Radka LojaNěkdy je to docela mazec. Známe to všichni. Myslíme si, jak všechno zvládneme, ale ouha. Naše kapacita není neomezená. Najednou je nám zle, zdá se nám, že nic nezvládneme. Vidíme negativně, myšlenky si s námi hrají. Přestože jsme rození bojovníci a na vše jdeme vždy s optimizmem, tentokrát to nějak nefunguje... Nezbývá, než něco změnit. Jak se tedy naučit ovládat svoji mysl? Pomocí alfa stavu, hlubokého sebepoznání, jehož základem je mindfulness, myšlenkový trénink, který zahrnuje nové úhly pohledu, imaginace, vizualizace a sugesce. A o tom je kniha Myšlení pod kontrolou, kterou napsala Radka Loja a vydal nakladatelský dům GRADA. Naleznete v ní mnoho praktických technik a cvičení na sebepoznání, meditace, imaginace, relaxace, práci se sny a konkrétní mentální techniky zaměřené na rozvoj a programování mysli. Autorka je psycholožka, lektorka a koučka. Ráda píše a ve svém volném čase se věnuje rodině, meditaci a sportu. Vede přednášky a workshopy věnované práci s emocemi, myšlením, stresem, vyhořením, komunikaci, mindfulness, psychické odolnosti, většímu využití mozku a alfa stavu a dalším tématům. Přednáší pro firmy i jednotlivce. Svoji práci zakládá na praktických zkušenostech s lidmi a moderních poznatcích z psychologie a neurověd.

Ani ty „největší“ hvězdy z nás neproplouvají sítem nástrah hladce. Ženy, které zasvětily život businessu, musí řešit často problémy, o nichž ani netušily, že by vůbec mohly přijít. Stresových faktorů je až až. Občas se jim zdá, že na nic nestačí, hlava přetéká myšlenkami a tlak doby se zdá nestravitelný. Co s tím?

Většina z nás řeší problémy, o nichž jsme ani netušili, že by vůbec mohly přijít. Např. nemocné dítě, rozvod, nedávná pandemie, válka na Ukrajině, konflikty v práci, v rodině atd. Tyto problémy se dotýkají jak osobního, tak pracovního života. Každý z nás má omezený čas, energii a „hrací pole“, kde se pohybuje. Z tohoto principu, pokud je žena v businessu, neřeší většinou tak intenzivně problémy v rodině. Stres a starosti se rozptýlí. Svůj čas a energii dělí mezi business a rodinu. Když je žena doma, tak rodina většinou bývá středobodem vesmíru.
Když byly moje děti menší, tak mě trápily myšlenky, že s nimi netrávím tolik času, jak bych si představovala. Byla jsem v businessu. Jednou mi syn, bylo mu asi dvanáct let, vyprávěl následující příhodu: „Mami, po škole jsem šel ke kamarádovi domů. Hned jak jsme přišli, tak se jeho maminka objevila ve dveřích a řekla nám, ať si jdeme umýt ruce, potom nám je dokonce namazala krémem. Za chvilku jsme povinně museli sníst svačinu a celou dobu nám dávala ty klasické otázky – jak bylo ve škole atd. Když jsme si potom hráli, tak za námi pětkrát přišla s dotazem, jestli něco nepotřebujeme. Mami, to bych fakt nesnesl.“ To mě částečně uklidnilo.
Na druhou stranu znám zase maminky, které se soustředí výhradně na business a rodina a děti je spíše obtěžují. Potom se myšlenkově a emočně vyčerpávají (jednoduše řečeno je to štve) nad tím, že děti „nefungují“ podle jejich představ a časového plánu. Budu mít dostatek zakázek? Podaří se mi sehnat finance? Kde seženu kvalitní lidi? Myšlenky tohoto typu se zase často (někdy až s nezdravou intenzitou) prohánějí hlavou ženám, které jsou výlučně v businessu. Ženy, které již mají rozjetou kariéru nebo business zase trápí třeba myšlenky, jestli mít, nebo nemít děti.

Takže?

