Karel Dojáček, Kateřina Pondělíková a Karel HulešGenerační výměna v podnikání rodinných firem je podle mne těžké téma. Je to o odhodlání, váhání, odvaze, a asi hlavně o emocích i správném načasování. Předání firmy není krok, který by se patrně obešel bez bezesných nocí, zvažování pro a proti, i trochy (nebo více?) nostalgie. Znám však muže, který právě tuto záležitost řeší s nadhledem a optimizmem. Jako osobnost, která je i za toto rozhodnutí schopna nést svou zodpovědnost, která si dokáže užít dobrý pocit ze skutečnosti, že to, co člověk vybudoval a čemu věnoval kus svého osobního i profesního života, bude ve správných rukou. Je to podnikatel Karel Dojáček. V současnosti zasvěcuje do tajů businessu, možností seberealizace, příležitostí k úspěchu svoji vnučku Bc. Kateřinu Pondělíkovou. Svěřil jí péči o developerské aktivity své firmy CHOTOL spol. s r.o. Vedle ní stojí Karel Huleš, opora, člověk, na něhož se Karel Dojáček již řadu let spoléhá a který řídí tu jeho společnost, kterou zná veřejnost podle názvu velmi dobře: AUTOCENTRUM Dojáček, spol. s r.o. Těmto dvěma pomocníkům věří, v ně doufá. Na adrese U seřadiště 10 v pražských Vršovicích je však stejně každý den, jako před lety. Jen prý s tím rozdílem, že nyní nezačíná v 7.00 ráno, ale až v 8.15.

odpovídá Bc. Kateřina Pondělíková

Nevím, jak o dědečkově podnikání přemýšlí vnučka Kateřina Pondělíková ve svých 28 letech. Mladá manažerka však zcela určitě svým způsobem spoléhá na moudrost Karla Dojáčka, z níž plyne jistota, která je pro mladou generaci tak potřebná. Na první pohled připomíná bezstarostnou mladou ženu, která má to nejlepší ještě před sebou. Chybí jí léta zkušeností, o to více uvažuje svižně a po svém. Karel Dojáček ví, že to není na závadu.

Co vás přesvědčilo o tom, že budete a chcete pokračovat ve vedení rodinné
firmy?

Asi rostoucí záběr obou firem. Taky úsilí, které do podnikání děda vložil. Proslul jako dealer mnoha automobilových značek, jako člověk, který nejen autům a motoristickému sportu rozumí. Věnoval oboru všechen svůj čas. Má hodně zkušeností se stavařinou, protože areál, který v pražských Vršovicích kdysi koupil, postupně zvelebuje. Sám organizuje řemeslníky i dodávky materiálu. V posledních letech se rozhodl, že velký díl své energie věnuje i developerské činnosti. A k tomu mám i já blíž, se vším, co k tomu patří, se sžívám. Jinými slovy: viděla jsem nutnost pomoci s rozšiřujícími se aktivitami. Musela jsem nastoupit.

Nebojíte se, že budete muset práci obětovat všechen svůj čas?

To nevím, ráda cestuji a poznávám nová prostředí. Vynasnažím se, abych o to nepřišla.

V čem nyní nejvíce pomáháte?

Mám na starost provozní záležitosti naší developerské činnosti. Hlavně komunikaci s nájemníky bytů. Těch je kolem 300. Přibývají noví, odcházejí stávající. Kolem toho je spousta agendy. A starostí i dobrodružství. Když jsem šla nedávno požádat jednu nájemnici, aby již zaplatila, co dluží, musela jsem utéct. Na svou obranu si zavolala boxera, svět je divný. Snažím se řešit, co je potřeba, ať s řemeslníky, máme svoji údržbářskou skupinu, nebo uklízečkami, a toho je každý měsíc dost. Jsem ráda, že mám prostor pro vlastní názor, svůj styl. Nové věci mě baví, je to pro mne tak trochu adrenalin.

Ohlídat takové provozní „drobnosti“ chce tvrdou ruku...

Musí to mít určitá pravidla, řád. Patří k tomu rychlé rozhodování. Potrpíme si na to, aby nám vše klapalo, aby byl vždy pořádek a byty v náležitém stavu. Denně se přesvědčuji, jak prospěšná je perfektní organizace práce.

Změnila byste ráda něco i v tom, co už funguje?

Zatím se spíš rozhlížím. Sbírám zkušenosti a těžko si dovolím tvrdit, že bych to někdy mohla dělat lépe než děda. Snažím se pochopit všechny mechanizmy, důkladně si osvojit, jak to tady chodí. Děda měl vždy vše jasně pod kontrolou, osobně na vše dohlížel. To je jeho silná stránka v celém podnikání. Pamatoval a pamatuje i na maličkosti, včetně výhod pro zaměstnance. Je taky velký vizionář. Samozřejmě i já vidím sem tam něco, co by se dalo dělat jinak. Řešíme to za pochodu, nikdy nechodíme dlouho kolem horké kaše.

