Ing. Monika NebeskáBez cibule se obejde málokterá kuchařka. A je přímo magické, kolik pokrmů si cibuli žádá. I to, jak ji máme rádi. Mnozí vyhledávají tu Všestarskou. Není divu. Má svébytné složení a je zkrátka jedinečná mezi jinými druhy cibule. Pěstuje ji Zemědělské družstvo Všestary. S předsedkyní představenstva Ing. Monikou Nebeskou jsem se však nebavila jen o cibuli, ale také o brokolici a českém zemědělství:

Všestarská cibule je značka, která v sobě skrývá i kousek národní hrdosti. I tak jste ji prezentovali na slavnostech cibule na podzim. Je to akce, jíž posilujete vnímání vašeho družstva veřejností, vztah lidí k poctivému zemědělství. Daří se to?

Myslím, že ano. Primárním cílem těchto slavností je představit naše družstvo a jeho vlajkový produkt – Všestarskou cibuli – právě široké veřejnosti. Jde nám o to ukázat návštěvníkům, že produkujeme kvalitní cibuli a další plodiny s náležitou péčí a ohleduplností k půdě a přírodě. Chceme ale i oslavit a zviditelnit české zemědělství a úrodu, regionální pěstitele, posílit povědomí veřejnosti o šetrném přístupu k půdě, o kvalitě regionálních potravin i o nutnosti přistupovat k současné „zelené vlně“ se zdravým selským rozumem. Pro ekologii každý z nás udělá mnohem víc, když se bude zajímat o to, kde a jak kvalitně byly plodiny vyprodukovány, zda nebyly dovezeny přes půl světa či dlouho skladovány. Cítím jako svoji povinnost prezentovat české zemědělství, které je opravdu na velmi dobré úrovni, a ukazovat ho lidem v jiném světle, než jak bývá někdy nesprávně hodnoceno. Všestarské oslavy cibule a mléka jsou jednou z příležitostí, jak k tomuto cíli přispět. A letos se nám naše oslava opravdu povedla. Připravili jsme bohatý program pro celou rodinu a i přes nepřízeň počasí přišlo několik tisíc návštěvníků. Všestarská cibule je produkt, na který můžeme být právem pyšní. A jsem ráda, že již pozoruji ve společnosti trend měnícího se přístupu spotřebitelů k potravinám. Více nakupují regionální produkty, poznávají, že jsou kvalitní, a uvědomují si, že preference lokálních (nejen) potravin je rozumná i s ohledem na životní prostředí.

Jaká byla letošní úroda?

Letošní sezona v našem podniku byla úspěšná, sklizeň se povedla. Část Evropy sice ještě nemá kvůli počasí cibuli „pod střechou“, ale zdá se, že by letos nemuselo dojít k situaci, která nastala vloni zjara, že se vozila cibule z Egypta, či dokonce z Nového Zélandu, protože v Evropě nebyla. Nový Zéland je vzdušnou čarou vzdálený 18 000 kilometrů, takže drahá logistika se přirozeně promítá do cen. Cibule v obchodech byla často dražší než banány a jiné exotické ovoce. Trochu nespravedlivě někdy spotřebitelé z vysokých cen viní prvovýrobce. My zemědělci však cenu cibule neovlivníme. Konečnou cenu stanovuje obchod na základě jejího množství na trhu.

V jaké úpravě máte vy sama cibuli nejraději? Někdo miluje cibuli syrovou skoro ke každému jídlu, jiný grilovanou, další jako polévku cibulačku či jako delikatesní řízečky v trojobalu...