Jednoduše řečeno, mysl si vždycky něco najde. Stresových faktorů kolem nás „lítá“ mnoho. A doba bude pořád tlačit. Záleží však na nás, jak je budeme vnímat, jak se na ně naučíme reagovat a jak s nimi budeme pracovat. Změna k lepšímu je vždy možná. Ale někdy to chvíli trvá. Pro psychické zdraví je dobrá rovnováha, zaměření se do více oblastí, znalost a přiznání si svých silných stránek a limitů, umění čerpat z vlastních zdrojů, relaxovat, pracovat s myslí a s emocemi.

Právě o tom je vaše kniha. Proč jste ji napsala?

Osobnímu rozvoji jsem se začala intenzivně věnovat hned po skončení první vysoké školy, Fakulty elektrotechnické na ČVUT. Odjela jsem na rok do Anglie jako au-pair, abych se naučila pořádně anglicky. Můj soused byl psycholog a jogín, přihlásila jsem se k němu na kurzy a nebyl pro mě problém meditovat a pracovat s myslí denně po dobu jednoho roku více než dvě hodiny. V té době jsem na to měla čas. Zažila jsem mnoho zajímavých prožitků a uvědomění, které jsem si v tom věku moc nedokázala vysvětlit. Tam vlastně vznikl základ pro mé další zkoumání. Byla jsem hodně zvědavá, jak to všechno vlastně je.
Potom jsem pracovala v nadnárodních auditorských firmách Price Waterhouse a Arthur Andersen. Byla jsem statutární auditorkou, přednášela jsem mezinárodní účetní standardy a konsolidace, napsala jsem několik knih. Pořád mě to ale táhlo k práci s myslí a tělem. Po mém vyhoření, způsobeném hlavně ztrátou smyslu, jsem absolvovala Institut Aromaterapie a zhruba tři roky jsem míchala éterické oleje a masírovala. Důkladně jsem prozkoumala propojení psychického a fyzického. Později jsem vystudovala psychologii na Universitě Palackého v Olomouci, věnovala jsem se hypnóze, NLP a mnohému dalšímu. Teoretických poznatků a zkušeností se sebou, s pozorováním chování lidí z různých oborů, světa a situací mám dost. Další zkušenosti jsem posbírala na individuálních sezeních s klienty a na svých přednáškách. Nejprve jsem napsala knihu Emoce pod kontrolou, měla velký úspěch. Všechno se do ní nevešlo a také jsem postoupila dál. Proto jsem napsala další – Myšlení pod kontrolou. Při psaní knih si sama třídím poznatky, vytvářím struktury a techniky, které skutečně lidem mohou dopomoci ke spokojenějšímu a vyrovnanějšímu životu. A to mi dává smysl.

Uvádíte, že svou realitu si vytváříme často na základě domněnek, které nejsou pravdivé, a že myšlenky vyvolává emoce. Tyto emoce pak dělají s člověkem přesný opak toho, než co by chtěl. Jak z toho ven?

Je to takový začarovaný kruh. Psychické a fyzické je úzce propojeno. Myšlenky jsou v hlavě a emoce v těle. Situace nebo podnět z vnějšku (ale i z našeho nitra) vyvolá myšlenku, která navodí emoci. Ta se promítne do těla a vše dohromady ovlivní naše chování. Vznikne tak naše vnitřní realita, která přímo ovlivní realitu vnější. Svým chováním působíme na chování druhých a oni nám to odrážejí zpátky. A pokud si budeme pořád myslet to samé, tak si vytvoříme stejné emoce a budeme se i stejně chovat. Nic se nezmění. A takhle se to stále dokolečka opakuje.
Odpovězte si na otázky: O co se nejčastěji dohadujete se svým partnerem? Co vás nejvíce trápí v práci? Co stále dokola řešíte sami se sebou? Jsou to stejná nebo podobná témata?
První kroky, jak z toho ven, jsou uvědomit si to a připustit si, že vše, co si o těch situacích myslíte, může být úplně jinak, a hledat další možnosti a nové úhly pohledu. Až s tím budete v souladu, změní se vaše vnímání a chování a také druzí budou reagovat jinak.

ptala se Eva Brixi