Irena VrbováLeden bývá rozcestníkem mnoha nápadů, plánů, pokusů, dalších aktivit. Jako začátek nového roku signalizuje lehký adrenalin výzev, chuti se posunout v businessu dál. Je to období odvahy sáhnout si na žhavé želízko, nalézt cestu, která povede do vysněného ráje. Leden je jednička a příležitost se zase nadechnout. Vykřičník v srdci každého, pro něhož je podnikání cestou smysluplnosti. Irena Vrbová, která založila konzultační společnost Porto, jež se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem, si všech, kteří vstoupili do světa businessu zodpovědně a s čistým srdcem, nesmírně váží. O ženách podnikatelkách nedávno řekla: „Ženy, které vybudovaly vlastní úspěšný business, jsou vždy výjimečné. Mají obrovskou vnitřní sílu. Za celou svou praxi jsem mezi klienty neměla ani jednu ženu, která by měla vedle sebe muže osobnostně silnějšího, než je ona sama. Jejich víra v sebe sama také často převálcuje rozumové argumenty, proč podnikání nemůže dopadnout. Zkrátka věří, že to zvládnou, a udělají pro to maximum.“ A o nich je také tento rozhovor:

Založila jste konzultační společnost, která napomáhá rozvoji majitelů a manažerů menších firem. Z čeho se zrodil váš podnikatelský záměr?

Z touhy. Z touhy vytvořit prostředí, kde lidé nepřestanou věřit, že víra v lidi je to nejcennější, co můžeme mít. Lidé tvoří každou firmu. A v těch menších je to víc vidět. Lidská identita je tam kompaktnější než u firmy, která má 5000 lidí v týmu. Lidé vám víru mohou sebrat, anebo naopak posílit.
A já jdu cestou toho druhého. Ale nechci to jen pro sebe, chci to pro všechny podnikatele, kteří kotví v Portu. Touha a víra zrodila tento záměr.

Několikrát jste dala najevo, že například nesmírně fandíte ženám, které vstupují do businessu. Oč opíráte svůj názor?

Fandím všem, kteří vstoupí do businessu. Protože jdou s kůží na trh. A jdou za svými sny. Vědí, že svoboda je dvojče zodpovědnosti. Když děláte práci, která vás baví, vytváříte kus života, který vás baví. A jak se chovají lidé, kteří mají v životě víc a víc věcí, co je baví? Rozhodně netráví čas spory, hádkami, křivdami, pocity viny. Ženy spíše obdivuji na tomto poli. Obdiv je to správné slovo. Prý ženy dokázaly vytrpět v Osvětimi víc než muži. Něco na tom bude, bude to nějaký kořen bytí žen a mužů. Muži zase mají jiná úžasná specifika. Ženy podnikatelky mají v sobě ohromnou sílu. Budují tu firmu se svými dětmi v zádech. V tom je vyšší level. Někdy až neskutečný, co zvládnou.

Často slyším, že je podnikání žen velmi spjato s emocemi i urputností, se snahou dokázat, že umí své sny postavit na nohy. Je to opravdu tak?

Není. Emoce a dávku urputnosti máme v sobě každý, kdo chce někam dojít. Muži i ženy. Bez emocí nelze tvořit a firma je tvorba. Malujete na plátno příběh, kterému jste na začátku věřila jen vy. Jak emoce, tak urputnost může škodit, když je jich moc. Ale ženy dokážou být i velice pragmatické!

Jaké jsou tedy podle vás ženy podnikatelky?

Ohromně silné uvnitř. Většinou mají v sobě kus mužského pragmatizmu. Mnoho z nich má neskutečnou empatii. A pokud o něco opravdu jde, tak ony jsou poslední, které se z toho posadí na zadek.

A možná – jaké by chtěly být?

Tak to nevím. Ony si plní své sny skrze svoji firmu, co víc by mohly chtít? Pokud mluvíme opravdu o podnikatelkách, které založily svůj vlastní business, a ne o ženách zaměstnaných ve vysokých pozicích, tam to může být také plnění snu, ale také plnění svého ega.

Inspirují vás?

Na každém kroku. Každé mé velké životní rozhodnutí je spojeno s nimi. Jestli je něco opravdu náročné, tak poradit sám sobě. Proto, když jde o hodně, většinou jedné z „mých“ podnikatelek zavolám a najdu u ní „bezpečí svého rozhodnutí“.

