Radka Loja Pokračování rozhovoru z červnového čísla Madam Business

V červnové Madam Business jsme na stranách 14 a 15 publikovali rozhovor s Radkou Loja, autorkou knihy Myšlení pod kontrolou. Možná vás to inspirovalo k zamyšlení, co udělat pro to, abyste se nedostali takříkajíc pod tlak doby, abyste nepropadli problémům, panice, negativním informacím. Abyste se nenechali zlomit špatnou náladou, konflikty v rodině i ve firmě, abyste měli vždy nad vším nadhled a zachovali veselou mysl. Ano, ono se to pěkně píše, jenže... Máte pravdu, slova na papíře plynou, mají začátek i konec. Myšlenky však, pokud je neukočírujete, dokážou napáchat v hlavě spousty neplechy. Asi každý z nás někdy nemohl usnout, každý měl pocit, že jen on je hromosvodem špatných zpráv. Že mu nic nejde, že nic nezvládá. Poučme se a jděme na takové případné situace chytře. Třeba podle návodů v uvedené knize, již v červnu vydal Nakladatelský dům GRADA.

Můžeme se naučit ovládat svoji mysl. Jenže, ono se to řekne...

V první řadě bych ráda zdůraznila, že naše mysl není stroj, který bychom se mohli naučit plně ovládat. Touha příliš ovládat cokoli stojí v základu mnoha neuróz, obsesí a úzkostí. Naše mysl ale také není divadelní scéna, kterou musíme pouze pasivně přijímat a následovat, kam nás posílá.
Jedna moje klientka byla navržena lokálním managementem na povýšení. Výsledek se měla dozvědět až za dva měsíce, protože bylo potřeba schválení na vyšší úrovni. Jana nejprve myslela na to, co všechno by se mohlo pokazit. Vytvářela si v hlavě katastrofické scénáře, které se principem asociací rozrůstaly do obrovských rozměrů. Čím více na to myslela, tím to bylo horší. Byla vyčerpaná fyzicky i psychicky. Potom si řekla: A dost! Kdykoli se objevila myšlenka na povýšení a ona si jí všimla, poslala ji pryč, nezabývala se jí a převedla pozornost jinam. Asi za týden se myšlenky téměř přestaly objevovat. Cítila se mnohem lépe. Za dva měsíce byla povýšena. Vidíte ten rozdíl? Klidně je možné, že kdyby zůstala v první fázi, tak by se chovala způsobem, že by povýšení nedopadlo.
Ani jedna z vnitřních realit, v čase, kdy si ji vytváříme, není na 100 % pravdivá. To je potřeba si uvědomit. Je to tak trochu „podvod“ naší mysli. Odezva z vnější reality přijde až za určitý čas. Tak proč se v mezidobí trápit a ubírat si energii? Navíc svým vnitřním nastavením, ze kterého se odvíjí naše chování, ovlivňujeme realitu vnější. A to buď přímo v dané situaci, nebo nepřímo našimi volbami v ostatních situacích, které v průběhu tohoto času nastanou. Chcete se cítit lépe? Stojí vám za to věnovat energii a čas tomu, abyste se naučili více pracovat se svojí myslí?
Nepříjemné a psychicky náročné situace se budou objevovat pořád. Záleží na nás, jak je budeme zvládat. Jeden z mých klientů nedávno krásně formuloval to, co se u mne naučil: „A já konečně pochopil, že být šťastný, v klidu a prožívat úspěch je dovednost.“

Publikace je hodně o příkladech i metodách, jak se uklidnit, co udělat, aby vše fungovalo, jak má. Na první pohled se to zdá náročné na náš čas... Jenže potřebujeme pomoci, něco změnit právě teď, hned...

Nejprve vám položím několik otázek: Za jak dlouho jste se naučili dobře dělat práci, kterou děláte? Kolik času jste museli věnovat tomu, abyste se naučili obstojně anglicky, hrát na klavír nebo programovat? Tak podobně je to o práci s naší myslí a relaxačními technikami. „Zkusil jsem dvakrát a nezabralo to.“ Takto metody a techniky osobního rozvoje nefungují. Učíme se všechno možné, ale uniká nám, že jedna z nejdůležitějších věcí je umět ovládat své myšlenky – proud vlastního vědomí. Protože to, co se v něm objevuje, určuje naše nálady, chování a naše životní volby. A naše životní volby formují celý náš život: „Zasej myšlenku a sklidíš čin. Zasej čin a sklidíš zvyk. Zasej zvyk a sklidíš charakter. Zasej charakter a sklidíš osud.“ Pokud chcete rychlou pomoc, tak podle mého názoru je nejúčinnější sdílení. Proberte svoje potíže s někým, komu důvěřujete, např. s kamarádem, kamarádkou s někým z rodiny, s psychologem nebo koučem. Pokud momentálně nikoho nemáte, můžete použít techniku journaling, kde podle určitých jednoduchých pravidel píšete sami sobě, a kterou popisuji ve své knize.