Asi jsem trochu „profesně deformovaná“, ale já si svůj jídelníček (a ostatně i život) bez cibule opravdu nedokážu představit. V kuchyni zpracovávám cibuli ve všech možných podobách, navíc ji i využívám jako lék první volby při různých nachlazeních a virózách. Na kašel je nejlepší cibule nakrájená na kostičky s cukrem, to je účinný recept od mojí babičky. Při svých cestách ráda ochutnávám i různé exotické pokrmy s cibulí a zkouším se tím inspirovat, a to jak doma v kuchyni, tak při úvahách o rozšíření produkce našeho družstva. V tomto směru testujeme nějaké aktivity směrem k výrobě dalších cibulových produktů, jako je třeba cibulové chutney či sušená cibule coby šikovné dochucovadlo pokrmů.
Blahodárné účinky cibule lze ale využít i jinak než při přímé konzumaci. Slupky z cibule mají totiž slibný potenciál pro kosmetický průmysl. Jsou skvělým zdrojem kvercetinu, silného přírodního antioxidantu, jehož vlastností se využívá při léčbě a zmírnění zdravotních problémů způsobených různými druhy alergie. Spolupracujeme v tomto ohledu s Mendelovou univerzitou v Brně, konkrétně s Ústavem pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství, kde v současnosti probíhá výzkum zaměřený na možnosti využití látek obsažených v cibulových slupkách v kosmetických přípravcích. Tak vidíte, kam až jsme se z té kuchyně dostali...

Kde všude může právě vaši cibuli zákazník koupit? A čím se odlišuje od cibule jiných pěstitelů?

Výjimečnost Všestarské cibule spočívá v její chuti i nutričních hodnotách. Oproti průměrným cibulím obsahuje o čtvrtinu více železa a má dvojnásobek niacinu (vitamin B3). Díky tomu je od roku 2008 držitelem chráněného zeměpisného označení Evropské unie. Charakteristické jsou pravidelné kulovité nebo vejcovité tvary, chuť lahodná, sladká či pálivá podle odrůd, vůně sladká i cibulovitě štiplavá.
Žádnou nutričně a chuťově srovnatelnou cibuli na trhu nenajdete. U náš ve Všestarech cibuli nejen pěstujeme, třídíme a balíme, ale také ji loupeme. Loupaná cibule je připravena na kuchyňské zpracování, dodáváme ji tak třeba do nemocnic, jídelen, objednat si ji mohou hotely, lázně, výrobny lahůdek apod. Zákazníci se s naší cibulí mohou setkat třeba na pultech prodejen Albert.

Také jste ji letos přihlásili do soutěže Česká chuťovka a ocenění získala. Čím si naklonila porotu?

Určitě vynikající chutí, protože to je rozhodující kritérium pro udělení této značky kvality. Značku „Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka“ uděluje každoročně hodnotitelská komise nezávislých odborníků pod záštitou místopředsedů Senátu ČR a ministra zemědělství. Mám radost, že naše cibule u porotců svojí nezaměnitelnou chutí zabodovala.

Vím, že družstvo hledalo další specializaci a rozhodlo se pro brokolici. Proč právě pro ni? Čím je zajímavá pro producenta a čím pro konečného strávníka?

Pro zákazníka je zajímavá především tím, že se řadí mezi tzv. superpotraviny. Je příbuzná květáku, ale obsahuje o 60 % více vitaminu C než květák. Je bohatá na vlákninu, betakaroten, vitamin E a kyselinu listovou. Brokolice je velmi silným antioxidantem, který snižuje hladinu volných radikálů, a tím i riziko vzniku cévních onemocnění, podporuje celkovou obranyschopnost organizmu. Obsahuje tolik vápníku jako mléko. Je prostě velmi zdravá a také chutná, proto ji vyhledává stále více zákazníků. A to je z našeho pohledu zajímavý segment produkce zeleniny.

Kdo od vás bude tuto zeleninu nakupovat? Budou mezi odběratele patřit také obchodní řetězce?

I tuto komoditu mohou spotřebitelé najít ve všech prodejnách Albert.

Kolik hektarů v příštím roce plánujete brokolici věnovat? Je to choulostivá plodina nebo nevyžaduje přehnanou péči?

Brokolici pěstujeme třetím rokem a pro příští rok ji plánujeme sázet na 93 hektarech. Prvním rokem jsme zkoušeli pět hektarů, následně 35 hektarů a letos jsme plochu jejího pěstování opět rozšířili. Je to hodně náročná plodina. Je závislá na počasí, potřebuje dostatek slunce, ne nadarmo jsou jejími hlavními producenty v Evropě Španělsko a Francie. Ale pokud např. nadměrně vysoká letní vedra nastoupí bezprostředně po výsadbě bro­kolice, zabrzdí se vývoj růžic, které nemusí dospět do tržní zralosti před nástupem podzimních mrazů. Je taky citlivá na nepříznivé povětrnostní situace. Vyžaduje prostě specifické podmínky a její pěstování je tedy relativně náročné.

