Přišlo to jako z čistého nebe. V předmětu mai- lu dvě slova: láhev rumu. Zavětřila jsem. Cítila jsem opojnou a ničím nezaměnitelnou vůni. Zavřela jsem oči. Opravdu, nepřehlédla jsem se. Láhev rumu.
Takový mail jsem ještě nikdy nedostala. O to větší byla nedočkavost zjistit, co v něm stojí. Nic víc, nic míň: láhev rumu. Skutečně. Jenže aby vám jen tak někdo poslal, láhev rumu?

Co je to za vtipálka? Omyl? Nebo si mne předchází majitel nějaké restaurace? Ka- nadský žertík? Spam ve formě úplatku? Samá voda.
A jak známo, rum je rum a kladný vztah k němu mají ženy i muži. Ženy ho potřebu- jí k pečení sladkostí, těsto nejen voní, ale i dobře nabyde, to je stará pravda. Rum se přidává do džemů i likérů, ovocných pohá- rů i do višňového kompotu. Rum má mnoho dalších způsobů použití, a nejen jako dobrý prohřívací zimní nápoj, jenž rozjařuje duše a vybízí k humoru. Spíž bez rumu si popravdě neumím představit stejně jako bez zásob mouky, cukru, soli, luštěnin nebo chladničku bez vajíček. Inu, řeknete, možná stará škola. Ale i stará škola má něco do sebe. Ale mail s rumem, to jsem ještě nezažila. Opatrně jsem láhev, tedy mail, otevřela, čert vem rychlost trojských koňů a jiných neřádů, co číhají v počítači. Možná byl nějaký ten vir také omámen lahodnou chutí a sám o sobě napsal, co pil – láhev rumu.
Fantasmagorie stranou. Měla jsem štěstí. Nebyl to žádný podvratný živel ani opilec z ulice či z nešťastné lásky. Byl to mail spřátelené firmy, která mi sdělovala, že mám u nich třílitrovou láhev rumu a že si mám přijít... Ať si ji vyzved- nu osobně, aby dotyční vi- děli, zda mám skutečně radost z takového překvapení.
To víte, že jsem se pro tak úžasný dárek hnala, seč mi nohy stačily. Taková výzva se nesmí promarnit. Když mi ji pověřená osoba pře- dala, objala jsem tu holku silnostěnnou, tedy tu láhvinku, jako by to bylo moje druhé já. Emoce prchaly rychleji než aroma, jež všichni důvěrně zná- me. Zkrátka – třílitrovku rumu mi zatím ještě nikdo nedal... A co víc, v dárkovém provedení – na etiketě s mojí vlastní fotkou. Moje fo- tografie byly už kdeko- li, od facebooku až po newslettery různého určení, ale že bych se
v celé své kráse ocitla na lahvi rumu? Stouplo mi sebevědomí. Hned večer jsem tu novinku sdělila telefonicky své- mu bratrovi, který má k tomuto nápoji bez diakritiky vřelý vztah. Sestro moje, to je me- dicína, na tu je spolehnutí, říkává mi s obli- bou, když mne nutí pít už třetí grog při zimní zabíjačce. Líčím mu tu nádheru, krásnou lá- hev i obsah naprosto identifikovatelné barvy. Co to meleš, opáčí po minutě – láhev si klid- ně nechej, já si to přeleju do menších, jako by se ztotožnil s obsahem, který však právoplat- ně náleží mně. No, počkej, jak že si to přeliješ do menších? Optala jsem se naivně dobře tu- šíc, že se ke mně bratr hlásí jaksi sourozeneč- těji než obvykle. No, jak říkám, láhev si nech
a dávej si do ní svoje kytky, budeš mít parádní vázu. Já se postarám o to, co je uvnitř. Sama bys to stejně pila roky...
Cítila jsem, že je třeba statečně bojovat.
O blahodárný nápoj i odpověď na otázku, co s rumem. Ne ne, přelívat se nebude nic, rum zůstane uchráněn nenasytných hrdel. Až bu- de nejhůř, dostaneš, děla jsem rozhodně.
Ale dopředu vím, že až se bratr u nás doma zjeví, bude první, kdo si se mnou připije. Na radost z radosti, že dobří lidé jsou stále ko- lem nás a posílají tak báječné, prosté, ale opravdové dárky. Nemohu prozradit, kdo
byl autorem nápadu, kdo mi do mailu zvěs- toval, že budu majitelkou láhve s tak žáda- nou a užitečnou dobrotou, jako je rum od prestižního českého výrobce. Vím, že zázra- ky se ještě dějí a vynasnažím se, aby se děly
i nadále. Zdá se, že internet bude skutečně užitečný.
Eva Brixi