Záleží tedy jen a jen na nás, jestli na sobě začneme pracovat?

Ano, záleží jen na nás. Ale často nás přinutí okolnosti. Kdo by na sobě začal pracovat, pokud je mu zrovna dobře?

Znám případ, kdy ženě vyletěl krevní tlak už jen tehdy, když viděla tlakoměr, natož aby jí ho v ordinaci dokázali správně změřit. Její psychika toto téma neuměla zpracovat, protože měla špatné zkušenosti z kardiologie, dokonce nebyla schopna si tlak měřit ani v pohodlí domova, čili žádný záznam nebyl objektivní. I tohle se dá napravit?

Věřím, že se to dá. Způsob jak, ten by se odvíjel od detailního popisu celé situace, toho konkrétního člověka. Určitě by byly na místě relaxační techniky, změna vnímání důležitosti informace o výši krevního tlaku, práce se strachem, se vzpomínkami.

Faktor času je pro lidi, kteří podnikají, důležitý. Přidá-li se k němu vášeň pro práci, nedostatek odpočinku, velká zodpovědnost, není divu, že někteří jedinci kolabují. Jakou z technik byste těmto lidem pro začátek doporučila?

Určitě relaxační techniky, aby se dokázali rychle uvolnit a udělat si myšlenkový a emoční odstup od vzniklých situací. Potom je dobré si vytvořit žebříček hodnot, postup uvádím ve své knize, a plně si uvědomit, co je pro ně v životě důležité a jak hodně žijí v souladu se svými hodnotami. Následně některé činnosti úplně vyškrtat, jiné delegovat nebo odložit na pozdější dobu.
Mnoho lidí má na prvních místech v žebříčku zdraví. Jak je tedy možné, že si neudělají čas na spánek, relaxaci, jídlo, preventivní návštěvu lékaře atd. Na co čekají? Krátkodobě člověk vydrží dost velký tlak, ale dlouhodobě nikoli. To už často zanechá neblahé následky.

O čem je sebedůvěra, o níž se v souvislosti se spokojeným životem často v knize zmiňujete?

Sebedůvěra vychází z pocitu vlastní hodnoty, což je způsob přemýšlení o sobě a vnímání sebe. Kdo nezná vlastní hodnotu, tak si nevěří, často se cítí méněcenný, je hodně závislý na tom, co si o něm druzí myslí, nedokáže si nastavit vlastní hranice – kam až druhým dovolí jít – a nevěří, že může dosáhnout úspěchu a spokojeného života. Mnoho psychologů se shoduje na tom, že směrodatnou fází pro vývoj pocitu vlastní hodnoty je zhruba prvních šest let života. V tomto období se vytvářejí naše základní vnitřní programy a emoční a myšlenkové vzorce, ze kterých vychází interpretace a prožívání našeho světa v dospělosti. Pokud se necítíte ve většině situací dobře, můžete tyto programy a vzorce změnit. Způsoby, kterými se můžete inspirovat, se prolínají celou mojí knihou.

Lidé často ani netuší, že něco dělají špatně, natož, že mohou situaci změnit. Za jakých okolností začít?

Pokud se lidé věnují v průběhu života seberozvoji, např. si přečtou knížky na téma, které je zajímá, nebo zajdou na nějaký kurz, tak si více uvědomují to, co dělají a jestli jim to vyhovuje, nebo ne. Jinak lidé začínají se seberozvojem, až když jim okolnosti přidají do poháru tu pověstnou „poslední kapku.“ Potom získají potřebnou vnitřní motivaci začít.

Zmiňujete techniku smíchu. Není podceňovaná? O čem je?

Humor a nadhled jsou pro život nesmírně důležité. Technika smíchu nám pomáhá udělat si od situací odstup. Propojuje naše vnitřní zdroje (náročné situace, které jsme v minulosti zvládli) se současnými situacemi ve smyslu „když jsem zvládl tenkrát tamto, tak dokážu překonat i to, čím nyní procházím“. A to nás může velmi posílit.

ptala se Eva Brixi