Někdy situace vyžaduje rychlou akci. A dvojnásob to platí, když jde o lidský život. Oblastní vedoucí Lucie Drabinová, která se stará o prodejny PENNY v Bruntále, Rýmařově, Vrbně, Krnově, Šternberku a Uničově, je skutečnou hrdinkou, a nejen obchodního řetězce, která v krizové situaci neváhala a poskytla první pomoc zákazníkovi, když ztratil vědomí a přestal dýchat. Odvahu konat jí dodal také online kurz záchranáře Marka Dvořáka, díky kterému si zapamatovala několik důležitých praktických tipů.

Dostala jste se už někdy do podobné situa­ce, nebo to byla vaše premiéra?

Byla to moje první zkušenost, kdy jsem někomu dávala masáž srdce.

Vzpomenete si, jak k tomu došlo?

Jistě, pamatuji si to naprosto přesně. Byl to takový adrenalin, že se na to asi ani nedá zapomenout. Přijela jsem k prodejně ve Šternberku a dlouho jsem nemohla najít parkovací místo. Po nějaké době jsem přece jen zaparkovala a šla jsem do práce. V tom vidím, jak u prodejny vytahují nějací lidé pána v bezvědomí z auta, pokládají ho na zem a zvedají mu nohy. Ten pán však nevypadal tak, že by jen omdlel, měl nezdravou barvu a začal modrat. Vzpomínám si, že mi jelo hlavou: Tady je něco špatně. Od lidí jsem se dověděla, že záchranka už je na cestě, a tak jsem začala zjišťovat, zda pán dýchá. A on nedýchal...

Co jste udělala v kritických minutách?

Řekla jsem přihlížejícím, ať mu položí nohy na zem a vytáhnou mikinu, kterou měl pod hlavou. Zaklonila jsem mu hlavu a pak už jsem prakticky jen masírovala srdce do příjezdu záchranky. Mezitím mi ještě jeho žena podala telefon, kde jsem měla operátorku ze záchranné služby. V jeden okamžik mě zastavila a řekla, ať opět zkontroluji, zda dýchá. A jelikož stále nedýchal, tak jsem pokračovala v masáži srdce dál.

Dovedete odhadnout, jak dlouho to trvalo?

To asi ne, možná to bylo jen pár minut, ale v té situaci mi to přišlo jako nekonečno. Masáž provádíte skutečně silou, takže přestože vám vyjede hladina adrenalinu, byla jsem ráda, když mě nakonec vystřídali záchranáři, protože už jsem cítila, že mi docházejí síly.

Ti se ujali práce hned po příjezdu?

Nejprve pánovi rozstřihli oblečení, začali ho intubovat a teprve až jsem řekla, že už nemohu, tak mě vystřídal jeden ze záchranářů. Což mě zpětně vlastně ujistilo v tom, že jsem to asi dělala dobře. Druhý záchranář mi sdělil, ať kolegovi zpívám do rytmu, a tak jsem uprostřed listopadu zpívala nahlas Rolničky, rolničky. Přesně tak, jak jsem se to naučila u Marka Dvořáka na kurzu. No a když jsem viděla, že je o pána postaráno, místo jsem opustila.

Řešili jste potom situaci s kolegy?

Ano, byla jsem samozřejmě plná emocí. Zároveň jsem cítila neskutečný vděk směrem k Markovi Dvořákovi za to, co dělá, a tak jsem mu napsala na Instagram, jelikož už jsem ho nějakou dobu sledovala.

Je něco, co byste lidem v podobné situaci ze své zkušenosti poradila?

Já jsem si o sobě taky nikdy nemyslela, že bych se do toho takto vrhla. Ale pak, když skutečně jste u takového případu, tak je to úplně jiné, než když nad tím takto přemýšlíte od stolu. Kurz od Marka Dvořáka mi dal určitě nějakou tu jistotu, protože se tam několikrát opakuje, že vlastně v takové situaci nemůžete ublížit. Taky je důležité na několik vteřin se zastavit a analyzovat celý postup.

PENNY v kampani nazvané PENNY. První pomoc zpřístupnila kurzy Marka Dvořáka také široké veřejnosti.

To je skvělá věc, má to smysl. Hodnotím pozitivně už ten krok, kdy PENNY poskytlo kurz nám jako zaměstnancům, a to, že se stal bezplatně přístupný i pro veřejnost, je opravdu skvělé.

A trochu o vás samotné. Jaká byla vaše cesta do PENNY?

Já už jsem tu hrozně dlouho, myslím, že to bude 20 let. Začínala jsem ve východních Čechách, kam jsem nastupovala jako vedoucí nově otevírané pobočky. No a přibližně po pěti letech jsme se stěhovali s manželem zpátky na Moravu, protože já jsem původem z Moravy, tak jsem na Jesenicku pokračovala jako zástupce vedoucí, a pak znovu přes pozici vedoucí jsem se dostala až na tuto pozici oblastní vedoucí v regionu severní Morava, kdy mám na starosti šest prodejen. V této roli jsem pátým rokem.

Prakticky do všech prodejen zajišťuji nábor zaměstnanců, takže mezi nimi přejíždím podle potřeby. Kontroluji výsledky těch prodejen, zajišťuji školení, koučování lidí, to mě osobně baví asi nejvíce, ta práce s lidmi. Když vidíte, že se nábor podařil a vám v týmu roste další srdcař, je to něco, co mi dokáže udělat skutečnou radost.

(red)