Ilona KlímováNa hranici Řitky a Mníšku pod Brdy jsem přijela proto, abych si s Ilonou Klímovou, majitelkou firmy Aspius, popovídala o tom, jak se daří v podnikání, co nového v sortimentu, jaké vize a sny má. Když v roce 2011 zaregistrovala v rámci rodinného businessu značku Moje maso, pod kterou dodává výtečné steakové hovězí, ale také telecí maso na řízky nebo kýtu z divočáka, zkrátka gurmánské specialitky, především do obchodních řetězců, měla jasnou představu. Obohatit český trh o to, co zde tehdy chybělo. A podařilo se jí to. Nejen o delikatesy z vyzrálého hovězího, jehněčího, drůbež pro labužníky – perličku, křepelku, holuba, ale také dokonce klokana a zebru. Pak přidala ryby a mořské plody. V nabídce jsou zastoupeny i bioprodukty – drůbež, vepřové, hovězí. Zkrátka vše, co si jednou za čas dáte ze zvědavosti nebo dle své chuti k oživení vesměs stereotypního jídelníčku. Posléze přišla na pořad dne další značka Moje zvěřina, a to samo o sobě napovědělo, že program laskominek se rozšiřuje. A vášeň objevovat místa na Zemi, která skýtají možnosti přinést na český talíř to, co si srdce strávníka zaslouží:

Jak se tedy vede stálici, která se loni a již podruhé velmi dobře umístila v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek?

Těžko se na to odpovídá, nebojujeme za každou cenu o výsluní na trhu. Máme své představy, cíle i přání, možná sny, ale na paměti nám zůstává, že jsme malá česká firma, která v lecčems nemůže konkurovat těm velkým. Ale našli jsme si vlastní cestu a té se držíme. Postavili jsme si halu, zázemí, kde se maso zpracovává, balí, skladuje, odkud se expeduje. Provoz jsme vybavili moderními linkami, postupně přikupujeme, zdokonalujeme. V něčem jsme byli průkopníci v České republice – třeba telecí maso, francouzská drůbež, skinové balení v podobě, jak je nabízíme dodnes, jsme jako první nabídli my.

I váš podnikatelský příběh je lemován všedními, přesto výraznými detaily...

Jestli třeba myslíte, proč jsme zařadili do nabídky španělské produkty, tak ano. Cesta k nim vedla přes moji dceru, která odjela do Španělska na brigádu k obchodním partnerům. Nakonec jsme se s nimi více seznámili a navázali kontakt i s jinými producenty v oblasti tak, že z toho vzešla hezká obchodní spolupráce, díky které si může český zákazník pochutnávat na křepelčím mase, španělské drůbeži a dalších specialitách. Je to o tom, že nikdy nemáte zavírat oči před dalšími příležitostmi, ptát se a zkoumat. Prostě nikdy neříkej nikdy...

Ale do Španělska jezdíte vlastně docela dlouho a váš vztah k této jižní evropské zemi se prohlubuje...

To je pravda. Vozíme na náš trh biohovězí z jedné úžasné rodinné farmy, kterou dobře známe. Dobytek se pase v Pyrenejích, když sluníčko začne hřát více, postoupí směrem do hor... Zvířata jsou celý den venku, na pastvě. Na chuti masa je to hodně znát. O firmu pečují tři bratři, ti nám také celý systém hospodaření ukázali, abychom se mohli přesvědčit, jak to u nich chodí. Získali jsme důvěru, a oni naši, vztahy jsou velmi dobré.

A proto se také s kolegy učíte španělsky?

Nejen proto, avšak je pravda, že ve Španělsku se mi velmi líbí, je tam pro našince stále co objevovat. Uvědomila jsem si, že pokud chci s tímto regionem rozvíjet spolupráci, bez náležitých znalostí se neobejdu. A tak se snažím. Na španělštinu chodím se třemi kolegy, a učitel za námi jezdí do firmy.

Z této destinace vozíte také speciální vepřové. Jaké?

Vozíme Duroc a pravé Iberico. Myslím, že je to pěkné obohacení možností pro moderní kuchyni. Prasátka žijí v obrovském volném výběhu, v souladu s přírodou, požírají žaludy a bukvice, jsou v pohodě. A zase – na jejich mase je to znát. Je prostě jiné. Než začneme nakupovat od nového dodavatele, snažíme se poznat firmu i produkty přímo na místě. Zkoumáme benefity chovu a produktů. Nejsou to žádné „hr“ akce.

Kolik lidí u vás pracuje?

V průměru mezi 12 až 15. Jsme menší, ale sebevědomý podnik. Jsem si ale vědoma všech možných úskalí, jaká s sebou takové podnikání nese. Snažím se postupovat rozvážně, zodpovědně, předcházet rizikům. Na druhé straně vím, jakou hodnotu máme a zač se rozhodně nemusíme stydět. Naše firemní kultura je o zdravém sebevědomí, které si každý musí umět vybalancovat v sobě sám.

Zalistovaní jste v mnoha řetězcích, hodně se objevujete například v Albertu, Bille, Makru. Kam byste rádi ještě vstoupili?

Určitě bychom naše prémiové produkty rádi nabídli i v jiných řetězcích a regionálních prodejnách. Třeba v Albertu nás může zákazník koupit pod naší značkou Moje maso, ale jinam dodáváme také pod jejich privátními značkami. Nenabízíme však jen mražené a chlazené maso. Z Francie a Španělska vozíme nesmírně chutné salámky a rybí speciality.

