Ty krásně voníš, děl můj partner, když si mne přivinul k sobě a hodlal mne na přivítanou políbit do vlasů. Znova se nadechl, chvíli bylo ticho a pak dodal: řízkama. Bylo mi to jasné, pach oleje z friťáku vykonal své, nedalo se to zapudit ničím, co bylo po ruce. Celý dům včetně osazenstva byl prosycen jednolitou vůní, příjemnou pro hladové, povzbuzující chuťové pohárky, lid pojící radostí z jídla, ale to je tak asi vše. Je to parádní zpráva, nebo naopak? Jak se to vezme.

Zkuste v tričku, které nese stopu po nedělním obědě, vstoupit do kanceláře nebo nasednout do taxíku! Zkuste si ráno připravit vajíčka na cibulce – nezbyde, než se poté zkultivovat, čili vyměnit oděv či hupsnout do sprchy dříve, než za vámi zaklapne zámek dveří a vy nakročíte do práce.
Popsaná skutečnost, tedy souvislosti s nedělními řízky, zavdala podnět k nejedné myšlence. Jasně jsem si uvědomila, že muži vnímají vůně a pachy zcela odlišně než opačné pohlaví. Zatímco nám, ženám, aroma řízků, karbanátků, biftečků a lecjakých grilovaček voní jen zpočátku, a ne vždy, a pak už o takové potěšení smyslů absolutně nestojíme, mužům imponují za jakýchkoli okolností. Charakterizují jejich smysl pro řádné sousto, potřebu být syt za každých okolností. Vycházejí vstříc živočišnému pudu ládovat se masem, nikoli bylinami, mít chlapskou energii, živočišnou touhu konzumovat dostatek bílkovin, které pomáhají úspěšnému lovu. Nechápu tedy, proč na tomto faktu ještě nikdo na světě nezbohatl.
Kdyby totiž dámskými parfémy byly vůně zmíněných dobrot, třeba Nina Ricci gulášová nebo Estée Lauder špíz z bílého masa nebo Chanell čevapčiči a my dámy bychom se před každým rande krásně namořily zrovna tím, co ten večer vzbudí patřičné vášně a libost nade vše, musely bychom mít stoprocentní úspěch. Miláčku, pojď ke mně, ty jsi jistě uvařila něco dobrého, viď?  Máme dnes řízečky? Ó, tady to krásně voní – asi to jsou ptáčky... Naše protějšky by se předháněly v poklonách a lichotkách a myslely by to opravdově, upřímně. Také by nás rádi obdarovávali nádhernými krabičkami parfémů designově originálně pojatými – stylizace karbanátků, moravských vrabců či držkové polévky by jistě byla výsledkem fantazie vyšponované na nejvyšší obrátky. A opět by se potvrdilo, že láska prochází žaludkem.
Kampak by se na konstruktéry klasických vůní plných šikovného marketingu a výtažků z pižma či exotických květin hrabaly ty nové, vytvářené kuchaři a kuchtíky, ochutnávači a strůjci nových receptur! Dior ve znamení vůně steaku, Dolce Gabbana s podtextem krůtího v koňaku, Kenzo s přídavkem tlačenky s cibulí. Intuice mi jasně napovídá. Jakmile si jeden z gigantů kosmetického průmyslu přečte tyto řádky, založí globální skupinu nového směru a zahájí převratnou éru v historii vůní. Myslím, že jsem trefila hřebíček na hlavičku.
Je mi sice trochu líto, že pouštím světu geniální myšlenku jen tak, aniž bych se snažila na ní sama zbohatnout. Uvědomuji si, že již teď měním dějiny odvětví pouhým slůvkem a důvěrnou zkušeností. A začíná mne trápit, že k tomuto závěru lidstvo nedospělo již daleko dříve.
Až vyjde na trh první voňavka s podtextem ovaru a jitrniček, nasytí se i lékaři, kteří ještě nepozbyli zdravého rozumu. Ti, kteří opakují, že lidstvo se začalo topit v nesmyslných vůních, počínaje těmi, jež na nás vystřikují rozličné přístroje na toaletách, chodbách, ba i v dopravních prostředcích. Přes takové, které nám přinášejí vůně ke stolku na zahradě při podvečerním posezení až po ty, jež musí být přítomny v ložnici, když usínáme. V těch, jež z nás, lidí, tvoří bytosti umělé zabalené do směsice parfémů mýdel, ústních vod, přes deodoranty, tělová mléka, kondicionéry, aviváže až po vůně do bot a kabelek.
Inu, chce být stále svět jen klamán, halí se do přetvářky vůní, aby necítil sám sebe, řekl by básník. A lékař by dodal: organizmus to neposiluje, avšak ničí, a má k tomu pádná zdůvodnění.
Ale to skončí, věřte mi. Hned zítra začnu shánět investora. Založím továrnu na to, aby se stalo lidstvo šťastným. Budu vyrábět to, co podpoří opět touhu mužů docházet domů ku prostřenému stolu a chválit ženy –  nejen s vůní ve vlasech.
Eva Brixi