Mahulena Pertlová Když jsem odpoledne 22. září vstoupila do areálu firmy KAMA spol. s r.o. v Praze, kde se chystalo slavnostní otevření nových prostor, a chvíli jsem pozorovala a naslouchala, bylo mi jasné, že jsem na půdě ryze českého, menšího rodinného podniku. Takového, kde se rozhoduje srdcem, kde je kvalita provázaná s jasným cílem stejně tak jako vzájemná pohoda a snaha dělat to, co je užitečné. Rodinné firmy tohoto typu mívají jedno společné: tajemné fluidum soudržnosti, tvořivé ovzduší, seberealizaci všech propojenou s nadšením a spoustou dalších emocí. Mahulena Pertlová tuto společnost založila a stále ji vede, přidal se manžel, byť kdysi ambiciózní muzikant na české bigbeatové scéně, zapojily se děti. Jaké jsou zásady jejich podnikání, jaké ambice a jaká budoucnost? Kdo jiný by o tom vyprávěl přesvědčivěji než Mgr. Mahulena Pertlová:

Příběh vaší firmy je upleten z klubka vlny. Jak to všechno začalo a nač z toho všeho nejraději vzpomínáte?

Začalo to ještě za minulého režimu. Byla jsem na mateřské dovolené, manžel jako hudebník hodně cestoval, a tak jsem ve volných chvílích začala plést čepice a svetry na starém dom

ácím pletacím stroji. Šití a výroba oblečení byla činnost, kterou jsem se od mládí zabývala intenzivně. Věnovala jsem se tanečnímu sportu a tehdy jakékoli šaty pro latinskoamerické a standardní soutěže nebylo možné nikde sehnat. A tak si řada tanečníků vypomáhala, jak to šlo. Protože mi šití šlo celkem od ruky, dveře se u nás netrhly. Šila jsem desítky modelů, včetně pánských tanečních fraků pro širokou taneční komunitu. Vzhledem k rozmanitosti a originalitě jednotlivých modelů šlo o zajímavou tvůrčí práci, která mě bavila.
Vystudovala jsem logopedii, ale práce na klinice jsem si moc neužila. Když se narodily děti, muselo tancování i zaměstnání stranou. Obě děti byly nedonošené, vyžadovaly zvýšenou péči, a tak jsem s nimi zůstala dlouho doma. S dětmi mi naštěstí pomáhala maminka, tak zbyl někdy čas i na nějaké šití a pletení.
V roce 1989 jsem získala povolení na prodej svých výrobků na trzích mladých výtvarníků. Chodila jsem prodávat na trhy do pražského Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště). Byly to převážně pletené čepice a byl o ně velký zájem. To, co jsem za týden upletla a ušila, bylo během pár hodin pryč. Vzala jsem tedy na pomoc sestru Kateřinu a spojením jejího a mého jména vznikla značka KAMA.
V příštích letech jsme rodinné podnikání začali rozvíjet, to už se do toho všeho zapojil i manžel, a záhy jsme si vzali na leasing první průmyslový pletací stroj. Domácí výroba se z letenského bytu přesunula do bývalé truhlárny v suterénu činžovního domu. Firma se rozrůstala, a tak jsme si postupně pronajímali další a další nebytové prostory. V roce 2002 jsme tak kromě truhlárny zároveň fungovali v bývalé vinárně, květinářství, starém krytu
civilní obrany a v opuštěné hasičské zbrojnici. V roce 2003 jsme koupili pozemek v Praze-Suchdole a na zelené louce postavili moderní výrobně obchodní areál.

Letos v září jste slavnostně otevřeli v Praze novou budovu, kde je pod jednou střechou výroba, administrativa, expedice, sklad i prostorná reprezentativní prodejna s kompletním sortimentem zboží. Je to váš splněný sen, nebo jste vyšli vstříc nárokům rozrůstající se společnosti?

