Máte o sobě pochybnosti? Nejste tak chytří, schopní a krásní, jak byste si představovali? A jindy se přistihnete, když se povyšujete nad ostatními? Vím, že člověk se k takovým věcem nerad přiznává veřejně. Nicméně pokud odpovídáte ano, děláte mi radost, protože to znamená, že jsem ze stejného těsta. Nijak se nevymykám průměru a šlapu si to spokojeně uprostřed davu ve středním proudu.

Ale proč to říkám: Tuhle jsem se opravdu vyděsil. Uviděl jsem sám sebe, jak sedím v nedalekém autě, které čekalo před semaforem na zelenou. Lekl jsem se, srdce se v ten okamžik zastavilo, dech uvízl někde v půli. Třeštím oči na tvář, tak důvěrně známou ze zrcadla.
Netrvalo to dlouho. Vzpamatoval jsem se ještě dřív, než mi obraz zmizel z dohledu. Štípl jsem se do tváře. Musel jsem se ujistit, že vůbec nekoukám
sám na sebe, že se musí jednat o záměnu s někým, kdo mi z nějakého nepochopitelného důvodu připadá stejný jako já. S úlevou jsem vydechl, srdce poskočilo a začalo opět rytmicky pracovat.
Nestalo se mi to poprvé, co jsem se zahlédl v davu cizích lidí. Letmý pohled, tvář ze zrcadla, šok, posttraumatická reakce… Neobvyklé setkání, nikdy příjemné, vždy překvapivé, pokaždé otřáslo mým rozvráceným sebevědomím. Ačkoli se mi dotyčná osoba svým způsobem podobala, musel jsem nakonec přiznat, že její podoba byla horší, méně kultivovaná a vypadala sešlejší věkem, než jak se vnímám sám.
Nezkoumal jsem u odborníků, co takové setkání a sebehodnocení z psychiatrického hlediska vlastně znamená. Proč se konfrontuji s někým, kdo je na tom viditelně hůř, a nikoli s mladým, úspěšným a sebevědomým hezounem,
který přitahuje pohledy a zájem žen. Jen mi bylo docela jasné, že to nemůže znamenat nic lichotivého. Naštěstí mě to zas tolik netrápí. Zabývám se východní filozofií. Svět je podle ní jen pomíjivým klamem. Co vnímáme jako nezpochybnitelnou realitu, bývá neskutečné jako sen, jenž se při probuzení rozplyne. Naše tělesná schránka, tvář i mysl nejsou pak ničím jiným než produkty bujné a zavádějící představivosti. 
Pravé poznání se nachází v duši. Pozornost je třeba obrátit dovnitř, nikoli ven.
Přiznám se, že takový pohled se mi líbí. Umožňuje mi nezabývat se věcmi, které by mi jinak, lidově řečeno, lezly na nervy. Nečekané setkání sama se sebou mohu brát jako výstrahu, že nic není takové, jak se na první pohled jeví. Nic nového pod sluncem, ale nechcete to zkusit taky?
Pavel Kačer