Marcela RoflíkováV září jsem dostala e-mail od Ing. Marcely Roflíkové, MBA, zakladatelky Českého mindfulness institutu. Zvala mne na workshop pojmenovaný Laskavost v businessu. Zaujalo mne to. Co si pod tím mám představit? Že jde o prvek, který začínáme v podnikání postrádat? Že se máme na sebe více při obchodním jednání usmívat? Že máme odmítat jednat s člověkem, který je nepříjemný? Nebo že jsme navzájem nezdvořilí? Zbytečně tvrdí a podřízení jen číslům, tabulkám, výkazům? Zvědavost a snaha najít odpověď dala vzniknout následujícímu rozhovoru. Na otázky odpovídala Marcela Roflíková:

Koncem loňského roku jste s kolegyní oznámily zajímavé téma: laskavost a vlídnost. K sobě samotným i druhým. Znamená to, že tyto vlastnosti lidem začínají chybět?

Řekla bych, že na podzim loňského roku jsme si uvědomily, že už máme potřebnou odvahu tato témata ve světě businessu otevírat. Laskavost není nic nového. Jen jsme ji nějak vytěsnili ze svých životů, protože ji mylně chápeme jako lenost nebo slabost. Laskavost k sobě jako sobectví. To, že nám ve společnosti laskavost chybí, můžeme pozorovat na světě kolem sebe, ale velmi zajímavé je uvědomování si síly laskavosti, pokud budeme hezky zacházet sami se sebou.

Co si pod tím ve vašem pojetí můžeme představit?

Základem všech našich programů je mindfulness (v češtině všímavost nebo bdělá pozornost), schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomnosti. Obecně v „přítomnosti“ trávíme velmi málo času. Velkou většinu času plánujeme, co bude, nebo přemíláme, co bylo a jak jsme to mohli udělat jinak. Jsou různé výzkumy, které hovoří o tom, že v přítomnosti trávíme něco mezi 20–50 % času. Pokud bych to měla konkrétně vysvětlit, tak je to otázka na to, jak často víte o tom, co právě děláte. Například obědváte, pijete kávu, řídíte auto, sedíte na poradě a skutečně se věnujete tématu. Velká většina účastníků našich programů odhaduje podle vlastní praxe tento přítomný čas na méně něž 10 %. To ostatní je vlastně život v nějaké naší fikci „co by kdyby“. A laskavost je jedna z kvalit, která je nám velmi nápomocná, abychom se svým životem začali zacházet tak jaksi zodpovědněji. Abychom si přítomných momentů uměli více všímat, a tím byli ve svých životech spokojenější.

Když to přeneseme na podnikání a obchodní vztahy – schází nám „laskavý
business“?

Svět práce se mění. Tím, že se díky internetu svět „zesíťoval“, mění se tok informací a mění se i nároky na nás lidi. V businessu se vžilo označení VUCA svět, charakteristický těkavostí, nejistotou, komplexností a mnohoznačností. To klade i jiné nároky na fungování naší pozornosti a mysli, na zvládání velkého množství stále proudících informací. Mozek se ale na rozdíl od technologií, v řádu několika dekád, nijak zásadně nevyvinul. Je velice obtížné si v takovém světě dlouhodobě udržet výkonnost a zdraví. A právě zde je prostor pro laskavost v businessu, která začíná tím, že budeme laskaví sami k sobě.

Chybí dnes podnikatelům a manažerům empatické přístupy? Jsou příliš tvrdí, hovoří jen řečí čísel? Nebudují vazby,
na nichž stojí budoucnost? Nevyplácí se jim to?

Domnívám se, že i tady firemní svět nebo mnohé firmy začínají uvažovat jinak. Výkonnost a výsledky jsou a budou ve světě práce důležité. To je princip podnikání. Ale cesta k jejich dosahování už musí být jiná. Srozumitelným příkladem jsou mileniáni a jejich představy a požadavky na svoje zaměstnavatele. Chtějí, aby je práce bavila, aby jim umožňovala mít dost času a prostoru pro svoje zájmy, nebyl na ně vyvíjen tlak, aby se i v práci mohli bavit. Pokud je zaměstnávat chceme nebo potřebujeme, musíme začít přemýšlet jinak. Velmi průkazným příkladem je laskavost ve světě vrcholového sportu, jak o tom na mnohých příkladech píší autoři knihy Na vrcholu, který vydala v Čechách vloni Grada. Laskavost umožňuje dosahovat těch nejlepších sportovních výkonů, navíc dlouhodobě, ne na několik sezon.

Není zrcadlo toho všeho, jak žijeme, důsledek tzv. tlaku doby, tlaku na okamžitý výkon? Ten přináší nadbytečný stres, únavu, vyčerpání, vyhoření... A ničí mnohé hodnoty...

