Já vím, počasí je určující veličina přírody, a umět ho předvídat lidstvu přináší velké hodnoty. Na druhé straně – počasí nás má v hrsti. K čemu by byly deštníky, kdyby nepršelo, že... K čemu zas opalovací krémy, když by nebylo se proč opalovat, kdyby nepražilo slunce... Ale hlavně, kdybychom nevěděli dopředu, jak bude, kdyby nás média, instituce a firmy nechaly jen tak, na pospas sobě samotným! Kdyby nás dopředu nesměrovaly, jak se zařídit, až to či ono přijde... Kdyby nás neuváděly v běs a pomatení smyslů, nepůsobily davovou psychózu. Co na tom, že každý cítíme, že je mráz nebo parno, že prší nebo je pod mrakem! Co na tom, že máme na zdi či na okenním rámu teploměr, který po léta spravedlivě funguje.

Ne ne, to je málo. Počasí potřebuje předpověď, aby se i člověk lépe spotřebitelsky přizpůsobil. Z počasí se holt začala dělat komerčně zdůvodnitelná nadvěda, která vyvolává paniku, nedá nám spát. Z počasí jsme nervní a vyděšení. Asi je to vývoj a má to tak být.
Ráno vstaneme, pustíme televizní zpravodajství, zapneme počítač a najedeme na portály o počasí, v koupelně pustíme rádio, abychom slyšeli, jak bude. Co na tom, že se zaručené informační zdroje liší i o několik stupňů, a že Celsiova stupnice z toho pláče. Nemyslíme, už víme, jak bude. Oblékneme se a... Překvapení se koná. Venku je jinak, než jsme odposlechli. Naletěli jsme. Otevřít okno, vystrčit nos a nastavit tvář pravdě, kdeže ty loňské sněhy jsou!
Já vím, mít správné info o počasí, to je dnes prvek ekonomických strategií, a zdaleka nejen pro zemědělce. Vědět, jak to bude s počasím na silnicích, jak s počasím v nebi, jak s počasím u vody, jak s počasím a kosmetikou, a vůbec. Počasí je také hnacím motorem pro jídelní lístky v restauracích i cukrárnách, čajovnách i zmrzlinárnách. Když je horko, určitě nejde na dračku knedlo vepřo zelo, když mrzne, málokdo má chuť na nanuka. Jakmile začnou vedra k neudýchání, lidé nakupují klimatizační jednotky, až se hory zelenají. Když začnou lijáky, klesá poptávka po plavkách a ceny letí dolů. Obchodníci by mohli vyprávět.
Počasí má vysledovatelný vztah také k lásce. Pamatujete se, jarní sluníčko, vyhřáté meze, to se to randilo! A kolik trapasů přitom vzniklo! Byli jsme bázlivější, slušnější, opatrnější, ale láska kvetla z lásky, bez velkého komfortu. Dnes je to jiné – jsme choulostiví, máme rádi zázemí, a bez peněz se milostný poměr už také neobejde. Láska chodí cestičkami fit center, diskotékových barů, kin s občerstvením. Ve všem je předpověď a peníze. Vábení triček z tenké bavlny, když se slečna sehne, aby si uvázala tkaničku u tenisek, vypadá docela pěkně, a vlastně je to normální. Odkrývání určitých tělesných partií je in, je neoddiskutovatelné. Ruku v ruce s tím táhne módní průmysl a logiku to má. Léto zavelí a zaláskovaní i budoucí zamilovaní se obléknou či svléknou, inu kult vztahu a výjimečnosti došel svých všedních dnů a něco stojí.
Nápojový průmysl je zastáncem horkých prázdninových dnů, jak by ne. Zaměstnavatel je povinen zbavit pracovníky žízně, jinak je to na žalobu. Výrobci nealko jsou spřízněni s počasím a divit by se tomu mohl jen málokdo.
Také firmy, které chrlí deodoranty a osvěžovadla různých typů jsou pro to, aby léto trvalo celý rok. Držím jim palce. Na rozdíl od prodejců plynu a elektřiny, kteří, když plánují, vzývají pánaboha, aby drsný podzim začal již koncem září a přetrval do začátku června. Topte, přitápějte, klienti naši zlatí, jako bych slyšela.
Jak je to s producenty léků třeba pro alergiky, nejrůznějších doplňků stravy, vitaminů, aspirinů, to však věru netuším. Nemocní jsme v průběhu roku stejně v zimě jako v létě, virózy, chřipky, nachlazení, kašle a rýmy, dokonce i angíny máme stále, a nejen tehdy, když rtuť teploměru vibruje mírně nad nulou.
Ať chceme, nebo ne, roční období ztrácejí své přirozené charizma, svou vůni, svůj jas či ponurost, chladivý vánek a lechtání paprsků. Důležitější je předpověď – vědět, jak bude. Nevnímat, jak je. Možná je to správně. Nevyznám se v tom. Byla zima, navlékli jsme svetr a rukavice, bylo teplo, odhodili jsme dlouhé rukávy i nohavice. Dnes ne – vlastní úsudek jde stranou. Nejdříve si musíme každý den ráno nechat nakukat, jak bude, a už vůbec nebereme v potaz, že předpověď se může také mýlit, netrefit, odchýlit či uhnout. Uvádíme sami sebe do stresu při úvaze, zda nám nebude zima či horko. Uvykli jsme navozovat si úzkost, že bude jinak, než bychom potřebovali.
A stačilo by tak málo: ráno otevřít okno dokořán... A emoce, těmi si nechat pošimrat tvář do úsměvu. I když patříme třeba k producentům limonád a zrovna leje.
Eva Brixi