Milada MěsícováNevím proč, ale na webu Zemědělského družstva Unčovice na Litovelsku mne jako první zaujal jídelní lístek. Věděla jsem, co měli zaměstnanci k obědu včera a co bude dnes. Docela jasná informace, a zdaleka ne jen o tom stravování. Ale vážně – s Ing. Miladou Měsícovou jsem se viděla na jednom z Inspiromatů, tedy setkáních v Praze, která organizuje  PhDr. Lenka Tomešová, zakladatelka Klubu manažerek. Tehdy Milada Měsícová s vervou sobě vlastní vyprávěla svůj manažersko-zemědělský příběh, který dokumentoval odvahu, snahu i výsledky práce. Dověděla jsem se také, že v současné pozici je už od roku 2011, že předsedá Svazu pěstitelů cukrovky Moravy a Slezska, že je členkou Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR. Sama sebe jsem se tenkrát ptala, jak to ta žena, matka, šéfka, funkcionářka může všechno stihnout a čím to, že se nehroutí z tak velké odpovědnosti, kterou má. Když se začtete do následujících řádek, odpověď na otázku najdete stejně jako já:

Jaká je vaše původní profese? A co podnítilo váš vztah k zemědělství?

Moje profese je ekonom, po ukončení studia jsem přišla do Zemědělského družstva Unčovice jako zástup za dvě kolegyně na mateřské dovolené. Po dvou letech mi byla nabídnuta pozice prokuristy našeho menšího dceřiného zemědělského podniku, který byl v tu dobu koupen a nacházel se ve špatném ekonomickém stavu. To byla ta největší zkouška, protože mi bylo 25 let a byla jsem úplně bez zkušeností. Měla jsem za úkol tento podnik dostat do černých čísel. Což se mi s pomocí kolegů během dvou let povedlo. A zde jsem se naučila od všeho trochu, od rostlinné výroby přes mechanizaci a živočišnou výrobu, jednání se zaměstnanci až po krizový management. A co podnítilo můj vztah k zemědělství? Pocházím přímo z Unčovic, tudíž našeho sídla podniku, a celý můj život byl tak nějak spjat s tímto družstvem. Pracovali zde moji příbuzní, chodila jsem tu na brigády jak během střední, tak i vysoké školy. Navíc moji předci pocházejí ze sedláckých rodů. Takže zemědělství bylo a je u nás v rodině velmi častým tématem nejen našich hovorů.

Jste více manažer, nebo zemědělec?

To nelze tak jednoznačně pojmenovat, zemědělství je velmi specifický obor, který se nedá řídit dle nějakých nastavených tabulek a směrnic. Velký vliv na naše výsledky má průběh počasí a celkově stav přírody. Loni nás třeba zasáhlo velmi silně přemnožení hrabošů a bylo zničeno až 30 % úrody. Dalším specifikem zemědělství je to, že my neudáváme ceny, za které realizujeme své produkty. Takže nelze plánovat naše tržby na několik let dopředu, stane se, že dojde k celosvětovému pádu cen mléka, vepřového masa či obilovin a my prodáváme pod nákladovými cenami. A nejsme fabrika, která v takovém případě pozastaví či omezí výrobu. Pokud tak učiníme například v živočišné výrobě, tak návrat zpět už není téměř možný. Proto je ČR v mnohých komoditách nesoběstačná.
Ale na druhou stranu máme výhodu, že se nemusíme bát, že o naši nabídku nebude zájem. Vždy prodáme 100 % toho, co vyrobíme. Jsou to produkty, které jsou potřebné pro základní lidskou obživu, tudíž nenahraditelné. Teď doba covid-19 ukázala, jak je nutné být soběstační v případě uzavření hranic. Když to shrnu, jsem manažer se srdcem zemědělce. Zemědělství není práce, ale životní styl.

Vedete družstvo, které se z velké části zaměřuje na dvě základní větve – rostlinnou a živočišnou výrobu. Proč jste zůstali u klasiky?

Vždycky jsem zastávala názor, že je nutná tato kombinace, rostlinná a živočišná dohromady. Od doby mladší doby kamenné, kdy vzniklo zemědělství, jako vlastně jeden z prvních oborů, k sobě tyto výroby patřily a vzájemně se doplňovaly. Jsou určité principy přírody, které prostě fungují a platí bez ohledu na století, v kterém se právě nacházíme. Veřejnost poukazuje na to, že my velcí to děláme špatně a malé podniky se starají o půdu lépe. S tím nemůžu souhlasit. Na 70 % živočišné výroby v ČR se nachází právě ve velkých podnicích. Z toho plyne, že musíme mít širší osevní postup a zastoupení krmných plodin například vojtěšek, luskoobilných směsí a trav. Dále z toho plyne, že hnůj a kejda vyprodukovaná od zvířat je aplikovaná jako přírodní hnojivo, což znamená, že nepoužíváme tolik průmyslových hnojiv. Naopak ti, co živočišnou výrobu nemají, mají jednodušší osevní postup, mnohdy střídají pouze tři plodiny, a to takové, co jim ekonomicky vycházejí nejlépe. A hnojí pouze průmyslovými hnojivy.
My máme poměrně silnou živočišnou výrobu, jak skotu, tak i prasat, a v posledních letech do ní investujeme nemalé prostředky. Protože věříme, že český spotřebitel si v budoucnu začne mnohem více uvědomovat, že je třeba být soběstační v základních potravinách. Ty české mají jasný původ a mnohem větší kvalitu než některé zahraniční.

