Jitka ChizzolaTěch příběhů, kdy se jednotlivci nebo podnikateli děje příkoří, je nespočet. Buď nás míjí, anebo se nás bytostně týkají. Ne každý den totiž přinese jen dobré zprávy. Člověk se musí naučit v životě zvládat i ty méně potěšující, a hlavně průšvihy řešit. Ne vždy a za každých okolností má na to vzdělání, zkušenosti, odvahu. Proto existují organizace, instituce, firmy, na které je možné se v případě nouze obrátit. Výraznou značkou, která dokáže zjednat nápravu, je na našem trhu D.A.S.

Před lety ji zakládala Jitka Chizzola, obdivuhodná manažerka, které nikdy nechybělo odhodlání dělat to, co má smysl. Do praxe uvedla systém hodnot, které pojištěncům pomáhají řešit nejrůznější problémy související s nespravedlností, snahou podvést, obejít. Když třeba prodejna módního zboží odmítne vyřídit reklamaci, když se snaží člověka nějaká firma přechytračit, ošidit, když příslušný subjekt odmítá nést svoji zodpovědnost vůči jinému a působí škody. Na to, aby vše bylo vyřízeno objektivně, dohlíží svým klientům v případě sporu, stížnosti či nepořádku právě D.A.S. Ostatně na jejích webových stránkách najdete mnoho poučného, hledáte-li popis jednotlivých případů. Pojišťovna má ve vínku chránit a hájit ty slušné, čestné. Ostatně na tom Jitka Chizzola svůj tým i systém práce postavila:

V České republice jste založila D.A.S. pojišťovnu. Jaký to byl tehdy pocit, když jste přijala tak velkou výzvu? Bála jste se, že to nezvládnete, anebo jste naopak byla přesvědčená, že nic nebrání tomu, abyste se do takového úkolu pustila?

Celé výběrové řízení, které se odehrávalo na jaře roku 1994, jsem brala velmi s nadhledem. Vnímala jsem to tak, že jsem prostě někde do počtu. Obstát ve výběrovém řízení na pozici CEO a vybudovat novou firmu na zelené louce, byla opravdu velká výzva, navíc tyto pozice byly vždy obsazovány jen muži. Největší přemýšlení, jestli do toho jít, bylo v květnu 1994, když jsem odletěla do Mnichova na poslední pohovory. Na místě jsem se dozvěděla, že jsem jedním ze tří kandidátů, ze kterých se bude vybírat. Odpoledne mi moji budoucí nadřízení sdělili, že si na tuto pozici vybrali mě. Samozřejmě, že byly otázky, jestli se na to cítím a zda to jako samoživitelka zvládnu. To už jsem ale věděla, že to chci zkusit, a hlavně sobě samotné dokázat, že na to mám. No a potom přišlo již jen učení, co je to právní ochrana, ježdění do Prahy na ministerstvo kvůli licenci, hledání kanceláří a nových zaměstnanců.

Pamatujete se na první klienty? Jak jste je přesvědčili, aby s novou pojišťovnou uzavřeli smlouvu?

První klienty jsme měli již na naší první tiskové konferenci 2. února 1995, což byl zároveň i první den, kdy D.A.S. začala fungovat jako pojišťovna. Tehdy jsme nepřesvědčovali, ale nabízeli novou službu – pojištění právní ochrany motorového vozidla. Klienti byli nadšení, že mají možnost mít tuto službu a využívat ji.

Za roky usilovné práce se pojistný kmen rozrostl. Jaký počet tvoří živnostníci a malé firmy? A co senioři, jejichž počet v Čes­ké republice rychle roste?

Náš pojistný kmen se za 26 let na českém trhu hodně změnil. Dříve převládaly pojistné smlouvy pro soukromé osoby, avšak v posledních letech převládají pojistné smlouvy podnikatelů. Máme vyvážený pojistný kmen mezi soukromým a podnikatelským rizikem. I seniorům nabízíme speciální balíček pro
jejich potřeby.

Jaké konflikty nejčastěji řešíte? Přibývá „nespravedlností“?

Nedá se přesně specifikovat, co nejčastěji řešíme, protože náš záběr je velice široký – od poradenství až po zastupování klientely u soudních sporů, kde hradíme všechny s tím související náklady, a to nejen v ČR, ale také v zahraničí. Samozřejmě, že to závisí na produktu, který si klient koupí. Od sousedských sporů přes pracovně právní spory, reklamace, náhrady škod, pomoc v trestním právu atd. Neřekla bych, že přibývá nespravedlnosti, spíš přibývá uvědomělých lidí, kteří vědí, že mají na spravedlnost a spravedlivý proces právo. A toho bez kvalitního právníka nedocílíte.

Věříte vy sama ve šťastné konce? V to lepší, co v člověku je?

Já jsem velký optimista a realista, a mám ráda dobré konce. Je někdy těžké uchovat si vždy a za každé situace dobrou náladu, ale to je asi můj největší dar. Miluji svoji práci, která mě i po takové době naplňuje. Předávám na své kolegy zodpovědnost, ale potřebuji od nich zpět otevřenost a důvěru, kterou jim dávám. Těžké chvíle, které také musím řešit, mi hodně pomáhá překonávat můj skvělý partner, který mi dodává odvahu, porozumění a veselou náladu.

Ale obhajovat správné věci, zaujímat objektivní postoj, rozuzlit podstatu trablí, jimiž podnikatel-klient prochází, to je hodně těžká věc.

Musíte mít výborný tým právníků a ten my máme. A to jak mezi zaměstnanci, tak mezi spolupracujícími advokáty v ČR i zahraničí. Musíme se snažit dělat nejlepší práci a vše pro spokojenost našeho zákazníka, jedině tak budeme jednička na trhu. Podstatou je se zákazníkem dobře komunikovat a v rychlosti najít řešení jeho problému.

Prosazovat v životě to, co je správné, potřebné, bojovat o to, co má smysl a vítězit. I tak by se dalo charakterizovat poslání vaší pojišťovny. Je to jako ve sportu, k němuž máte velmi blízko. Pomohl vám při zvládání složitých profesních situací? Naučil vás vytrvalosti a nevzdávat se?

Ano a hodně. Již od útlého mládí mě i bratra naši rodiče vedli ke sportu. Oba byli velcí sportovci, a to až do jejich pozdních let. Bohužel již nejsou mezi námi, ale není dne, kdy bych si na ně nevzpomněla. Byli a zůstanou mojí největší inspirací. Oba to neměli za normalizace jednoduché, ale vždy se snažili z nás vychovat slušné lidi. Tatínek mě naučil, že od nedodělané práce se neodchází, a když mě to nebaví, tak to nemám dělat vůbec. Mám se soustředit na to, co mě baví. Byl to můj první kouč, který mě naučil disciplíně a trpělivosti. Maminka byla nejkrásnější dáma na světě a naučila mě poznávat kulturu a krásno. Moji rodiče vlastně mají největší zásluhu na tom, že jsem úspěšná.

Jste významnou českou manažerkou. Na­sbírala jste nespočet zkušeností, jak vést a rozvíjet firmu. Co byste doporučila ženám, které do manažerské pozice vstupují?

Musí vědět, co chtějí, a přiznat si otevřeně, že na to mají podmínky a chuť. Překážek je vždy hodně, ale svůj sen si musí vybudovat samy. Vždycky se vše vyřeší, jen záleží na tom, jestli to řešíte vy, anebo ostatní za vás.

ptala se Eva Brixi