Whisky byla vždy spíše doménou mužů, ale i mezi ženami se najdou milovnice tohoto nápoje. A některé z nich mu dokonce zasvětily svůj profesní život, což je i případ Mirky Kverkové. Známá je hlavně pro svůj Ladies Whisky Club, ale kromě toho letos už podruhé pořádala festival Whisky Life! Prague, provozuje bar Whiskeria v centru Prahy a whisky také prodává na e-shopu i v kamenné prodejně. Kudy vedla její cesta k tomuto destilátu? A v jaké fázi jsou aktuálně její jednotlivé projekty?

Odkud pramení vaše vášeň pro whisky?

K whisky jsem se vlastně dostala úplně náhodou. Před 20 lety jsem odjela do Skotska, kde jsem rok a půl působila ve vyhlášeném whisky baru. V roce 2006 jsem se pak vrátila do Čes­ka a začala jsem pracovat pro Petra Fouse a Stiubharda Kerr-Liddella (majitel baru), kteří v té době začali dovážet whisky na náš trh. První whisky jsem ochutnala po třech měsících, ale stále jsem neměla v úmyslu ji pít. Až asi po roce jsem jí přišla na chuť a zhruba po čtyřech letech jsem začala mít whisky opravdu ráda. Dnes patří mezi mé oblíbené nápoje a „rumaři“ mě o opaku nepřesvědčí... Už to je 18 let, co se whisky věnuji a jsem jí věrná.

Založila jste první český Ladies Whisky Club. Jak to probíhalo?

Letos v létě to bylo pět let, co funguje. Docela dlouho jsem navštěvovala jeden z nejstarších pánských whisky klubů v Nymburce a jednou mě napadlo, jestli bych se mohla stát jeho členkou. Jako řádnou členku mě přijmout nemohli, z důvodu nastavení stanov, ale udělali ze mě členku čestnou, což pro mě bylo celkem výhodné. Přesto jsem se rozhodla pro založení vlastního klubu, který je hodně inspirovaný tím nymburským, ale jakožto dámy jsme si ještě stanovy trochu doplnily.

Samotné založení bylo hodně rychlé. V dub-nu 2019 jsem si řekla, že klub ustavím a už v červnu jsme měly první setkání. Výhodu vidím hlavně v tom, že když jsme samy ženy, popovídáme si opravdu o všem a vzájemně se nebojíme na cokoliv zeptat, kdežto třeba na řízených degustacích s muži se občas raději neptáme a dáváme větší prostor právě jim. Tady je ale opravdu bezpečné prostředí. Jsme na tom všechny stejně a je to hrozně fajn.

Kolik členek aktuálně klub má? A co obnáší přijetí?

Nyní máme 46 zapsaných členek a zhruba 30 z nich je opravdu aktivních, a dále máme ještě dvě čestné členky ze zahraničí. Připojit se k nám může každá žena, kterou to láká. Stačí, když nás osloví, my ji pozveme na setkání a ona zjistí, jestli jí je mezi námi příjemně. A my zase zjistíme, jak jsme si navzájem padly do noty. Nikoho nesoudíme, spojuje nás stejná záliba, a tou je whisky.

Po přihlášení je nutné zaplatit členský poplatek ve výši 1000 Kč za rok, tedy pouze symbolickou částku spojenou s organizací celého klubu. A potom se setkáváme, buď tady ve Whiskeria baru, nebo jinde po Praze, a jednou ročně máme výjezdní akci v rámci ČR. Celkem jde tedy o čtyři eventy, ale ať už jsme kdekoliv, tak degustujeme a povídáme si. V rámci našich pravidelných setkání samozřejmě ochutnáváme hlavně samotnou whisky, je to vlastně prostředek, který nás sjednocuje, nehledě na obor, lokalitu nebo věk. Spojuje tedy celé generace i ženy z různých koutů republiky. Jezdí za námi i mimopražské, a dokonce máme členku z Moravy.

Žádné předchozí zkušenosti nejsou potřeba, některé dámy k nám přicházejí, aby se s whisky teprve seznámily. Jsme tedy otevřené všem, které to zajímá, nejen těm, které už whisky rozumějí. Hodně se zaměřujeme na poznávání různých druhů whisky. Na naše páté výročí jsme například byly ve Warehousu #1 v Karlíně, kde jsme degustovaly zmiňovanou japonskou whisky. Ta se pochopitelně vyrábí v Japonsku, ale částečně vychází ze skotské verze, protože její tvůrce se ji učil vyrábět ve skotském Campbeltownu, právě ve městě, kde jsem žila a pracovala.

Získala jste nějaké speciální vzdělání zaměřené na whisky? Nebo jste samouk?