Co je dnes v podnikání pro ženy nejsložitější?

To bude asi individuální záležitost. Pro všechny je náročné ukočírovat svoji firmu a malé děti naráz. Den má 24 hodin a s tímto faktem nenaděláte nic. Pak může mít každá svoje složité věci/situace. Jako každý podnikatel. Nedá se paušalizovat. Vůbec.

A jsou více optimistické než muži?

Žen podnikatelek je daleko méně než mužů. Mezi vyvolenými bývá někdy víc drahokamů. Tak z tohoto úhlu pohledu asi ano.

Ne nadarmo se říká, že „dobrá rada drahá“. V čem menší firmy, které vlastní či vedou ženy, ponejvíce chybují?

Vymazala bych slovo ženy a pak mohu odpovědět, v čem malé firmy nejvíce chybují. Ale nevím, zda to nazvat chybou, spíš křižovatkou, na kterou si sáhne každý, kdo začne podnikat. Každý jde za svojí touhou, která ho baví. A tou křižovatkou je moment, kdy člověk zjistí, že růst firmy znamená mít v týmu kolegy. A to pro někoho může znamenat z dlouhodobějšího hlediska ztrátu chuti do podnikání. Práce s lidmi byla, je a bude náročná, a koho nebaví, začne ho firma někdy až ničit. Na této křižovatce by si člověk měl upřímně říct, zda chce jít dál, nebo zda něco musí změnit, aby chuť neztratil, nebo zda to celé úplně pustit. Ne vzdát, ale pustit, v tom je velký rozdíl.

Myslíte si, že přijít na trh s novým produktem či službou je dnes náročnější než třeba před dvaceti lety?

Pokud tomu produktu bezmezně věříte, to znamená věříte v sebe, tak není. Pokud nevěříte, tak je. Když je trh po něčem hladový, jde prorazit i bez víry. Jenže je otázka, po čem je současný trh hladový. Možná po skromnosti a pokoře, a to úplně není produkt, to je vnímání života. Ale i to se stává poslední roky produktem.

Sem tam se zrodí příběh o člověku, který se stal podnikatelem až v důchodovém věku. Myslíte si, že pro některé další seniory by to mohla být smysluplná cesta? Starších, zkušených a moudrých lidí odchází na zasloužený odpočinek poměrně hodně, nestálo by za to, aby je třeba i stát na jejich rozjezdu nějak motivoval, podpořil jejich odvahu, třeba úlevou na dani z příjmů? Jejich potenciál je značný a užiteční by jistě dokázali být...

Jak se říká, každá koruna je dobrá. Takže proč ne? Jen životní cesta těchto lidí nebývá spojena s podporou státu. Český národ je neskutečně vynalézavý a na této podpoře by mohlo vzniknout i hodně firem nefungujících dlouho a další díra ve státním rozpočtu. Já bych raději viděla cestu v osvětě, kdo je podnikatel. To by nám podnikatelům pomohlo daleko víc. Často jsou za ty, kdo mají milióny a lidé jim závidí. Závidí jim tu špičku ledovce, co je vidět na povrchu. Ale málokdo vidí, co za podnikáním je. Spousta dřiny, víry a odhodlání, zodpovědnosti za to, že všichni ve firmě každý měsíc mají mzdu. A spousta velkých srdcí, která mnoho peněz dávají na jiné. Změna postoje národa k podnikatelům by byla největší podporou. Pro staré, i mladé podnikatele.

Ženy ve věku babiček bývají hodně činorodé, možná by je mohly nějak podpořit obce, nabídnout příležitost být užitečné i v roli majitelek malých firmiček nebo živnostnic. Umíte si to představit?

Rozhodně. Včera jsem potkala 67letou paní. Vaří na jedné horské chatě 400 km od svého bydliště. Nedalo mi to a pídila jsem se, kde se tam vzala. Zda je nutnost ještě pracovat. A ona mi povídá: „Ano, až přestanu vařit, umřu.“ Myslím, že řekla úplně všechno. Takže podpořit je můžeme, záleží proč, jak, čím. Dobrá pravidla dělají dobré lidi. Myslím teď pravidla podpory.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi