Člověk se někdy potřebuje vyjádřit přesně a náležitě. Tedy vlastně vždycky, ale občas mu to nejde. Jsa zblblý vším, jen ne čtením krásné literatury a poezie, ochabuje zásoba slovní, ta, po níž volají všichni ještě vzdělaní jazykozpytci. A tak homo sapiens hledá slova, a nejen to. Aby je měl, slova si vymýšlí. Třeba onehdy. Jak bych měla nazvat dávné příbuzné, kteří se postarali o moji jasnou budoucnost? Prapředek a prazadek, jinak to nevidím.

Nebo – co s načančaným sněhem, který volá po poetice hledění? Jak byste tu nádheru pojmenovali, abyste byli originální, noví a aby se to líbilo, tedy bylo to trefné, aby každý porozuměl? Chci toho asi moc, chápu. Ale přesto: pokrývka, peřina, duchna, čepice, to všechno už tady bylo a vzrušuje nás to určitě méně než to, co jsme dosud nepoznali. Tak třeba, jak by se ujalo slovo vločkovánice, sněhonos nebo bílojas? Ťukáte si na čelo? Nebojte, já taky.
Ty tam jsou doby, kdy obrozenci šířili osvětu kolem jazyka českého a přáli si, aby jadrnost s přesností splynuly v jedno, logika vyjádření a lahodnost slova šly spolu v jediném šiku.
Pravda, učíme se stále, a to, čeho je mezi lidem nejvíce, proniká do slovníku mluveného slova, posléze spatřuje světlo světa na papíru i elektronicky.
Čeština se stále poonačuje. A zároveň internetuje. Za touhle tečkou se mám čím chlubit. Proč ne?
Internet se sice už nepíše s velkým I, ale stal se v mnoha životech takřka jediným komunikačním kanálem, ať již postihuje naše rozumové kroky, nebo citové zázemí. A slovíčka patřící do souboru užívaných ve virtuálním prostředí, zkomolená a bez háčků, čárek, a bůhvíčeho ještě, vcházejí plíživě do naší všeobecné praxe. Vymyšleniny zapouštějí kořeny, a dost hluboko. Určitě dokonaleji než rajče nebo naťová cibulka.
Tak třeba – sociální síť není ta houpací, kterou si pověsí několik členů rodiny mezi stromy na zahradě, aby si byli blíž aspoň o víkendu a houpali si svou odpolední pohodu, ale ta, kde věšíme bulíky na nos těm, kteří nemají zrovna co dělat. Nebo – už jste někdy tak popletení třeba z sms zpráv, že tímto stylem i píšete maily? Snažíte se vyjadřovat úsporně, jednoduše? Vcházejí do vašich internetoých psaníček věty jako tři tečky nebo dvojtečka a pár závorek? Pomalu se klube století znaků písmenkových a v podobě smajlíků?
Chápu – globalizuje se,
světuje se, integruje se, a na krásu mateřské řeči jako přidanou hodnotu nejvyšší kvality se nehledí. Nejsou lidi, chybí čas. Ostatně proč taky – krásno opravdu zdržuje, nutí zamyslet se, a tedy nepřeje rychlosti, je pro fajnšmekry.
Ani babičky dětem už nepíší krásná kázání na dopisní papíry s obrázky. Mají mobily pro důchodce a výhodné tarify, mobiluje se ostošest. Babičky trénují se v projevu mluveném, ostatně je to pohotovější a snadnější a citově efektivnější. Ty mladší už se naučily rejdit na webech a portálech, odesílat maily. A získávat tím i více přátel, než bylo v běžné praxi ještě nedávno možné. Místo bábovka třená a olejová vyskytují se v jejich slovníku pojmy jako namejlovat, vymazat, vygooglovat.
Svět se totiž ještě ke všemu obrátil. Starší se učí od mladších, naopak to už přestává fungovat. I já blahořečím svým potomkům, že mne vtahují do jazyka programátorského, právního, internetového, linuxového, ajsikjuového a dalších. A protože štěstí přeje připraveným, budu si moci na základě novinek již vymyšlených a do mého mozku integrovaných pouštět do éteru slova nová, moje. A možná se i podruhé vdám – takový netkámoš přece není k zahození.
Eva Brixi