Co je na tom všem nejsložitější?

Asi ta práce s lidmi, komunikace s nájemníky. Někdy je těžké sladit jejich potřeby s našimi představami, možnostmi a naopak. Sice si hodně vybíráme, komu svěřit klíče od bytu, dbáme na pověst místa i úroveň služeb, ale i tak jsou někteří nájemníci stále vynalézavější a zkouší různé finty, aby z toho měli jen výhody. Učím se rozpoznávat, co je důležité, a co ne, čím má smysl se zabývat a co nechat být.

Jakých vlastností si na dědečkovi vážíte?

Upřímnosti a spravedlivosti.

odpovídá Karel Dojáček

O tomto muži se v podnikatelských kruzích vždy hovořilo jako o jedinečném znalci motorů, aut, motorek i lodí, jako o houževnatém podnikateli, který, když si něco usmyslel, vždy toho dosáhl. Jako o člověku, který má názor a umí si ho obhájit. Patří mezi ikony businessu v České republice. Váží si poctivé práce, snahy i výsledků. Ty umí také náležitě ocenit. Je jednatelem firem AUTOCENTRUM Dojáček a CHOTOL.

Předáváte firmy, které mají zvuk i vynikající výsledky. Nebolí to? Je to ve vašem životě přece jen velká změna...

Není to změna, je to nutnost. Byl bych rád, aby se firem ujali ti, kteří k nim mají vztah, umí pracovat a chápou, že mohou pokračovat v tom, co jsem zatím udělal. V mém věku už bych si také zasloužil trochu odpočinku. A pak – co může být lepší než předat firmu do rukou odvážných manažerů, odvážnějších, než jsem já sám? Navíc už jsem toho dost zažil a některé věci se skoro bojím razantně rozhodovat, pořád zvažuji, jestli to udělat tak, či jinak. A to by se mohlo stát brzdou. A taky se už nechci, a to myslím úplně vážně, zabývat nepodstatnými věcmi, které jsem musel doposud řešit.

Byl jste zvyklý věnovat se podnikání celý život. Nebojíte se, že budete mít nyní až příliš volného času?

To asi nehrozí. Mám i tak ještě spousty plánů, mám představy i sny. Firemní pozemek bych rád viděl jako ucelenou sestavu objektů, které dobře slouží svému účelu. Rád bych zkultivoval tenhle kousek Vršovic, zaslouží si to. Nepomíjím ani hledisko ziskovosti. Postavili jsme zde již jeden bytový dům, teď stavíme dalších 250 bytů, které budeme pronajímat. V Praze ubytovací kapacity chybí, tak proč se nedívat právě tímto směrem.

Proč jste business obohatil o developerskou činnost?

Vždycky jsem ke stavařině měl blízko. Areál má 30 000 metrů čtverečních. Pamatuje mnoho zedníků, obkladačů, topenářů... Rád bych sídlo našich firem zušlechtil, udělal z tohoto místa důstojné prostředí, které bude žít tak trochu vlastním životem. V dalších letech počítáme s restaurací i jídelnou pro zaměstnance. Také jsem chtěl tímto způsobem diverzifikovat rizika podnikání. Když nepůjdou auta, což se naštěstí zatím nestalo, půjdou byty. A oba směry by se měly vhodně doplňovat. Zatím se to vyplácí.

Co byste si přál v souvislosti se dvěma
nástupci – vnučkou Kateřinou a kolegou Karlem Hulešem?

Aby jim to šlo lépe než mně. Když vidíte, že jsou firmy ve správných rukou, je to odpověď na mnoho otázek, které si člověk už nemusí pokládat. Dnes Karel Huleš dělá i výplaty zaměstnancům sám, já mu už do toho nemluvím a věřím mu. Neznamená to jen napsat pár tabulek, ale své zaměstnance dobře znát, vědět, jaký kdo má poměr k práci, co jí dává, nebo naopak, kde šidí, rozeznat, kdo si zaslouží odměnu a kdo víc motivace. Kateřina, moje snacha a syn se na svěřené úkoly dívají úplně jinýma očima než já, a řeší problémy po svém. Velmi rychle si uvědomili, že o majetek se dobrý hospodář musí starat, že je to jeho povinnost. A to mne těší.

Pořád jste hodnocen jako nejlepší dealer značky Fiat v ČR jak v prodeji osobních, tak užitkových vozidel...

Ani to nepřišlo ze dne na den. Je za tím opravdu tvrdá práce celého kolektivu, soboty, neděle, čas, který nikdo nevrátí. Pokud to dává smysl, proč ne.

Nač nyní myslíte?

Nejen nyní, ale vždy jsem myslel na to, abych se nemusel stydět, když se za sebou ohlédnu. S chutí jsem tvořil to, co přinese hodnoty zákazníkům, obchodním partnerům, rodině. A byl bych rád, kdyby šli v těchto šlépějích i moji nástupci. Hodně mne uspokojuje, když porovnám fotografie z 90. let a dneška.

odpovídá Karel Huleš

O Karlu Dojáčkovi se říká, že je pruďas se srdcem na správném místě.
Karel Huleš, ředitel společnosti AUTOCENTRUM Dojáček, je naopak kliďas, mírný člověk, který váží slova. Ale co řekne, to platí a má logiku. S Karlem Dojáčkem spolupracuje dlouho. Jeho důvěru si získával postupně. Prací, kterou dokázal
dělat bravurně a s rozvahou. Ať jde o samotný prodej aut, péči o servisní služby, budování vztahů se zákazníky i dodavateli.

Vzpomenete si na své začátky u této firmy?

Začínal jsem tu v roce 1996, nastoupil jsem na pozici prodejce nových vozidel, a z ní jsem se postupně posouval do vedení autosalonu, na post obchodního ředitele. V současné funkci jsem tři roky.

Na čem stavíte své manažerské dovednosti?

Na schopnosti odhadnout, jak co nejlépe ošetřit vztah mezi firmou a klientem. Karel Dojáček dbá na to, aby byl zákazník maximálně spokojený, abychom vždy uměli vyhodnotit reálnou situaci tak, aby se kupující nebo ten, kdo využívá našich služeb, necítil ukřivděný, ošizený, ale naopak měl pocit, že dostává patřičnou hodnotu za to, že u nás utrácí své peníze. Snažím se jednat tak, abychom měli všichni z prodeje nebo služby odpovídající pocit, pocit užitečnosti. Jsem si vědom, že ani vyhrocené situace, ke kterým tak jako tak někdy dojde, nelze řešit konfliktem, ale naopak kompromisem, který dává prostor oběma stranám.

Čemu jste se zde naučil?

Zodpovědnosti, trpělivosti, rozhodování. Spravedlivost vidět v mnoha souvislostech, svět není jen bílý nebo černý. Začal jsem věci kolem sebe posuzovat ze všech stran. Naučil jsem se řešit problémy okamžitě, protože nemá cenu se před nimi schovávat. A vnímat upřímnost a objektivnost, rozpoznat je a vážit si těchto atributů.

Co vás trápí nejvíce?

Nedostatek kvalitních zaměstnanců, odborníků, kteří autům rozumí. Nároky na jejich vzdělání rostou po všech stránkách, technika jde dopředu, automechanik se musí dnes celoživotně vzdělávat, jinak neobstojí. Nastupující generace by si také měla uvědomit, že pracovat patří k životu a že mít dobré zaměstnání je otázkou cti.

Pod vaším vedením firma prosperuje...

Mnozí nás znají jako dealera Fiatů, těch stále prodáváme nejvíce, ale i ostatním značkám, které zastupujeme, věnujeme náležitou péči. Ještě více značek servisujeme a naším cílem je dnes i přes velmi příznivé, dobré ekonomické výsledky servis zdokonalovat. Neplánujeme nyní žádné velké novinky, ale nebráníme se ani novým výzvám. Více bych však zatím nerad prozrazoval. Mnoho času věnujeme zkvalitňování komunikace přes internet, zákazníci vyžadují větší komfort, více informací.

Uměl byste definovat rozdíl mezi podnikatelem a manažerem?

V případě firmy, kterou řídím, se tento přístup stírá. Všichni jsme navzájem loajální, jde o typickou rodinnou firmu, nejsme korporát. Víme, že musíme fungovat, a je jedno, kdo je manažer a kdo podnikatel. Řízení je jednoduché, podléhá pragmatičnosti. Každé rozhodnutí musíme dělat jak z manažerského, tak podnikatelského hlediska. Ctíme operativnost a nepotrpíme si na haldy zbytečně popsaných papírů.

Jak vnímáte úspěch rodinné firmy?

My máme úspěch každý den! Někdy je to těžší, ale snažíme se. Úspěchem je, když firma průběžně šlape. To je základ, na kterém se dá velmi dobře stavět.

Přemýšlel jste o tom, jak navázat na poselství práce Karla Dojáčka?

Určitě ano, za tu dobu v jeho firmě jsem poznal jeho styl řízení, jeho nadšení pro další činnosti, jeho motivaci investovat a dělat to, co je užitečné. Nevidím v něm majitele, zakladatele, autoritu za každou cenu. Vidím v něm člověka, který našel smysl života a na základě velkých profesních zkušeností zvládl nespočet situací, které pak jeho firmám udávaly směr, ale ne samoúčelně. Jeho zkrátka baví měnit svět. A to je úžasné i pro mne, když nyní přebírám spolu s jeho vnučkou Kateřinou otěže.

připravila Eva Brixi
foto Kateřina Šimková