Jana VečerkováZačali jsme zdánlivě nesmyslným tvrzením. Umělá inteligence přece nemůže překonat lidský rozum s tvůrčím vědomím, proto se nemůžeme od robotů naučit vůbec nic. Přesto už dnes využíváme humanoidy ve vzdělávacím procesu. Rozhovor se specialistkou Janou Večerkovou, zakladatelkou projektu Coding Boodcamp Praha, který provozuje nezisková organizace data4you z.s., kterou jsme požádali o rozhovor, vás tedy asi překvapí:

Měli bychom se bát, že nás roboti připraví o práci?

Už desítky let se objevují zprávy, že nás roboti vystřídají. Nedávno jsem viděla krásné srovnání tří obálek německého magazínu Spiegel, z let 1964, 1978 a 2016. Všechny predikovaly, že technický vývoj bude znamenat zánik pracovních míst. Podívejte se na statistiky nezaměstnanosti v posledních letech – pokud by platila úměra, že vyšší míra automatizace znamená méně pracovních míst, tak by jak v Německu, tak v Čechách měla nezaměstnanost růst, a přitom tomu bylo právě naopak.

Dnes se roboti stále víc podobají člověku. Myslíte, že to je správná cesta, nebo nás to přibližuje světu, který vylíčil spisovatel Karel Čapek v utopickém dramatu RUR?

Nejvíce kontroverzními roboty jsou tzn. humanoidy, aneb roboti, kteří připomínají lidské bytosti. Zde narážíme na limity toho, co jako společnost v tento okamžik akceptujeme. Lidsky vyhlížející roboti zároveň mohou přinášet různé zajímavé etické otázky do budoucna v případech, kdy nejen jako lidé vypadají, ale zároveň dosáhli takového stupně vývoje, že by je ostatní lidé považovali za inteligentní „bytosti“.

Využíváte roboty při výuce nebo třeba ve vzdálené budoucnosti byste chtěli?

Jsou dva hlavní způsoby, kterým se roboti mohou podílet na výuce. Prvním je programování samotných robotů, což je pro děti zábavná forma učení se logickému myšlení. Čím méně mají děti pocit, že se aktivně učí, tím lépe – nejlepší je, když jsou natolik vtáhnuty do tvorby, že ani vnímají čas. Proto je programování her či robotů tolik oblíbenou formou učení programování pro děti. Programování ale není jedinou dovedností, kterou se děti takto zdokonalují. Jde o kreativní proces, do kterého se zapojují v týmu spolužáků. Zároveň pracují na projektu, jehož výsledky mohou hrdě prezentovat svým kamarádům či rodičům. Děti se také učí trpělivosti, protože brzy zjistí, že každá vlastnost, kterou robot má mít, je třeba dobře promyslet a naprogramovat, pečlivě krok po kroku. Druhým způsobem je zapojení samotných robotů místo nebo vedle učitelů. V Nizozemí měli nedávno zajímavý pilotní projekt ve školách, kdy roboti učili žáky angličtinu. Robot komunikoval s každým žákem individuálně a například ho požádal, aby mu ukázal na tabletu konkrétní věci, případně vedl jednoduché konverzace. Žáci v průzkumu neměli před robotem žádný ostych, nebáli se dělat chyby a tím, že šlo o zcela individuální přístup, tak je výuka i více bavila a byla lépe orientovaná na jejich konkrétní potřeby.

Mohou naopak naučit roboti děti programovat?

Určitě, už od roku 2012 je k dostání například Raspberry Pi, vyvíjený britskou nadací, jejímž cílem je propagovat výuku programování na školách. Tato nadace vyvinula celou sérii kurzů zdarma, jsou vhodné pro výuku programování, včetně robotů.

Jakou roli hraje programování v robotice?

Zcela zásadní. Roboti dělají pouze to, co jim někdo „řekne“, to znamená, že to, co jim nenaprogramujete, to neumí.

Vy máte osobní vztah k robotům?

Automatizace je v dnešní době přítomná skoro ve všech oblastech a do budoucna nám může dále pomoci vylepšovat kvalitu našich životů.

Uchytili se někteří vaši studenti v robotice?

V našich programech Coding Bootcamp Praha se soustředíme na webový vývoj. Někteří naši studenti ale mají o robotiku dlouhodobý zájem.

připravil Pavel Kačer