Dá se říci, že obojí. K

dyž jsem si před revolucí přivydělávala domácím pletením, netušila jsem, že za třicet let budeme mít takovýto rodinný podnik s vlastní pletařskou továrnou. Dokonce v polovině 90. let, kdy jsme celkem rostli, lidé z podobných podniků, které stagnovaly a byly zavírány, se našemu úsilí smáli. Mimo jiné i proto, že oni byli profesionálové a měli za sebou historické zkušenosti v pletařském oboru, zatímco my jsme byli jen nadšení amatéři.
Trend pomalého zániku a ústupu řady oděvních a textilních firem v Čechách bohužel trvá dodnes. Kromě privatizací jako hlavní příčinu vidíme v přesunu výroby za levnou pracovní silou do Asie. To se týkalo i tehdy nově vznikajících převážně outdoorových značek na trhu. I my jsme dnes a denně oslovováni lákavými nabídkami vyrábět levně v Číně, Bangladéši nebo Pákistánu. Zůstat v Česku my ale bereme po celou dobu existence firmy jako výzvu a povinnost, i když často je to opravdu velmi těžké. Právě kvůli velké záplavě levn

ého konkurujícího oblečení z uvedených zemí. Ne každý zákazník kromě ceny vnímá také skutečnost kde, za jakých podmínek a z čeho bylo jeho oblečení vyrobeno.
Tím větší máme radost a pociťujeme i jistou hrdost, že třicet let držíme firmu stále stabilní, a dokonce jsme ji rozšířili a modernizovali. Velký vděk za to patří věrným zákazníkům, kteří dokážou ocenit kvalitní český výrobek.

Čím se vaše nové sídlo vyznačuje?

Kromě toho, že jde o architektonicky zdařilou stavbu, kterou nám kdekdo chválí, jde o ambiciózní koncept. Chtěli jsme jít s dobou, a tak jsme investovali do udržitelnosti. Záleží nám především na energetických úsporách provozu objektu. Proto je celá stavba náležitě zateplena, v šicí výrobě využíváme díky řadě světlíků přirozené denní světlo, veškerá osvětlení v budově jsou úsporné LED zdroje a pomocí vzduchotechniky přitápíme v objektu odpadním teplem, které vzniká u pletacích strojů a žehlicího zařízení.
Aby rekonstrukce a modernizace stála za to, zakoupili jsme kromě pařicího lisu i nejmodernější pletací stroj Stoll, který při úsporném provozu nabízí vyšší produktivitu.
Nadechli jsme se i co se týká skladových kapacit, zefektivnili jsme transport materiálů a hotových výrobků, vnitřní dispozice jsou vzdušné a praktické. Radost nám dělá i stylově zařízená velká firemní prodejna, kde je k dostání veškerý náš výrobní sortiment. To vzhledem k rozsahu naší kolekce nenajdete prakticky u žádného z našich 343 prodejců.

Velmi dbáte na firemní kulturu, důraz kladete na sociální, ekonomickou a ekologickou udržitelnost. Co si pod tím můžeme představit?

U opravdu velkých společností se pracuje s pojmy jako firemní etický kodex, ústava rodinné firmy a tak podobně. KAMA je relativně malá firma, kolem 30 zaměstnanců a čtyři členové mojí rodiny ve vedení. Já,