Neuvažovali jste o vlastním e-shopu?

Určitě ne. To není nástroj, na který bychom chtěli vsadit. To vyžaduje obrovské know-how, které nemáme. Držíme se naší strategie dovozce, výrobce a dodavatele. Naše webové stránky jsou zaměřené jen na poskytnutí základních informací v B2B.

Vím, že si od začátku nesmírně zakládáte na kvalitě. Jak o tom spotřebitele a obchodníky přesvědčujete?

Lze to snadno doložit. Máme na vše certifikáty kvality, často jde o biokvalitu. Toho si velmi ceníme, protože není zas tak jednoduché takový certifikát získat.

Biopotraviny jsou však dražší. Ostatně, co chtějí dnes vlastně lidé jíst?

Biokvalita je trend a ten sílí. Důvody jsou jasné. Zvláště u masa je znát rozdíl v chovu na kvalitě a chuti, a to nejen u bioproduktů. Zároveň je znát, že někteří kupující začali šetřit. Je slyšet ze všech stran, jak je to s energiemi, jak krachují firmy, jak půjdou ceny nahoru, že nebude plyn... Demotivace strachem není příjemná. Pak samozřejmě zákazníci zvažují, co do vozíku dát.

Nicméně určitý okruh klientely, která si zvykla na váš sortiment, asi zůstává. Roste třeba zájem o konzumaci zvěřiny?

Více se o ní možná mluví, ale nepozoruji, že by byl zvýšený apetit a poptávka po ní. Spotřeba zvěřiny je již dlouhou dobu dost vyrovnaná. Patří do tradiční české kuchyně a ne každý s ní u sporáku umí zacházet. Mladé to asi moc nebaví, se zvěřinou si musíte trochu vyhrát.

A vy? Umíte ji připravit?

Dokážu, osobně ji mám ráda, mám k ní vztah, to je jasné, ale představte si, moc z ní nevařím. Mé dvě dcery ji na talíři nevidí rády... Jíme raději hovězí steaky, ryby, drůbež.

Mohou si u vás objednat také samotné restaurace nebo šéfkuchaři?

Samozřejmě, že mohou, ale není to naše největší skupina odběratelů. Nejvíce jsme zaměření přímo na produkty pro koncového zákazníka.

Loňský rok byl pro mnohé firmy složitý, jak se dařilo vám?

Nebylo to jednoduché pro nikoho. Stále sledujeme rostoucí náklady a snažíme se ušetřit, kde se dá, ale ne na kvalitě. Zdokonalujeme rekuperaci zbytkového tepla z chlazení, budeme montovat soláry na střechu. Při cenách, které se platí Eko-komu, je to hodně velká úspora. Do provozu jsme uvedli kráječku masa s třícest­ným laserem, která řeže přesně na váhu, jak potřebujeme. Každý stroj stojí přes pět miliónů korun, nejsou to malé investice.

A co přineslo největší radost?

Člověk si musí vzít něco hezkého z každého dne, protože každý den přinese něco dobrého, pěkného. Mě loni osvěžily cesty do Normandie a Bretaně spojené s návštěvou dodavatelů. Celá Bretaň je tajemná a je tam moc krásná energie, ta vás povzbudí. Také jsme nakoupili dva stroje, mezi nimi je balička, která ušetří 75 % plastu, a to se počítá.

Vystačíte s vlastními finančními zdroji,
nebo si půjčujete?

Používáme úvěry, když se to podaří, tak pracujeme s dotacemi.

Vnímáte současnou dobu jako hodně krizové období?

Co je to hodně? Podobné období jsme zažili v letech 2008–2009, kdy stály benzín a nafta podobně jako dnes. Jenže na to už každý zapomněl. Hůř nebo stejně jsme se měli, a zvládli jsme to. Takže si myslím, že to zase zvládneme. Jen se musíme učit žít – jednou s tím rizikem, podruhé s jiným. Tak to prostě chodí.

Po čem toužíte?

Abych měla víc volného času. Věřím, že se mi to někdy doopravdy splní.

Pořád ještě sbíráte kuchařky?

Přiznám se, že jsem se teď tomuto koníčku moc nevěnovala. Za covidu jsem se dala do úprav zahrady. Nejprve jeden záhon, pak druhý, třetí, následoval plot... Je to báječné odreagování, zábava, odpočinek. Rýč, motyka, kolečko, hnůj. Stromky, zelenina, kytičky. A když pak vidíte, že to všechno roste a plodí, a vy to můžete ochutnávat! Stojí to za to. Nyní jsem se dala do posledního záhonu, ale vím, že stejně nikdy nebude hotovo. Ale baví mě to. Nese to radost i užitek. Našla jsem se v tom. Stále se něco učím. Objevuji nové rostlinky – arónii, muchovník, fandím třapatkám, mátě i meduňce, sklízím své ředkvičky, saláty, špenát, rajčata.

Čím se liší vaše začátky podnikání od roku 2023?

Začátky byly jako bezhlavý skok do hlubin. Vůbec jsem si nedovedla představit, co vše mne čeká. Bylo to o neustálém učení se a získávání zkušeností. Dnes je to spíše o zdokonalování systému, úročení toho, co jsem se naučila. A možná cítím větší zodpovědnost.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi