Jestli přibývá milovníků kvalitní čokolády, těžko říci, ale troufla bych si toto tvrzení podpořit. Odklon od nejlevnějších náhražek k opravdové jakosti pozoruji u spousty spotřebitelů. Stačí čtvereček, kousíček, a vášně jsou zkroceny. Zážitek nade vše, příjemná slast, která naplní touhu po něčem výjimečném, ať už je to odměna, nebo samozřejmost. O zážitek z výjimečné čokolády se stará Muzeum čokolády v Kutné Hoře. Asi jste už o něm slyšeli nebo se v něm byli podívat. Já jsem se do něj vypravila teprve letos v květnu. A byla jsem nadšená. Možná však neuhodnete, proč. Prozradím to. Muzeum se skládá vlastně jen ze dvou maličkých místností, včetně prodejny. V miniaturních prostorách se ale dozvíte o čokoládě skoro všechno. A to mi lahodilo. Nebylo třeba nespočtu kroků velkými muzejními sály, nemusela jsem naslouchat výkladu odborníků několik hodin. Vše se seběhlo rychle, efektivně i se spoustou emocí. A já se, už co by pamětník, vrátila ke značce Lidka, čokoládě, již milovala moje babička... Muzeum a následně výrobnu prvotřídní čokolády ve slavném městě založila Mgr. Lada Bartošová. Osobnost dnes mediálně známá, jejíž výrobky vyhrály spousty soutěží, která vzkřísila kdysi světově proslulou značku Lidka a navázala na principy podnikání jejího někdejšího zakladatele. Nyní chystá nové příchutě i aktivity muzea. Ale nepředbíhejme:

Vzpomenete si, kdy jste ochutnala čokoládu poprvé?

To už si asi vůbec nevzpomenu, nebyla jsem jako malá moc veliký jedlík sladkého. Vzpomínám si ale živě, když jsem poprvé ještě před revolucí ochutnala pravou americkou tyčinku Snickers, kterou tenkrát někdo přivezl do Čech, a taky vím, že jsem byla vášnivý sběratel postaviček krokodýlů z Kinder vajíček a dělala jim nemocnici z krabiček od sirek. První vzpomínka na „čokoládu“ je asi vánoční – výroba domácí „čokolády“ do starého adventního kalendáře. V rendlíku na plotně jsme míchali kakao a máslo a plnili starý kalendář. Nešlo nám to, tak jsme to nakonec vylili sádrou! A naposled? Při přípravě nové receptury nebo při úplně neobvyklé situaci? Teď čokoládu ochutnávám vlastně pořád, ve výrobě, na prodejně, zkrátka každý den. S chutí objíždím čokoládové festivaly. Každý ví, jak mi udělat radost – nějakou tabulkou bean-to-bar čokolády, kterou jsem ještě neokusila...

Váš čokoládový příběh nabral rychlé obrátky, za pár let jste dosáhla významných úspěchů. Co bylo tím zásadním impulzem, který vám dodal sílu, energii, chuť pustit se na konkurenční pole?

Nikdy jsem to nebrala jako konkurenční pole, ale jako něco, co mě baví. Jsem srdcem historik, takže na začátku všeho bylo vlastní muzeum čokolády – vlastně jsem si udělala místo, kde mi bylo dobře a kde jsem ráda trávila čas a viděla, že se tam lidi rádi vracejí. Výroba čokolády přišla až později, nebyl to žádný skvěle propracovaný podnikatelský záměr. Často se rozhoduji na základě intuice, zatím mě nikdy nezklamala. A s čokoládou to bylo zrovna tak.

Znova jste postavila na nohy značku Lidka, která loni oslavila 105. výročí založení a vyráběla se právě kdysi v Kutné Hoře. Čím byly výrobky této značky jedinečné?

Čokoláda Lidka se specializovala hodně na export. Patřila vždy k tomu luxusnějšímu a punc vysoké kvality si zachovala během první republiky, po válce i za komunistů a doufám, že díky nám v tom pokračuje také dnes. Průvodním znakem Lidky byla vždy jemná a hladká textura, používání kvalitních surovin i samotné principy, které firma používala. Dnes by se tomu říkalo fair trade, eko, odpovědnost. Pro Lidku a jejího majitele Zdeňka Koukola to byl standard vždy.

Určitě připravujete nějakou novinku, třeba k letošním Vánocům. Prozradíte?

Právě chystáme obaly k naší nové čokoládě s chutí griotky, která před pár dny získala stříbrnou medaili na International Chocolate Awards a měla by jít do prodeje v září. Recepturu jsme ladili s českou likérkou Jenčík a dcery a použili jejich griotku, která byla oceněna i na Czech National Spirit Competition, takže je to opravdu paráda veliká.

Úplnou připravovanou novinkou je pak čokoláda, která právě vzniká na zakázku k významnému jubileu města Kutná Hora – 30 let v UNESCO. Při výrobě jsme se inspirovali historií Kutné Hory, a vznikla tak čokoláda s čes­kou moruší, která na území Kutné Hory dříve hojně rostla. Brzy se jí návštěvníci Kutné Hory dočkají díky oslavám tohoto jubilea.

O jaké čokolády je dnes mezi milovníky této pochoutky největší zájem?

Těžko říct, ty preference jsou různé a je to opravdu velmi individuální. Paušálně se dá ale říct, že Češi rádi experimentují a nebojí se toho. U nás se asi nejvíc prodávají čokolády z různých alternativních mlék, jako je velbloudí, kozí, či čokolády tmavé, zejména jednoplantážní kolem 70 % nebo ty, které mají nějaké neobvyklé příchutě. Celosvětově je pak možné sledovat trend čokolád, pro jejichž produkci se používají nějaké lokální suroviny či výrobky.