 manžel, dcera a syn. Vše se odvíjí od našich dobrých vztahů a jednotného názoru na podnikání. Shodneme se, že z práce musíme mít vždy dobrý pocit a radost. V tom duchu motivujeme i naše zaměstnance, respektujeme jejich požadavky a vytváříme jim kvalitní pracovní podmínky. Ve firmě tak vládne přátelská atmosféra a naplňuje se přísloví, že s úsměvem jde všechno líp. Tak lze vzájemně vyžadovat vysoký pracovní výkon a kvalitní výsledky. Zaměstnaneckou loajalitu rádi odměníme. Tolik asi k sociálně ekonomickému aspektu udržitelnosti.
O přístupu k ekologii hovoří řada kroků, aktuálně naše energeticky úsporná rekonstrukce. Ve výrobě zpracováváme výhradně vlněné příze Schoeller, které se pyšní certifikátem Organica. Ten deklaruje garanci chovu ovcí na střižní vlnu v režimu welfare. Jinými slovy, ovce jsou chovány po celý život v přirozeném prostředí a je s nimi zacházeno po všech stránkách ohleduplně. Druhým neméně důležitým certifikátem je takzvaný nezávislý ekologický standard bluesign®, který garantuje výrobu a zpracování pletacích přízí s co nejmenším dopadem na životní prostředí a zdraví člověka. Tento nejpřísnější ekologický koncept v textilním oboru
ustanovila společnost Bluesign Technologies AG založená v ro-ce 2000 se sídlem ve Švýcarsku. Oděvní výrobky nesoucí certifikát bluesign® říkají, že jejich výrobce to myslí s ekologií opravdu vážně.
Nejvíce vyrábíme ze 100% Merino vlny, případně ze směsi 50/50 vlna akryl. Čistý akryl nepoužíváme. Je nejlevnější, a proto je ho plný trh. Je to čistě syntetické vlákno, jehož původ je v ropě a na rozdíl od vlny má řadu negativních vlastností. Například absorbuje pachy, místo toho, aby je odpuzoval tak jako vlna. Žmolkovatí a akrylové svetry rychleji páchnou potem a mají krátkou životnost. Na druhou stranu soubor vlastností vlny je unikátní a ničím nenahraditelný. Vlna má termoregulační schopnost, v chladu hřeje a v horku chladí. Absorbuje až 30 % vlhkosti, aniž by byla na omak vlhká. Omezuje produkci potu a tlumí množení bakterií, a tím také vznik zápachu. Má samočisticí schopnosti. Navíc je samozhášivá. Je to ekologický, biologicky rozložitelný materiál. P

roto se Merino vlna stává stále oblíbenější. Lidé se občas pozastavují nad cenou našich výrobků. Pokud se ale dozvědí o rozdílech mezi syntetickými a přírodními materiály, rádi si připlatí. Proto jsem si dovolila zde porovnat ty vlastnosti. Pokud jde o fleece, ten používáme již jen z recyklovaných PET lahví v rámci projektu PERPETUAL.
Tím ale ten ekologický přístup u nás nekončí. Máme svoz na elektroodpad, snažíme se zužitkovávat odpad z výroby. Jsou to barevné odřezky fleeců a úpletů, které jsou atraktivním materiálem pro školy, které je používají ve výtvarné výchově. Dokonce i papírové kóny od špulek s vlnou si berou školky a vyrábějí z nich loutky. S tím souvisí i exkurze. Pravidelně nás oslovují školy a vodí k nám děti na návštěvu, kde od vlněného vlákna až po ruční dokončování vidí, jak se čepice a svetry vlastně vyrábějí. Občas u nás své školní práce také realizují studenti oděvních škol. Exkurze pro veřejnost pořádáme v rámci dnů otevřených dveří, které jsou velmi oblíbené. Na těchto akcích také vyprodáváme vzorky nebo prototypy různých modelů, které vznikají díky našim šikovným švadlenám z nevyužitých dílů úpletů. Říká se tomu „upcyklace“.
K firemní kultuře patří podpora vrcholového i masového sportu. Za dobu existence firmy jsme měli partnerství s desítkami sportovních týmů a několikrát jsme oblékli sportovce na zimní olympijské hry. Podporujeme školní a zájmový sport. V neposlední řadě zaměstnáváme hendikepované a podílíme se na řadě charitativních a dobročinných aktivit.
To vše je přidanou hodnotou značky KAMA a my chceme, aby co nejvíce zákazníků tyto věci vědělo a vnímalo. Zkrátka usilujeme o to, aby i relativně malý rodinný podnik byl moderní firmou 21. století se vším všudy. K tomu musím dodat, že myšlenka udržitelnosti je dnes populární, a možná někdy i marketingově nadužívaná, především je ale nutné vědět, že její naplňování rozhodně není zadarmo.