Tedy vás těší hojnější poptávka spotřebitelské veřejnosti po produktech českého původu...

Samozřejmě. Proč nakupovat české potraviny? Jsou bezpečně a přísně kontrolované, zaručují kvalitu, nezanechávají takovou uhlíkovou stopu jako například maso nebo ovoce z Jižní Ameriky, nákupem českých potravin podporuje zákazník českou ekonomiku. České maso je produkováno za mnohem přísnějších pravidel pro používání například antibiotik. Patříme k zemím, které dávkují velmi malé množství antibiotik zvířatům i přípravků na ochranu rostlin, průmyslových hnojiv. Což česká společnost pořád nechce nijak pozitivně vnímat.

Naznačila jste, že se dnes více než dříve mluví také o soběstačnosti ve výrobě potravin. Sdílíte toto přesvědčení?

Moc mě těší, že český zákazník si začal v tom nouzovém stavu uvědomovat, co je podstatné a důležité. Že když se zavřou hranice, jsme zcela odkázáni na produkci našich zemědělců a že ty potraviny v regálech supermarketů někde vznikají. A to na poli, v kravínech, drůbežárnách a další podobných provozech. A jde o velmi těžkou a časově náročnou práci. V jiných zemích je zemědělství vnímáno s respektem a úctou, bohužel u nás v ČR je to naopak. A v okolních regionech jsou zákazníkem upřednostňovány lokální potraviny, u nás zákazník tolik nesleduje původ, ale především cenu, a kvalita ho nezajímá. Ale i to se velmi pomalu mění, ekonomicky silnější zákazník se již zabývá informacemi, odkud potravina je a jaká je její jakost.

Práce v kravíně, vepříně nebo na poli byla léta podceňovaná. Ale ona se v mnohém proměnila a často je z ní hotová věda. Čím se dnes vyznačuje?

Práce v zemědělství se posledních 30 letech značně posunula dopředu, a to vývojem nových technologii, strojů apod. V zemědělství před revolucí bylo zaměstnáno mnohem více lidí, v současné době tvoří zaměstnanci našeho oboru 3–4 % z celkového počtu. A s jejich menším množstvím musíme uživit pořád stejný počet obyvatel. Proto mnohé lidské činnosti byly nahrazeny stroji. Navíc práce v zemědělství není moc atraktivní, je to práce sedm dní v týdnu od rána do večera. Dobytek musí být nakrmený a podojený každý den. Práce na poli, sklizeň nebo setí musí být provedeno ve správný čas a rychle, znamená to práci přes víkend a svátky. Samozřejmě, že jsme si vědomi těchto úskalí, proto se snažíme jednotlivé operace co nejvíc usnadnit. Pracovníci v rostlinné výrobě jezdí na strojích vybavených klimatizací, přesnou navigací, mnohdy autopiloty, kdy vlastně stroj neřídí, pouze ho nastaví a pak už jen kontrolují. Tyto stroje jsou dost náročné na obsluhu a velmi drahé, proto při jejich obsluze už je potřeba mít určité vzdělání a odpovědnost. Mnohdy jde o soupravu za několik milionů korun.
Náš podnik již mnoho let vkládá finanční prostředky do těchto přesných technologií, kdy se snažíme tímto způsobem šetřit přípravky na ochranu rostlin, hnojivo a osivo. Živočišná výroba u nás prochází velkými investičními změnami. Postavili jsme v loňském roce novou výkrmnu prasat i s pračkou vzduchu a lagunami na záchyt srážkových vod. Dostavěli jsme novou dojírnu, která je komfortnější ne­jen pro krávy, ale také pro obsluhu. A teď dokončujeme novou stáj pro mléčný skot. V živočišné výrobě probíhají kontrolní dny, kdy neustále prověřujeme stav dobytka tak, aby byl co nejzdravější a dostal to, co potřebuje. Protože jen zdravé zvíře může dát ty správné ekonomické výsledky. Takže je naším cílem mít co nejzdravější zvířata, která jsou v těch nejlepších životních podmínkách. Prasata ve výkrmu mají hračky, prasnice mají mlžení v horkých letních měsících. Krávy mají automatická drbadla apod.

