Iveta SigmundováObdivuji každého, kdo umí pracovat, jak se říká, s lidskými zdroji. Tito profesionálové musejí mít svatou trpělivost, pochopení i vytrvalost. Bez znalostí spousty oborů se neobejdou. Mají však jednu výhodu: za léta praxe poznají nespočet lidských příběhů. To samo o sobě vytváří nejen pokladnici zkušeností, z níž lze čerpat při nejrůznějších životních příležitostech či situacích. Samozřejmě při zachování vší korektnosti, která k činnosti firmy, jež například zprostředkovává zaměstnání, patří. Mgr. Iveta Sigmundová, MBA, je jednatelkou společnosti APROFES, s.r.o. Ta se zabývá personalistikou, psychologií a rozvojem firem. Pracovní trh je její doménou. A stále ji baví:

Česká republika se stále potýká s nedostatkem lidí na nejrůznější pracovní pozice, trpí především firmy. Po jakých profesích je hlavně nyní, v létě, největší poptávka?

V létě je každoročně největší poptávka po sezonních pracovnících, a to především ve službách a v zemědělství. Velkou devizou jsou především studenti a také lidé, kterým vyhovuje sezonní rytmus práce a zaměstnání.

Zaměstnavatelé však nepotřebují zaměstnance, ale ty, kteří jsou ochotni pracovat. A ještě k tomu alespoň trochu fandy ve svém oboru, loajální, vynalézavé, talentované. Ať už jde o sofistikované dělnické profese, nebo specialisty do manažerského týmu... Dají se takoví hráči vůbec sehnat?

Situace na trhu práce v České republice je v posledních měsících opravdu hodně složitá. Dělnické profese jsou téměř „podpultovým zbožím“ a mnoho zaměstnavatelů skutečně hledá cesty, kde a jak vůbec dělníky najít. Proto se často využívají posily ze zahraničí, aby byly výrobní firmy vůbec schopné splnit plány a realizovat zakázky. Práce je hodně a lidí, kteří by ji zastali, je bohužel stále větší nedostatek. S tím souvisí i otázka loajality. Nabídka pracovních příležitostí je opravdu široká a různorodá, a zaměstnanci mají možnost si skutečně vybírat, porovnávat různé benefity, mzdu, dojezdovou vzdálenost atd. A proto mnohdy stačí málo a přechází k jinému zaměstnavateli, který jim nabízí zajímavější podmínky. Není se čemu divit, pokud je tato příležitost, tak proč ji nevyužít. Patrné je to především u dělnických profesí, a stejně tak i u mladší generace pracovníků. Ti se buď stále ještě „hledají“, anebo chtějí získat co nejvíce zkušeností. Proto bohužel není vůbec výjimkou, když mají lidé za posledních pět let čtyři až pět různých zaměstnání. Z hlediska zaměstnavatele je to však mnohdy demotivující – učíte „své lidi“ pro konkurenci. Na druhou stranu doufáte, že totéž dělá i vaše konkurence pro vás...

Loajalita je tedy nyní hodně ceněna a začíná být vzácným „zbožím“.

Často se setkávám s tvrzením, že firmy avizují nedostatek pracovníků, zveřejňují inzeráty, ale zájemce, který zareaguje, se potáže se zlou a zjistí, že se informace ne tak zcela zakládají na pravdě. Nepřicházejí tak zbytečně o své renomé?

Ano, bohužel, i to se stává, naštěstí jsou to výjimky. Většinou čím obecnější inzerát, tím více by měl člověk zbystřit. Stejně tak pracovní inzerce, která nabízí opravdu extrémně vysokou mzdu za téměř minimální „námahu“, je také podfuk. Takové praktiky jsou typické zejména pro firmy na principu MLM. A ty jsou většinou v konkrétním regionu mezi lidmi již neblaze „známé“. Určitě není dobré kandidáty o práci podceňovat. Velmi dobře si všímají, že konkrétní společnosti stále inzerují na personálních serverech či svých webových stránkách tytéž pozice. A pakliže se něco stále opakuje po delší čas, také to nepůsobí dobře a důvěryhodně na ty, kteří jsou v procesu hledání a poohlížejí se po profesní změně.

Jakou roli podle vás hrají rekvalifikace? Jsou „přeorientovaní“ lidé skutečně přínosem?

Každá rekvalifikace může člověku pomoci rozšířit si svoje profesní obzory a vzdělání. Aktuálně však princip rekvalifikací, podle mě, ztrácí na tak silném významu, jaký měl během „hospodářské recese“. Hodně se v poslední době setkávám s tím, že pracovníci (většinou v dělnických profesích) si ze svého vlastního zájmu rozšíří rekvalifikaci, aby měli ještě lepší podmínky na trhu práce nebo při svém podnikání. Například zámečník, který má navíc svářečské zkoušky, si klidně může říct o vyšší hodinovou mzdu. Je to však patrné většinou u profesí, které pracují formou živnostenského listu. Rekvalifikovaná účetní to bude mít na trhu práce stejně složité jako účetní junior. Často se setkávám i s tím, že člověk změní v průběhu svého života své hodnoty a z kanceláře se „rekvalifikuje“ na dělnickou pozici, kde má mnohem vyšší mzdu a čistou hlavu. I takové motivy pak mohou vést k rekvalifikacím.

A jsou muži u nás pořád lépe zaměstnatelní? Nebo se rozdíly mezi nimi a ženami stírají?