Český i zahraniční trh jste okouzlili vlněnými svetry, čepicemi, podkolenkami... Jsou unikátní jak designem, tak materiálem. Proč jste zvolili cestu absolutní kvality a tolik osobitého pojetí?

Zkrátka sami nemáme rádi nekvalitu. Za nekvalitou nestojí nic dobrého. Zvlášť v poslední době se potvrzuje, že jsme se vydali správnou cestou. Média totiž aktuálně hlásají hesla „Udržitelná společnost“, „Konec věcí na jedno použití“, „Unie směřuje výrobce k šetrnosti“. To vše, myslím, KAMA a námi zvolený způsob podnikání už řadu let naplňuje. Oproti tričkům na pár použití je tu najednou pojem „slow fashion“. Nám to nikdo nikdy nemusel vysvětlovat. Chováme se tak odjakživa. Chodí za námi zákazníci ve 12 let starých svetrech, které vypadají jako nové a pochvalují si, jak jsou kvalitní.
Pokud jde o zmíněné osobité pojetí, tak to si myslím, že by mělo patřit k základním principům budování značky. Vždycky jsem měla jasnou představu o designu našich výrobků a tu linii se celou dobu snažím držet. Odměnou je, když zákazníci žádají „takovou tu typickou KAMU“.

Kdo všechny ty kousky navrhuje?

Na začátku jsem na to byla sama, potom mi začal pomáhat syn Adam, který umí vnést do stylu mladý pohled. Pak nám pár let dělaly vždy nějaký design mladé výtvarnice, abychom oživili kolekci. Nyní máme ve firmě oděvní technoložku Jarku Dovcovou, mimochodem autorku několika krásných knih o pletení, a ta kromě hlídání výrobních technologií umí přijít i se skvělým návrhem. Takže nové vzory jsou teď většinou její práce, něco doplní Adam a já jsem už jen supervizor.

Podle jakých pravidel či přání chystáte jednotlivé kolekce?

Jak jsem řekla, předně hlídáme, abychom si zachovali charakter a směřování kolekce typické pro KAMU. Pak musíme vždy přijít s něčím novým. Zákazníci na to čekají a těší se. V kolekci ponecháváme osvědčené bestsellery, a tak vznikají ty vlajkové lodi značky, jako například svetr KAMA model 471, který prodáváme už asi deset let. Velkou otázkou a těžkým rozhodováním je volba trendových barev. Samozřejmě s černou, tmavě modrou, červenou a bílou není co řešit. Náročné je to ale se sezónními barvami, které se každý rok mění a jdou napříč módním světem. V souvislosti s našimi kolekcemi pro podzim a zimu jde například o vybavení pro zimní sporty, bundy, lyže, rukavice, boty atd. Naštěstí jsme za ta léta již celkem dobře zorientovaní a hodně nám také pomáhá spolupráce s kvalitními dodavateli materiálů. Oni při přípravě svých barevnic jdou hodně dopředu a hodně napoví. Je důležité neztratit kontakt s oborovými zahraničními veletrhy, kde se to vše rodí.

Dá se spočítat, kolik stojí vývoj jedné čepice?

Na tuto otázku se hledá těžko odpověď. Finančně to nevyjádříme. Jsou to především hodiny práce, přemýšlení, hledání a diskutování v týmu. Obecně vzato je to mix zkušeností, výtvarného názoru či směřování, informací z prodejů a zpětné vazby od zákazníků. Jde o technologii, střih a design. Když myšlenka uzraje, jde se vzorovat a ladit. Pletený výrobek nejde vyjet ze stroje napoprvé. Ladí se utažení úpletu, vazba a další detaily. Ve vzorovaných žakárech se občas hledá a zkouší optimální barevnost, aby vzor lahodil oku. Často tak upleteme několik variant, ze kterých pak vznikají zmiňované upcyklace. Potom probíhá žehlení, fixace úpletu střih a šití. Finální výrobek je tedy docela pracný a je v něm spousta know-how. Ne nadarmo se v našem oboru říká „pletařina duchařina“.