Je tato pochoutka skutečně našemu zdraví prospěšná? Tvrdí se, že přínos má například pro vysoký obsah hořčíku, tedy že ­bychom si ji měli dát před spaním, někdo říká, že je tím nejlepším prostředkem k normální hladině cholesterolu v krvi...

Před spaním bych čokoládu asi nedoporučovala. Obsahuje theobromin kakaa, který působí podobně jako kofein, ale má pomalejší náběh, takže by vás mohla čokoláda v noci budit. Kakaové boby samotné jsou ale opravdu superpotravina, obsahují velké množství flavanoidů a antioxidantů, hořčíku. Takže čokoláda je určitě pro všechny výbornou odměnou, zejména ta víceprocentní.

Kakaových bobů je prý velká neúroda, a tak čokolády v obchodech značně podražily. Budete také zvedat ceny? Nebo jinak, seženete dostatek bobů pro vlastní produkci?

Je pravda, že to, co se děje na trhu s kakaem, nemá v historii obdobu. S něčím takovým jsme vůbec nepočítali a počítat s tím nemohl opravdu nikdo. Ceny jsou momentálně tak vysoko, že vážně přemýšlíme, co dál. Není to jen o neúrodě v Africe (tam my boby nebereme vůbec), ale globálně se celý trh mění, přesouvá, a navíc do něj zasahují spekulanti. Plantáže, odkud máme kakao v Belize, zčásti shořely, v jiných oblastech je tak sucho, že kakaové boby jsou výrazně menší než v minulých letech, neúroda ale souvisí i s tím, co se děje dlouhodobě... Hurikány, změny klimatu... Je toho nějak moc dohromady. My jsme pořád optimisti, doufáme, že podzimní sklizně budou lepší a situace se trochu uklidní. Kakaové boby jsme od našich začátků nakupovali výrazně dráž než masoví producenti, bylo pro nás důležité kupovat je přímo od farmářů a družstev za férové ceny, a podpořit tak jejich práci. Proto pro nás teď ten skok není až tak razantní, i když i tak je citelný. Nevýhodou nás, malých producentů, je to, že nemáme větší sklady, abychom se na takové výkyvy mohli připravit. Takže ano, kakaa je méně, je výrazně dražší, ale o tom, jak budeme hýbat s cenami, finálně rozhodneme až s další sklizní na podzim.

V muzeu čokolády si návštěvník může koupit i zboží jiných výrobců. Proč jste přijala právě tuto strategii?

V Čechách je momentálně celá řada malých řemeslných čokoládoven a valná většina z nich dělá opravdu luxusní čokoládu. Byla by škoda, kdyby ji nemohlo ochutnat co nejvíc lidí... Tím, že jsme primárně muzeum, považujeme za důležité edukovat a rozšiřovat povědomí o tom, co je to bean-to-bar čokoláda, jak poznat kvalitní čokoládu a jak vůbec správně čokoládu jíst. Nejsme puritáni, sami si rádi dáme čokoládu od jiných českých výrobců, je skvělá! Tak proč to nedopřát i našim zákazníkům... Za ty roky můžeme říct, že ostatní české manufaktury pro nás nejsou vůbec konkurenty, ale spíš přáteli. Navzájem si pomáháme, zavoláme si o radu. Ty vztahy jsou napříč republikou víc než přátelské.

Chybami se člověk učí. Jakou chybu jste v podnikání udělala a co z ní vyplynulo?

Chyby asi děláme pořád všichni. My jsme díky bohu nenasekali nikdy žádné fatální. Takhle zpětně považuji za chybu, že jsme tak dlouho otáleli s většími prostory pro čokoládovnu a pro muzeum. V současné době jsme se dostali na hranici toho, co jsme schopni vyrobit a poptávka výrazně převyšuje naše výrobní kapacity... Takže za mě poučení: v příštím životě být méně opatrná, více dravá a dát víc na instinkt.

Převzala jste také nějakou zkušenost, jisté know-how od původních majitelů Lidky?

Přímo s původními majiteli už jsme bohužel neměli příležitost se setkat, ale část výrobních postupů vychází z našich nálezů v archivech i ze vzpomínek pamětníků. Velkým zdrojem inspirace je pro nás ale brožurka, kterou napsal zakladatel továrny, pan Koukol. Jmenuje se Zlatá pravidla a je to vlastně takový návod na to, jak slušně a úspěšně podnikat. Myslím, že kdyby se tím řídili všichni podnikatelé, vypadalo by to tu úplně jinak...

Máte čas snít, promýšlet vizi vašich projektů, jež lidem přinášejí rozkoš z chuti?

Bez snů a plánů do budoucna by nemělo smysl to dělat... Nové receptury a příchutě vymýšlíme vlastně neustále. Naším snem bylo uspořádat festival poctivé české bean-to-bar čokolády a tenhle sen si letos konečně plníme. Na konci října se Kutná Hora promění v čokoládovou metropoli – dorazí téměř všichni čeští výrobci čokolády, máme připravenou řadu degustací, přednášek o čokoládě, čokoládové tržiště i bohatý doprovodný program pro dospělé i pro děti. Několik let navíc sníme o tom, že celá výroba čokolády Lidka bude transparentní, chceme návštěvníkům Kutné Hory ukázat, jak se tady čokoláda vyráběla před sto lety a jak se vyrábí dnes. Propojit muzeum s výrobou, a nabídnout tak lidem velký čokoládový zážitek, na který jen tak nezapomenou.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi