nabízel cosi mezi realitou a fikcí, jako by se ten na kolejích zastavil při nabídce kávy a bagety. Když jsme byli malí, taky vláčkem procházel „hospodský“ a nabízel horké párky, nanuky a pivo, navíc jsme se těšili na babičku celou cestu, vyhlíželi jsme každou stanici, jestli už na nás nečeká... Bývalo to dobrodružství plné prázdnin, sladkého dobrodružství. Teď jsme dospělí a cestování se stalo běžnou součástí dnů všedních i svátečních.

Dnes volím jízdu po kolejích většinou jako pracovní záležitost, když potřebuji dorazit na schůzku, jednání, konferenci. Většinou je to na víc než hodinu jízdy, a trasy Praha – Ostrava, Praha – Brno, Praha – České Budějovice a tak podobně mám už docela zažité. Beru si s sebou práci, počítač a mobil, diář, notes, vždy mám vše, čím se dokážu plně zabavit. Sem tam beletrie, někdy taky vůbec nic, protože odpočinek ve formě pozorování míhajících se domů, zahrad, polí a lesů je nádherná scenérie, do níž pouštím svou fantazii a sny. Kolébající drkotání uspává, navozuje duševní pohodu, snižuje krevní tlak, jsem unášena kamsi do nekonečna. Miluju tyhle okamžiky.

Ale také přemýšlím, že by je mnozí cestující mohli zaplnit i jinak než jen klábosením či mlčením o ničem. Dospěla jsem k přesvědčení, že by se cestování dalo využívat sofistikovaněji, zábavněji, prostě ještě užitečněji, když je čas veličinou, která se nedá vrátit. To by se pak lidi do vlaků nejen víc těšili, ale přímo by se do nich hrnuli! Od volantu služebních aut by se přemisťovali do vagónů s očekáváným rozptýlením. Představte si, kdyby tak na trase Praha – Děčín jezdila třeba kartářka, která by nám během půl hodinky dokázala naznačit, co nás čeká v kariéře nebo co si pohlídat v mi­lostných vztazích nebo ve svém zdraví. A když už jsme u toho zdraví – taková pojízdná minilékárna nebo miniordinace doktora, kde by vám udělali zkoušku na krevní cukr, množství vitamínu D, CRP test, pokud byste se necítili zrovna fit, nebo doporučili po předchozím rozhovoru pár triků na míru vaší osobnosti pro lepší usínání, no řekněte, nebyla by to racionalizace vašeho času a možností? Třeba když se vám čučet do notebooku zrovna nechce nebo hodláte oprostit mysl od vytváření strategie vaší firmy na dalších pět let?

Taky by se mi líbil český „orient express“, exkluzivní výletní spoj, který by člověka provezl půlkou republiky a zastavoval by v místech, která mají své kulinářské výjimečnosti, specia­litky, dobroty, které by nasedly do vlaku za vámi a prostřednictvím kuchařů, pekařů, cukrářů, uzenářů byste se mohli dovědět zajímavosti o valašských frgálech, olomouckých tvarůžcích, pardubickém perníku a s ochutnávkou k tomu. No povězte, nebylo by to k sežrání?
K zahození by nebylo ani divadlo ve vlaku. V rychlíku jeden vagón, kde by si člověk mohl připomenout skvělé kousky, perly českého humoru na prknech, tedy pardon, na kolejích, které znamenají svět... Taky by se na tenhle způsob mohly odehrávat přednášky na jakékoli atraktivní téma, třeba sex po sedmdesátce, hubnutí bez diet, pěstování obřích rajčat pro začátečníky nebo kurzy používání umělé inteligence pro její zapřisáhlé nepřátele...
A moc by se mi líbila i seznamka ve vlaku. Prostě nasedneš, a začneš se seznamovat. Vždyť štěstí číhá na každém kroku. Proč mu nejít, tedy nejet, naproti? Víte, kolik lidí by najednou na služby železnice změnilo názor? Kolik z nás by začalo provozovatele takových ušlechtilých činností chválit, doporučovat, vyhledávat? Už by cestování nebylo o dlouhé chvíli, o naštvanosti, o stresu. Ale o pohodě, zábavě, rozptýlení, nových poznatcích, o tom, co nám pomůže si život zkrášlit a pozvednout. Mnohé v něm si za peníze koupit nelze. Ale tady bych si docela ráda k místence připlatila.

Eva Brixi