Jste typickou rodinnou firmou, na řízení se podílíte všichni čtyři: vy, manžel, dcera a syn. Spoléháte na to, že jednou potomstvo převezme žezlo? A jak vnímáte diskuze o generační výměně? Není v tom troška smutku, nostalgie, příliš vzpomínek?

Protože dcera a syn ve firmě pracují již více než deset let a práce je stále baví, není pochyb, že mají zájem s KAMOU pokračovat. Jejich zkušenosti s vedením firmy jsou již zcela naplněny a cesta vytyčena. Dokonce nás s manželem v mnohém díky svému nasazení už předčí. Je to přirozený vývoj. Jak to je v jiných firmách, o tom jsme díky různým konferencím a setkáním na téma generační výměny celkem v obraze a chápeme, že ne vždy to může být tak jednoduché a probíhat tak hladce. Nevím, co bychom dělali, kdyby se Klára s Adamem rozhodli jít v životě jinou cestou.
Vzpomínek na své začátky máme nepřeberně. Jsou většinou radostné, i když pár modřin jsme si také odnesli. To, že ve firmě i po třiceti letech s manželem pracujeme, jsme pro firmu užiteční a baví nás to, je největší poklad. Velkým zadostiučiněním je po dvou letech fungování prakticky na staveništi dokončení nové KAMY. Nutno vysvětlit, že rekonstrukce probíhala za plného provozu v doslova polních podmínkách. Když dnes ale přijdu do nových kanceláří a výroby, a vidím ty krásné světlé prostory, je mi pochopitelně dobře. To, že jsme kdysi poponášeli těžké bedny se špulkami přízí po zaprášených sklepních prostorách na Letné, je už v zapomnění. Těším se, že si ještě nějaký čas naše dílo budeme užívat, ale také se již s manželem začínáme věnovat seniorským radostem. Máme krásnou a šikovnou vnučku, a to je radost úplně nade vše.

Co považujete za nejdůležitější k tomu, aby váš tým šlapal, firma rostla, zvyšovala obrat?

Stručně řečeno je to o vzájemném respektu, úctě a slušnosti. Také o empatii, otevřenosti a důvěře. Nesmí chybět respekt k pravidlům a dohodám. Z toho pak plyne dobrá motivace, výsledky, odměna a spokojenost.
Samozřejmě že cílem každého podnikání je kromě řady jiných věcí generování zisku. Jak již bylo řečeno, pro nás to ale není alfa-omega. Odměnou jsou spokojení zákazníci i zaměstnanci, radost, když se nám něco nového podaří vymyslet, pozitivní komentáře na sítích a dopisy zákazníků, které by nám leckdo záviděl. To vše bychom neměli, kdybychom šli pouze cestou neustálé honby za růstem firmy a zvyšováním obratu. Ono by to šlo celkem jednoduše. Propustit všechny české zaměstnance a nechat si vyrábět čepice v Bangladéši za dolar. Tak to má spousta konkurenčních značek, tak krutý je globální business. Nás by ale zvyšování obratu touto cestou netěšilo. Naší vizí je udržet firmu v takovém formátu, v jakém je. Jsme rádi, že jsme ustáli finanční krizi v roce 2008 a nyní budeme ještě čelit důsledkům covidu.

Vaše výrobky znají ve dvaceti zemích světa, třeba v Japonsku, Austrálii, Kanadě, Rus­ku. Kam byste ještě rádi vyváželi?

