Rád vyhledávám chvíle samoty, i když přebývat v osamění nikdy nebyl můj šálek čaje. Ale koho mít po svém boku jako nejbližšího člověka, to je, oč tu běží. Nad tím jsem se nepřestal zamýšlet, i když touhy postupně ztrácely ten spalující žár a mladické vášně byly s nabýváním zkušeností vytěsňovány rozumovými argumenty.

Žena mých snů prošla proměnami času. V pubertě mne oslňovaly, jak banální!, něžné plavovlásky s roztomilým pršáčkem, útlé v pase a s velkoryse klenutým poprsím. Kvůli jedné takové Claudii Schiffer jsem začal psát dekadentní básně a nasadil si masku mladého muže, předčasně znechuceného životem, s neustále zapálenou cigaretou v ústech.
Abych se nakonec nestal doživotním zoufalcem bez partnerky, začal jsem z nastavených kritérií slevovat. Přestal jsem trvat na barvě vlasů (blond), velikosti podprsenky číslo 4 a velikosti dámského nosíku. S věkem jsem se odvrátil od fyzických parametrů a ženský ideál si začal formovat stále víc podle duševních kvalit a celkových schopností.
Ano ženy, pozornost jsem obrátil k vaší duši, která na rozdíl od těla může s přibývajícími roky krásnět. Dospíval jsem k přesvědčení, že člověk nemusí mít filmovou tvář bez vrásky a svůdnou postavu sexbomby. Nesmí mu však chybět lidské vlastnosti a něco, co bych nazval souzvukem, naladěním na stejnou strunu.
Dozrál jsem k tomuto názoru postupně, ne lacino a nic na tom nemění ani fakt, že i v pozdně středním věku se rád ohlédnu za mladou, fešnou sukní a srdce mi radostně poskočí. Jaksi platonicky. Už ale vůbec nehledám tu naivní krásku, k níž budu okouzlen vzhlížet jak ke svatému obrázku a plnit každé její, ještě ani nevyslovené, přání. Teď chci pravý opak! Ženu, která se vyzná v životě a moc dobře ví, co obnáší. Perfektně zvládá úlohu hospodyně, ale rozhodně není domácí puťka. Suverénně si vede ve své profesi, ale není to hysterická workoholička ani generál v sukních, která ze svého manžela udělá prvního z podřízených. Inteligentní ženu, která si nebude hrát na interesantní intelektuálku. Sním o dokonalé bytosti, o manažerce rodinného štěstí.
Od takového člověka se chci nechat hýčkat. Abyste mi rozuměly, nehodlám z ní učinit exkluzivní služku, která byla stvořena jen pro svého pána. Chci být hýčkán její přítomností, její úctou a láskou. A mít to nádherné privilegium dělat ji milovaného, spolehlivého, rovnocenného partnera.
Zní to možná jako z červené knihovny, ale její obliba svědčí o tom, že v tom nejsem sám.
Pavel Kačer