Říká se, že ten, kdo podniká, řídí firmu a hraje si zároveň, dosahuje nejlepších výsledků. Platí to také ve vašem případě?

Někdy jsem z toho „hraní si“ docela unavená! Ale je pravda, že mě práce baví a naplňuje. Věřím totiž, že to má smysl a že to za trochu té únavy stojí. Podařilo se nám v družstvu vytvořit fungující tým lidí, se kterými je radost pracovat. Asi proto, nebo právě proto se nám daří.

Jistě máte velkorysé vize i pro další roky. O čem asi jsou?

Naší vizí je družstvo, které nejenže realizuje zisk, ale také dbá na provázanost s okolím, ve kterém hospodaří. Snahou je budování dobrého jména, využívání nových trendů v rostlin­né a živočišné výrobě, podpora komunitního rozvoje, kulturního dědictví venkova, spolupráce s neziskovými organizacemi atd. Naším úkolem není jen prvovýroba potravin, ale i tvorba krajiny a podpora života na venkově. Chceme produkovat kvalitní lokální potraviny, poskytovat pracovní příležitosti, přispívat k sociálnímu a kulturnímu rozvoji, prostě být nedílnou a tvořivou součástí života v našem regionu.

Projevují Češi odpovědný přístup k půdě a jsou na ni dostatečně hrdi?

Ano i ne. Myslím si, že české zemědělství je na velmi dobré úrovni, a to i co do vztahu k životnímu prostředí a ochraně půdy. Řada lidí, kteří v zemědělství nepracují, si toto ale možná tolik neuvědomuje a neprávem české zemědělství podceňuje.
Nesouhlasím s někdy zaváděnou kategorizací na malé a velké zemědělské podniky a od toho odvozovaným dopadem na životní prostředí. Myslím si, že tolik nezáleží na rozloze obhospodařovaných pozemků, ale na tom, jak se hospodář chová k půdě. Tradiční postupy, které poskytují trvalý přísun hnoje z živočišné výroby, zajišťují kvalitu půdy. V půdě musí být život, žížaly, larvy atd., dokáže pak lépe zadržovat vodu, které je čím dál větší nedostatek.
U nás v ZD Všestary máme a vždy jsme měli živočišnou výrobu, do půdy vracíme hnůj – organickou hmotu – tolik nezbytnou pro její výživu, zdraví a dlouhodobou úrodnost. Pěstujeme sóju, která obohacuje půdu o dusík a uvolňuje málo přístupný fosfor a draslík. A taky vojtěšku. Tím udržujeme pozemky ve skvělé kondici i pro další generace. Jsme větší podnik, ale jsme i dobrý hospodář!
České zemědělství vyznívá velmi dobře v porovnání s ostatními evropskými zeměmi, i co se týče spotřeby pesticidů. Naše republika má v porovnání s Belgií zhruba čtyřikrát nižší spotřebu pesticidů a zhruba dvakrát nižší v porovnání s Francií nebo Německem. A podobně hovoří statistiky o spotřebě umělých hnojiv. I zde se nacházíme spíše na chvostu pomyslného pelotonu, daleko za státy, jako je Irsko, Belgie nebo Německo. Před námi jsou dokonce země s výrazným akcentem na ochranu životního prostředí jako Norsko nebo Švýcarsko.
Tím chci tedy dokumentovat, že přístup českých zemědělců k půdě je odpovědný a profesionální a že je potřeba téma významu a kvality českého zemědělství více v celé společnosti akcentovat. Měli bychom využít aktuální vlny zvýšeného zájmu především mladých lidí o ochranu životního prostředí planety a více upozorňovat na fakt, že nákupem u nás vyrobených potravin šetříme životní prostředí, které je devastováno zbytečným transportem potravin napříč kontinenty. Snad se tak zvýší zájem veřejnosti o domácí zemědělství, které bylo po léta opomíjeno.

ptala se Eva Brixi