Přispívat k proměně krajiny tak, aby se stávala součástí našich duší, aby nám dobře sloužila a pomáhala žít v harmonii se vším, co patří k našim dnům všedním i svátečním, to je jedno z mnoha poslání architektury. A když se podaří navrhnout a postavit kousek sídliště, řadu rodinných domků nebo administrativní budovu prolnutou parkem a lidé se zde dobře cítí a na místo se rádi vracejí, je to jako poděkování tomu, kdo je autorem myšlenky. Ale nejen to. Jaký názor na roli architektů má Ing. arch. Jana Mastíková, která vede architektonické studio LOXIA a.s.?

Proč jste se rozhodla přijmout manažerskou pozici? V LOXII vedete obchod, marketing a komunikaci. Neubírá to sil kreativitě?

Mám ráda vysoké cíle a věřím si. Manažerská pozice přináší obrovskou zodpovědnost, ale já věřím své hlavě a svým schopnostem. V průběhu let, které již v LOXIA pracuji, jsem si uvědomila, že vyznávám stejné hodnoty a ideály a cítím, že nás mohu a chci posunout dál. A právě proto, že jsem v LOXIA hlavním architektem a jsem zodpovědná za koncepci a kvalitu všeho, co vymyslíme, přibyl k tomu marketing naprosto přirozeně. Pokud se nám skutečně něco povede, jsem ráda, že to přes vhodné kanály můžeme rozšířit dál. Za každým z našich projektů je obrovské množství práce celého týmu lidí, a to nejen našich architektů, ale i našich inženýrů a je úžasné vidět pak některý z našich domů na titulní stránce. Pokud to alespoň některého z kolegů potěší stejně jako mě, má to smysl.

Zabýváte se projekty bytové, kancelářské i občanské výstavby, máte ráda, když města žijí, fungují a přinášejí pohodu a radost. Jak se tyto prvky dají architekturou navodit, vyjádřit, doladit?

Dobré město je především o dobrém urbanizmu. Tedy o své samotné podstatě, o tom, jak má uspořádané ulice, náměstí a parky. Zda využívá nábřeží, zda má stromy v ulicích a zda se po něm dobře cestuje, a to jak pěšky, na kole, nebo městskou hromadnou dopravou. Má dost laviček, mateřských školek a obchodů, kde pohodlně seženete vše, co potřebujete? Dobrý urbanizmus sám o sobě ale není zárukou šťastného města. To vytvoří až jeho obyvatelé a jejich nálada a přístup k životu. Je-li pozitivní, bude jedno a to samé město působit s pozitivními obyvateli radostnějším dojmem. Architektura samotná k tomu samozřejmě může také přispět. Pokud jako architekti koncepčně nezvládneme třeba dispoziční řešení, například dáme vstup do domu někam, kde by ho nikdo nehledal, nebo uděláme malá okna, protože se nám to tak líbí, bude vás jako uživatele takový dům po určité chvíli rozčilovat a bude vám vadit. A ta pozitivita se může vytratit také. Proto se snažíme koncepčně nad věcmi dlouze přemýšlet a takové věci jako architekti nedělat.

Bývá těžké před investory obhájit nápad?

Ano zajisté. Investoři bývají velice schopní a vzdělaní lidé, kteří mají většinou jasnou představu o tom, co chtějí. Pouze tu představu neumí přesně ztvárnit na papír a promyslet ze všech úhlů. Proto si najímají nás a naším úkolem je co nejvíce naslouchat a pochopit jejich přání a sny, a pak se je pokusit zhmotnit. A jak jsem již říkala, neděláme koncepční a zásadní chyby, a proto můžeme jít někdy s investory do sporu a musíme je o našem pohledu přesvědčit. A ten pohled může být i ekonomického rázu. Je pro nás v LOXIA důležité domy stavět, ne je pouze navrhovat, a pokud se má dům postavit, musí vycházet takzvaně „v černých číslech“. Takže na jednu stranu je to o obhajobě nápadu a konceptu, ale na druhé straně je to i o kompromisu a schopnosti adaptace.

Rezonují ve vašich projektech principy smart cities?

Smart cities je v dnešní době moderní pojem. Myslím si, že spousta našich měst zatím ani nesplňuje základní urbanistická kritéria, o kterých jsem již mluvila, a to by měl být podle mě základ. Není problém v dnešní době vyprojektovat smart městkou čtvrť, ale integrace smart prvků do celého města zpravidla narazí na dvě věci – vysoké pořizovací náklady a náklady za budoucí provoz a správu. I tak ale musí být průkopníci v těchto směrech, a proto se do některých našich urbanizmů, které v LOXIA právě tvoříme, snažíme smart řešení integrovat. Je to společně s autonomií a umělou inteligencí jednoznačně budoucnost směřování společnosti.

Jedna z věcí, která vás zajímá, je snižování teploty ve městech. Co všechno k tomu může napomoci? Zeleň, vhodná cirkulace vzduchu, využívání energie samotných
budov?