Rádi bychom se vrátili ve větším objemu do Německa, kde jsme svého času byli úspěšnější než nyní. I v Rusku je povědomí naší značky dobré, ale export na východ ze známých důvodů stále klesá. Jsme rádi za každého partnera, který ocení kvalitu českých výrobků. Pronikat na cizí trhy je jedna z nejtěžších disciplín. Musím přiznat, že poměr vývozu a tuzemských prodejů se v posledních asi čtyřech letech výrazně zhoupl v neprospěch exportu. Každou chvíli se ale objeví někdo nový a věci se začnou hýbat. Věřím tomu, že v příštích letech se to zlepší.

Nakupují na e-shopu jen čeští zákazníci, nebo i zahraniční?

Prodej po internetu je jedna z důležitých cest a má rostoucí trend. Proto jsme v posledních třech letech hodně investovali do našeho řešení na www.kama.cz. Je známo, že jde o finančně náročnou oblast, zvlášť pokud chcete obsloužit zároveň velkoobchodní i maloobchodní prodej, ale obrat našeho elektronického obchodování rok od roku výrazně stoupá. Prozatím se v online marketingu soustředíme na Česko a Slovensko. Funguje nám také anglická a německá verze e-shopu a průběžně chodí objednávky. Dnešní kurýrní služby jsou někdy až neuvěřitelně rychlé, a tak v řádu dvou dnů můžete dodávat prakticky po celém světě. Registrujeme zvýšené prodeje do Beneluxu, Irska, ale i Finska.

Letošní rok je kvůli koronavirové pandemii víc než náročný. Ovlivnil nějak podstatně váš pohled na život a na business?

Na jaře se nám stala jedna nepříjemnost. V okamžiku vypuknutí epidemie se na nás obracely úřady, školy, nemocnice a ústavy o podporu s rouškami. Vyčlenila jsem tedy celou šicí výrobu na roušky a začali jsme je vyrábět, co nám síly stačily. Každý den jsme posílali balík roušek tam, kde ochranné prostředky nejvíce postrádali. To vše v rámci dobročinnosti zdarma. V té době kdo mohl, tak pomáhal. Dali jsme na nejmenovanou sociální síť několikrát po sobě příspěvek, komu roušky ten den posíláme. Fotografii roušek a balíku s adresou Dům seniorů tam a tam, dětské oddělení té a té nemocnice a tak dále. Podotýkám, že šlo o dary. Administrátor sítě nám zčistajasna deaktivoval firemní účet. Když jsme se pídili po tom proč, byli jsme upozorněni, že jsme porušili pravidla užívání. Komunikace se vlekla a časem jsme se dozvěděli, že v době koronavirové krize jsou zpřísněna pravidla příspěvků a reklamy jako takové, protože řada subjektů zneužívá situaci a chce se na ní obohacovat tím, že obchoduje s nemedicínským materiálem. Přitom celý internetový svět byl zavalen nabídkami roušek všeho typu. Komunikace se správci globální sociální sítě, která spravuje stamilióny účtů, není jednoduchá. IT odborníci se k našemu problému odříznutí od důležitého komunikačního nástroje vyjadřovali rozporuplně. Udání od konkurence nebo prosté vypnutí robotem. Nebudu zabíhat do detailů, jen jsem si vzpomněla na přísloví „pro dobrotu na žebrotu“. Možnost používat tuto síť se nám podařilo obnovit po více než půl roce. Velmi nás to poškodilo.
Tak i to je jeden pohled na nepříjemnou pandemii. Samozřejmě, že všichni s napětím sledujeme, co bude dál. Máme zaměstnance a máme závazky. Půl roku se nás krize zásadně netýkala, protože jsme zvyklí díky sezónnosti naší produkce nakládat s prostředky tak, abychom přes jaro a léto fungovali i stručně řečeno bez prodeje. Ten začíná v podzimním a zimním období, což je nyní. Zatím to nevypadá nijak dramaticky, zákazníci nakupují, takže zima i Vánoce asi budou. Přála bych všem lidem pevné zdraví, víru a naději, že se vše zase v dobré obrátí.

otázky připravila Eva Brixi