Z našeho pohledu je tlak na okamžitý výkon přežitek. Podívejte se na několik předčasně ukončených nadějných sportovních kariér a přečtěte si něco o životě těchto sportovců. Mnoho se naučíte, ale laskavost v jejich okolí ani v sobě samých nenajdete. A to není dobré, chcete-li hospodárné zacházení s darem života a talenty, které nám byly dány.

A právě vaše kurzy a vaše metody práce se sebou samým mohou ledacos změnit. Jak?

Mindfulness programy vás nejprve naučí techniky, jak si více všímat svých myšlenek, emocí i tělesných počitků (což většinou neděláme, protože jsme více než 50% pozorností jinde než v přítomnosti). Princip, že si to, jak se cítíme, uvědomujeme, aniž bychom to chtěli měnit (cítím-li se naštvaně, tak se prostě právě tak v ten moment cítím), nám dává mnohem větší prostor pro pochopení svého způsobu přemýšlení i chování, reagování na druhé. Z většího prostoru máme mnohem více možností, jak to změnit. Jak reagovat jinak nebo třeba nereagovat. Učíme se vlastně poznávat svoje mnohdy neužitečné autopiloty.

Mindfulness napomáhá umění koncentrace, tedy je i cestou zvýšení
výkonnosti. To vše odbourává stále zmiňovaný stres, resp. nevpustí ho do hlavy člověka. V tom je to kouzlo?

Nevyhneme se náročným a stresujícím situacím v životě, i když praktikujeme mindfulness. Co se ale můžeme naučit, je změnit neužitečné reakce a zároveň neulpívat ve stresu nebo náročných emocích tak dlouho. To jsou ty situace, když nám někdo něco řekne a my to ještě za několik hodin, nebo dokonce dnů nosíme v hlavě a stále se tím zabýváme. Díky mindfulness můžeme takové situace zachytit mnohem dříve, zaujmout v nich postoj pozorovatele spíše než myslitele a mít od nich větší odstup. Ptáte-li se na kouzlo, tak princip je v tom, že „pozorujeme“ situaci (myšlenky, emoce, tělesné signály, chování) spíše, než se opakovaně neúspěšně snažíme situaci vymyslet. Ta změna postoje nebo reakce přichází jaksi zevnitř, nikoli z racionálního rozhodnutí, že se budu chovat jinak.

Klíčem úspěchu je tedy i umění být laskavý sám k sobě. To se dá naučit?

Laskavost je kvalita, která se rozhodně dá naučit, dá se rozvíjet a objevovat. Laskavost je v podstatě jenom jedna, ale když ji chceme rozvíjet, je užitečné ji „rozdělit“ na laskavost směrem k druhým a laskavost k sobě. Často jsme laskaví k druhým lidem, často je to však tak trochu „na sílu“. Důvodem jsou třeba naučené vzorce – vždy pomáhej druhým nebo mysli na druhé a teprve pak na sebe. Někdy máme pocit, že jsou to takové „odpustky“, když jsme na druhé laskavější než na sebe. No a když jsme dlouhodobě laskaví „na dluh“, tj. nemáme ten vnitřní zdroj, tak to není udržitelné ani prospěšné. Abych byla srozumitelnější, tak si zkuste udělat následující cvičení. Vybavte si situaci, kdy někomu dáváte kompliment. Například kolegyně má nový účes, moc se vám to líbí a upřímně to oceníte a řeknete jí, že jí to sluší. Jak se u toho cítíte? Asi dobře že? Máte radost. A nyní si uvědomte stejnou situaci, jen opačně. Vy máte nový účes, někdo vám ho pochválí. Jaká je vaše typická reakce? Co řeknete? Jak se cítíte? Upřímně a s radostí to přijmete? Nebo to shodíte poznámkou, že to nestojí za řeč, chtěli jste jinou barvu a vůbec celkově vypadáte blbě? Není důvod, aby mezi reakcemi byl rozdíl, přesto ho většina z nás vnímá.

Jak to vše souvisí s vlídností v businessu?

Jsme lidmi, i když jsme v práci. Jsme lidskými bytostmi. Máme stejné potřeby, jen jsme se naučili v práci je potlačovat a odsouvat jejich uspokojení „až na potom“. Tím žijeme dva životy. Někdo spočítal, že v práci strávíme za život v průměru 80 000 hodin. To je strašně moc na to, abychom v té době dávali velké množství energie právě na to potlačování potřeb, které jsou v pracovním prostředí neuspokojované. Není divu, že více než 20 % pracujících lidí v Česku je vyhořelých. Není divu, že nás práce, kterou jsme milovali, začne nebavit nebo ji dokonce nesnášíme. Chceme-li dlouhodobě zůstat ve své optimální výkonnosti a spokojenosti, potřebujeme něco změnit. Laskavost je k tomu tím nejlepším začátkem.

ptala se Eva Brixi