Určitě souhlasím s tím, že město samo si svým uspořádáním může velice pomoci při regulaci teploty. Pokud na některé plochy pálí slunce doslova celý den, tyto plochy se ohřejí, a nejenom že je na nich nepříjemné trávit čas přes den, sálají teplo i v noci, a tím přispívají ke zvýšení teploty. Chodníky, cesty a silnice se stejně jako střechy a fasády budou vždy zahřívat více než vodní plochy, parky a stromy. Lidé se ve městech pohybují nejčastěji v úrovni parteru, tedy v přízemí domů. Pokud zajistíme, že na parter nebude svítit přímé slunce, tedy že bude zastíněný stromy nebo domy samotnými, které budou vysázeny tak hustě, aby vrhaly stín na své sousedy naproti, nebude se parter zbytečně přehřívat a teplo zůstane v úrovni střech, kde může být „odfouknuto“ větrem. Teplo může být také absorbováno stromy a zelení, které svým přirozeným výparem z listů klima ochlazují. Tento princip je krásně vidět na jihu Evropy, kde se setkáme s kompaktními městy plnými stromořadí v ulicích.

Spolupracujete i s majiteli starších rodinných domků při rekonstrukcích?

S několika rekonstrukcemi jsme se v LOXIA setkali, ale zpravidla šlo o větší budovy a celky než rodinné domy. U rekonstrukcí obecně je skvělé hledat a najít genia loci původního místa, odkázat se na historii, tu pozvednout, vyleštit a udělat z ní jedinečné poznávací znamení pro celý projekt. Něco takového se nám bezesporu podařilo na projektu Chateu Troja Residence, který jsme letos dokončili vedle Trojského zámku. Snažili jsme se zde zachovat ducha původního barokního statku a díky promyšlené kompozici zahrad a všech venkovních prostorů do něj zasadit i několik citlivě provedených novostaveb.

S jakou vizí jste vstupovala do architektonického studia? Byla to touha po seberealizaci, vůle vyzkoušet si manažerskou profesi, chuť být zodpovědná za proměnu prostoru a myšlenky?

Architektura je umění, vášeň a poslání. Vytváří svět kolem nás, tedy kolem lidí, a umožňuje nám žít své životy. A plnit si v nich své sny a cíle. Zároveň má architektura moc lidi a jejich svět měnit, formovat a ovlivňovat. V budovách se rodíme, vyrůstáme, dospíváme, učíme se, pracujeme, žijeme, a nakonec v nich i ze světa odcházíme. Jsem architekt, protože chci měnit svět. Chci ho dělat pro lidi hezčí, funkční a jejich. A jsem šťastná, že jsem hlavní architekt právě v LOXIA, protože v LOXIA se snažíme být víc než architekti. Naším cílem je nad věcmi přemýšlet, vidět je koncepčně a chceme je také společně s našimi inženýry dotahovat k radosti jednak našich investorů, ale také budoucích obyvatel a uživatelů.

Projektovala jste také unikátní mateřskou školku v Praze, která se teprve bude stavět. Co vás inspirovalo a podle jakých principů jste postupovala? Čím by měl být tento objekt s duší umělce pozoruhodný?

Školka pro Prahu 12 je na úchvatném pozemku, který se nachází na konci pomyslné urbanistické osy, kterou jsme založili naším pojetím zástavby pro pozemky bývalého modřanského cukrovaru. Pozemek je celý ukrytý v zeleni a tvoří dojem tajemné zahrady, která je jako stvořená pro malé děti a jejich objevování světa a bujnou fantazii a představivost. Pozemek sám nás přivedl na myšlenku zasadit na něj objekt školky co nejcitlivěji a zachovat maximum z přírody okolo. Školka si klade za cíl vytrhnout dnešní děti z poněkud přetechnizovaného světa zpět do zahrady a ukázat jim běžné děje a procesy. A to i prostřednictvím ekoklubovny s malým hospodářstvím, kde budou i drobná zvířata. Chtěli jsme jako architekti navrhnout nejenom klasickou školku, ale i prostor, kde děti uvidí přirozené věci, třeba jako že rostlinky rostou z hlíny, musí se zalévat a pak se kompostují. Nebo že slepice snáší vajíčka, ale potřebuje k tomu krmit a mít výběh, aby byla šťastná. A to vše samozřejmě při pasivním energetickém standardu budov.

Nelákají vás brownfieldy? Nebo projekty nových továrních hal, menších fabriček, které by jistě mohly vypadat úplně jinak, než jak je dosud známe. Tak, aby svým pojetím, originalitou přinášely do srdcí lidí potěšení každý den...

Brownfieldy nás samozřejmě lákají, několik jejich přeměn máme již v LOXIA za sebou. Třeba právě přeměnu ploch po bývalém modřanském cukrovaru nebo po opravnách vojenských strojů v Čimicích. Často se tyto staré a již dosloužilé areály nacházejí u center měst, tedy v místech s výbornou dopravní dostupností, s kapacitní technickou infrastrukturou a službami. Dává tedy logiku přeměnit tyto bývalé areály na rezidenční projekty nebo na mix rezidenčních a administrativních budov. Výroba v podobě továren a fabrik do středů měst dnes nepatří.

Už víte, pod jaký projekt byste se někdy také chtěla podepsat?

Ať je to jakýkoliv projekt, měl by to být vždy ten, který přinese radost a úsměv na tváři co nejvíce lidem! A když ne u všech úsměv, tak ať alespoň vzbudí emoce, bude to dům, o kterém se mluví, a který díky tomu lidé znají, to je pro nás nejvyšší metou. Já sama bych jednou chtěla pro naši rodinu navrhnout malý dům na kouzelném místě v přírodě, kam bychom se s dětmi a partnerem jezdili ukrývat a trávit čas společně jen sami se sebou.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi