Denně čtu o nějakých doporučeních, která se týkají zdravého životního stylu, stravování, pohybu, koníčků. Moje hlava překypuje návody, recepty, dobrými radami. A také analýzami, indexy, fakty i mýty.

Podle jistého článku si člověk nemá dělat starosti s tím, co jí, protože lidský organizmus je natolik chytrý, že si umí poradit s mnoha nezdravostmi, které konzumujeme. Někteří odborníci míní, že čím víc o skladbě potravin přemýšlíme, tím víc se zatěžujeme psychiku a tloustneme, dá se z toho i zešílet. Příkladem ojedinělých pravd jsou devadesátníci, kteří se celý život ládují bůčkem a škvarky a zdraví mají příkladné, pro lékaře těžko pochopitelné.
Život je stále komplikovanější. Jeden specialista radí vyhýbat se živočišným tukům, druhý je nadmíru doporučuje. Jiní brojí proti pečivu, rohlík je zakázané slovo. Složení kaiserky prý sestává z úctyhodného počtu záhadných ingrediencí. Ani nadýchané a křupavé chleby by v hodnocení selským rozumem neobstály. Někteří ale zase obhajují fakt, že i obyčejné pečivo ze supemarketu obsahuje vlákninu a není důvod varovat před jeho pravidelným pojídáním, ježto vlákninu potřebujeme.

Ochránci planety nabádají nevařit a nejíst hovězí ani vepřové, prý mají vysokou uhlíkovou stopu. Zastánci normálního stravování hájí masožravce a svůj názor dokladují výzkumy kostí prapředků. Jakmile člověk začal baštit jiné živé tvory, zesílil a začal pořádně myslet. Nutriční specialisté hájí své praktiky týkající se jezení ryb, jiní ekoaktivisté tvrdí, že ryby z moře už obsahují mikroplasty a toužit po nich nemáme, i když omega tři a šest jsou nám ku prospěchu.

Každý včelař vám bude vyprávět o blahodárných účincích medu, nové vědecké poznatky prokazují, že cukr v něm je stejně nežádoucí pro člověka jako ten z cukrové třtiny, mrkve nebo řepy cukrové. Výživoví poradci medu taky moc nefandí.

Když jsem se ocitla na novinářské dráze, a musela projít jako zaměstnanec různými vstupními prohlídkami na klinice, dostala jsem otázku, který olej je pro člověka nejlepší. Pravila jsem, že olivový. Muž v bílém plášti se mi vysmál. Přece olej slunečnicový! Zajímalo by mě, jestli jsem za blbce dnes nebo jsem jím byla už tehdy.

Denně vstřebávám, jak je pití kávy nezdravé, ale i prospěšné. Kolik toho umí v našem těle udělat dobrého brambory, ale zároveň jak nám škodí. Proč je nerozumné pochutnat si na těstovinách, když je lepší jíst rýži, a naopak.

Ještě horší je to s pitným režimem. Když jsem chodila na základku, pití jsme si nenosili, maximálně sváču a jablko. Kdo měl žízeň, napil se v umývárce z kohoutku. Pak byl oběd v jídelně. Pili jsme zpravidla až po poledni a doma. Dnes běda školákovi, který nemá v baťohu láhev, raději rovnou dvě. Chápu, nároky na mozek se zvyšují, tělo žízní. Taky se ve školách víc topí, žáci potřebují tekutiny doplňovat. Časy, kdy se chodívalo na rande, nepamatuji, že bychom tahali nápoje jako závaží. Určitě jsme se neprolévali litry ochucených vod a jonťáků. Dnes je trestuhodné, pokud v ruce na procházce nenesete lahvinku minerálky. Všichni pijeme jak o závod. A mezi tím se dovídáme, že je to zbytečné.

Ano, ano, chápu. Jsem zodpovědná sama za sebe. Den co den mám sníst lžičku medu, misku ovesných vloček, celozrnný krajíc, pětkrát za 12 hodin zeleninu a ovoce. Nejméně dva jogurty, hrnek mléka nebo kefíru, pár plátků sýra nebo vaničku tvarohu. Taky kousek masa, ale pozor, i chleba se sádlem. Několik ořechových jader, sušenou meruňku, dýňová a lněná semínka. Kysané zelí, čerstvou řepnou šťávu. Taky bezinkový likér, sušenou arónii, zmražený rakytník. Od věci není něco dobrot ze zabijačky, protože v nich není nic než čerstvé suroviny. Čaj nejlépe bylinkový, ale také černý, zelený, rooibos, ovocný. Denně pampelišku v jakékoli formě. Taky několik sklenic vody. Jídlo, pití, informace.

Lidičky zlatí, jak se to do mě všechno vejde?

Eva Brixi