Když byste měla neomezené možnosti, oč byste ještě specializaci družstva rozšířila? Mohlo by to být pěstování bylinek, chov králíků nebo švestkové sady?

Moje velké přání je mít částečné zpracování masa a prodej výrobků z vepřového a hovězího masa. V našem podniku nelze zpracovat veškerou produkci, ať už mléka, nebo masa. Produkujeme kolem 8–9 mil. litrů mléka ročně, na to by minimlékarna nestačila. A prasat máme přes 6000 kusů ve výkrmu. Na zpracovnu a výrobnu masa již máme vytvořen i projekt. Realizovat by ho tedy šlo téměř okamžitě, ale potýkáme se s problémem personálním. Řezníků je tak málo! A mladí téměř nejsou žádní, tudíž stojíme před otázkou, zda jít do rizika, že možná někoho najdeme, ale o kvalitě si budeme moci nechat jen zdát. U prodeje masa by problém asi nebyl, ale následné produkty jako klobásy apod. jsou již mnohem náročnější. Zákazník jde po chuťově zajímavém výrobku, a pokud mu nebude chutnat napoprvé, už se nevrátí. Má na pultu širokou a pestrou konkurenční nabídku. Takže pokud by se mi toto přání splnilo, že najdu kvalitní lidi do tohoto provozu, tak by to završilo moje cíle a přání, které jsem si v rámci rozvoje podniku dala.

Sucho netrápí jen zemědělce. Konečně se u nás začaly dělat kroky k zadržování vody v krajině. Může i družstvo přispět nějakým nápadem, jak mít vody dostatek?

To je velmi těžká otázka, na kterou neumí odpovědět mnozí odborníci. Ano, v posledních letech je problém sucha stále víc aktuální, rozšiřují se oblasti v naší republice, kde je obrovský deficit srážek. Je jasné, že problém je to, že dlouhodobě méně prší a zimy jsou rovněž velmi mírné a téměř bez sněhu. Takže nemá na jaře co tát. Navíc veškerá voda naším územím protéká a odchází pryč. Určitě by pomohlo vodu u nás zadržet v přehradách apod.

Když se u vás rozhoduje o investicích, máte poslední slovo?

Celkovou koncepci – podnik a plán investic konzultuji nejprve na poradě vedení, což je nejužší management, a pak ho předkládám ke schválení představenstvu. Ale pravdou je, že mám natolik důvěru svých kolegů a představenstva, že opravdu to poslední slovo je na mně. Zatím se mi nestalo, že by mé návrhy investic a rozvoje podniku byly smeteny ze stolu. Spíše naopak jsou podpořeny a kolegové je přijmou za své. Tak se to snažím dělat již mnoho let, vtáhnout ostatní do příslušné problematiky a nadchnout je pro ty nové věci tak, aby je to bavilo spolu se mnou. A aby vnímali, jak jsou důležití pro tu danou investici. Velmi významný je pro mě týmový duch, vím, že každý z nás má v tom systému svoje neza­stupitelné místo, a je potřeba, aby ho ta práce bavila a naplňovala.

Co dělá družstvo pro zaměstnané ženy? Máte pro ně nějaký zvláštní benefit, program, výhody?

V našem podniku máme poměrně vysoké procento žen, zhruba 40 %, ale ve vyšším věku od 45 let nahoru. Tudíž se nepotýkáme s tím, že by nám odcházely na mateřskou dovolenou. Pár takových případů jsme měli a těm jsme umožnili pracovat z domu. I já jsem vlastně takovým případem, protože do funkce předsedy představenstva jsem nastoupila ve svých 31 letech, kdy jsem měla jedenapůlletou dceru. Ale můj bývalý šéf byl velmi vstřícný, takže jsem měla flexibilní pracovní dobu, mohla jsem si holčičku brát do práce i na jednání. Na naše ženy však myslíme průběžně malými dárky během roku, například ke Dni matek nebo na Vánoce.

ptala se Eva Brixi

Zemědělské družstvo Unčovice patří k největším zemědělských podnikům v Olomouckém kraji. Zabývá se klasickou rostlinnou výrobou v kombinaci se živočišnou, provozem bioplynové stanice a pronájmem nemovitostí. Specialitou rostlinné výroby je pěstování hrášku konzervárenského, tím se zabývají pouze tři firmy v ČR. V živočišné výrobě chová družstvo 900 kusů holštýnských krav a má 650 prasnic a zhruba 6000 kusů prasat ve výkrmnu. Což řadí podnik mezi největší chovatele v kraji.
Má zhruba 160 zaměstnanců, roční obrat kolem 450 mil. Kč a roční zisk po zdanění 45 mil. Kč.