Absolvovala jsem Bruichladdich Academy, kde jsem se v rámci kurzu učila proces výroby přímo v palírně. A před dvěma lety jsem ještě byla na podobném kurzu na Springbank School. Rozdíl byl víceméně jen v palírně, která je velice tradiční, a mně tedy velmi blízká. Kurz probíhal týden, takže bych ho nazvala jako krátký a intenzivní, a jen pro zajímavost zmíním, že během kurzu by se kvůli bezpečnosti nemělo pít, ale samozřejmě záleží na konkrétním lektorovi, účastnících a celkové atmosféře. Mimo tyto kurzy se také sebevzdělávám, a to jak při přípravách na degustace pod mým vedením nebo na de­gustacích, které pořádají ambasadoři jiných značek whisky.

Reflektujete zodpovědné pití alkoholu?

Určitě ano. Whisky je pro mě i členky klubu a celé mé okolí spíš o degustování než o pití. To znamená, že převládá kvalita nad kvantitou. Vychutnáme si ji a dáme si ji jen v malém množství. Pár lidí se mě zeptalo, jestli nemám problém s alkoholem, ale v rámci své práce si to opravdu nemyslím. I someliér přece neustále ochutnává, ale musí to být udržitelné a spojené s prací.

Sama whisky prodáváte, jak značky i jednotlivé produkty do e-shopu vybíráte?

Zastupujeme určité dodavatele na českém trhu a nabízíme whisky jak přes e-shop, tak v prodejně v Brandýse nad Labem a tady ve Whiskerii. Máme dlouhodobě ustálené dodavatele a postupně přidáváme další, ale to až v poslední době. Není jednoduché nový produkt odprezentovat a dostat mezi lidi. Dlouhodobě máme pět dodavatelů. Na začátku dostaneme do distribuce jen základní řadu, a pak už vybíráme další nabízené. To je vždycky příjemné, i když to není o ochutnávání, jak by si mohli nezasvěcení myslet.

Obsahuje vaše nabídka jen whisky, nebo i jiný alkohol?

Ano, v nabídce máme i širokou nabídku ginů a něco málo z rumů. Na baru pak najdete 450 druhů whisky, které naši barmani musí opravdu podrobně znát. Je potřeba, aby věděli, co komu nabídnout. Chutě se samozřejmě velmi liší stejně jako ceny, přičemž u našeho nejdražšího exempláře (Old Pulteney) stojí jeden panák 15 000 Kč, což znamená, že za láhev zaplatíte přes 250 000 Kč.

Jak je váš obchod propojený s organizací festivalu Whisky Life! Prague a zmiňovaným klubem? Je vůbec možné všechno stihnout?

Festival se letos konal už pojedenácté, ale pro nás šlo o druhý ročník v pozici organizátora, v předchozích letech jsme se účastnili jako vystavovatelé, takže propojení je tam již od počátku. Vždy před festivalem je samozřejmě nejvíc práce. I dámy z Ladies Whisky Clubu mi pomáhají. Zejména viceprezidentka klubu, šikovní kolegové a PRisti. Je to spíš o chytré organizaci mého času, pak dokážu zorganizovat i lidi okolo sebe.

Co festival přináší obchodníkům a proč je zajímavý pro návštěvníky?

Sdružuje vystavovatele a distributory a zároveň je to pro ně dobrá prezentace značky. Mohou se tam hodně zviditelnit. Návštěvník se zase potká se samotnými výrobci a ambasadory a dozví se více informací než na řízené degustaci. Za mě je to úplně nejlepší způsob, jak se dozvědět co nejvíc a ochutnat hodně druhů whisky (letošní výběr čítal přes 500 možných vzorků), a pochopitelně také whisky drinky. Pokud tedy chtějí, mohou přijít na samotný drink. Letos navíc bylo i velké zastoupení zahraničních ambasadorů.

Přibyly v tomto roce nějaké novinky?

Novinkou bylo určitě rozšíření prostoru o jednu další místnost, protože byl velký zájem ze strany vystavovatelů. Poprvé jsme ale měli i festivalový obchod, který zatím chyběl, respektive loni už fungoval na zkoušku a osvědčil se. Letos navíc proběhlo i taneční vystoupení Caledonian clubu a finále barmanské soutěže, kterou jsme pořádali. A celkově nás navštívilo mnoho zahraničních hostů. K nim patřila třeba prezentace izraelské whisky Milk and Honey a irské whiskey Waterford.

Plánujete i další projekty spojené s whisky, nebo se budete soustředit na rozvoj těch stávajících?

Inovujeme i v rámci projektů firmy a letos jsme poprvé uspořádali Springbank Day (nazvaný podle značky whisky). Ve Skotsku se každoročně koná Campbeltown Malts festival, který trvá celý týden. Říkala jsem si, že by bylo skvělé, kdybychom něco podobného zorganizovali tady. Letos v červnu jsme to tedy vyzkoušeli a uspořádali jednodenní akci, a stali se tak unikátem, protože to byla úplně první podobná akce mimo Skotsko. Dostali jsme tedy pochvalu, že navzdory malému množství lahví alokovaných pro český trh něco takového proběhlo. Skoro dvouleté přípravy, během nichž jsem dělala skladové zásoby, se vyplatily. Příští rok tedy pro velký úspěch event proběhne znovu.

za odpovědi poděkovala Dana Halušková