Naštěstí se rozdíly již pomalu stírají. Ale jde to skutečně pozvolna... I když kolem sebe stále slyšíme o rovných podmínkách, v praxi tomu tak zdaleka stále bohužel není. A vždy je to rozhodnutí managementu, který zvažuje, koho do svého týmu vezme. I přes fakt, že je lidí na trhu práce nedostatek, tak není mnohdy průchodné, aby danou pozici zastávala žena...

S problémy české ekonomiky založenými na nedostatku lidí se změnil pohled na čilé seniory. Ti jsou v určitých případech opět vyhledávanými pomocníky, na které je spoleh, kteří jsou flexibilní, „neodmlouvají“, mají letité zkušenosti a relativně dost času. Stojí o ně firmy, nebo se nám to jen zdá?

Z mého pohledu má čilý senior skutečně velký potenciál pro svého zaměstnavatele. Tak jak říkáte – nikam nespěchá, je rád, že je mezi lidmi, má vynikající zkušenosti, které jakýkoliv nováček těžko získá, bývá loajální, má nadhled a nehroutí se u prvního problému. V mnoha profesích se zaměstnavatelé skutečně obávají doby, kdy jim bude generace těchto kvalitních „starých bardů“ odcházet do důchodu; a tato situace aktuálně nastává. Zejména ve specializovaných profesích (a jsou to opět převážně dělnické profese ve stavebnictví, strojírenství atd.) je nemá kdo nahradit. Při nedostatku pracovních sil takový důchodce ještě mnohdy dlouho přesluhuje a zaměstnavatel je za takového kvalitního pracovníka skutečně rád. V poslední době jsem se často setkávala s názorem: „Ten náš ,starý‘ projektant, revizák, účetní... je pro nás hotovým pokladem.“

Vaše společnost není však jen „dodavatelem“ nových zaměstnanců, ale poskytuje rozsáhlejší servis až po služby mířící k rozvoji firem. Například top kariérní poradenství. Oč přesně jde?

Tato služba je určená manažerům na pozicích středního a vyššího managementu. Tito lidé většinou hledají nové uplatnění diskrétně a v poslední době se stává, že chtějí i zcela změnit profesní obor, kterému se doposud ve své kariéře věnovali. S klientem nejprve řešíme v rámci individuálního setkání a v době, kdy se mu to hodí, jeho zkušenosti, představy, plány a vize do dalšího profesního života. Poté se realizuje osobnostní psychologická diagnostika, abychom si potvrdili potenciál pro konkrétní pozici či obor, silné stránky atd. Klient vždy dostává zpětnou vazbu, a to jak ústní, tak i ve formě písemné zprávy. Jakmile máme vzájemně vyjasněné představy, nastává fáze takového obráceného head huntingu, tzn. hledá se zaměstnavatel, který by mohl ve svém týmu uplatnit špičkového odborníka či manažera. Je to všechno časově náročnější proces, hodně individuální a vždy, jak jsem již naznačila, velmi diskrétní.

Zřídili jste také blog pro uchazeče o zaměstnání. Proč? K čemu slouží?

Náš blog je takovým informátorem nejen o novinkách na trhu práce, ale měl by být i užitečným rádcem pro lidi, kteří chtějí poradit buď sami se sebou (děláme i psychologické testy a kariérní poradenství), nebo s prací, se změnou zaměstnání, s pracovně právními záležitostmi, na co si dávat pozor na pohovorech atd. V minulém roce jsme měli na pokračování seznamování s tím, co která pozice a profese vlastně znamená, a co člověk na tom konkrétním místě všechno dělá. Ne vždy si umíme představit, jaké jsou nároky a pracovní náplň či specifika například na pozici rozpočtáře, analytika, dispečera, markeťáka, PLC programátora atd.

A co byste poradila ženám, které rozjíždějí svůj vlastní business, hledají pár schopných lidí do týmu, mají ideály a sny?

Všem těmto lidem, nejen ženám, kteří chtějí rozjet svůj business, skutečně držím palce a moje rada je jednoduchá: připravte ?se na to, že nic není zadarmo. Držte se svých plánů, a i když to nejde, hledejte cesty. Nevzdávejte se. I neúspěchy vás posunou dál, a i když někdy sakra bolí, neskutečně vás posílí. Do týmu si vybírejte lidi, kteří jsou s vámi na stejné vlnové délce, nebojte se těch, kteří jsou lepší, než jste vy sami. Když budete cítit, že vám na tom člověku „něco“ nehraje, raději hledejte dál. Ne vždy je kompromis tím nejlepším řešením. Osobně se držím zásady, že firma je vždy tak silná, jak silný je její nejslabší článek.

Kdybyste se rozhodla skončit s podnikáním a chtěla se nechat zaměstnat, kam byste směřovala své kroky? Podle čeho byste se řídila?

O skončení podnikání jsem zatím naštěstí neuvažovala. Tato práce mě neskutečně baví a naplňuje. Ale zcela hypoteticky, moje kroky by opět směřovaly do sféry, kde se něco buduje, něco mění, tvoří, kde má práce význam i pro druhé lidi. Důležité je obklopit se takovými, kteří jsou i lepší a zkušenější, než jste vy. Člověk nesmí mít pocit, že je nejlepší a nejdokonalejší. Mám moc ráda „srdcaře“ a ty, co dělají nějaký sport. Za ty roky mám ověřené, že to jsou lidé, kteří do všeho, co dělají, dávají maximum nasazení, energie, nevzdávají se při první překážce, umí hledat cesty, a hlavně dokážou vystoupit ze své komfortní zóny. To jsou ti správní kolegové do nových výzev a pro realizaci stávajících úkolů.

otázky připravila Eva Brixi