Doc. MUDr. Tomáš Fait, Ph.D.Mnoho žen začínalo podnikat před třiceti lety, takříkajíc v nejlepších letech života. Plné elánu zakládaly firmy, věnovaly se businessu na plný plyn, prožívaly radosti i starosti více než plnohodnotně. Naučily se za své firmy dýchat, bojovat o své místo na slunci. Zvykly si být „v práci“ mnohem více, než bývalo zvykem. Společenská poptávka po jejich seberealizaci, posléze uznání za to, co se jim podařilo, to byly výhry. 

Sem tam však tyto osobnosti také prohrávaly. Mnohé vášni něco dokázat obětovaly i své zdraví. Nepomýšlely na to, že by se někdy něco mohlo stát, nevnímaly ani období, kdy se jejich organizmus pozvolna měnil a přecházel v etapu, jíž se odborně říká menopauza. Nejednu z nich pak potíže, jež k tomu zpravidla patří, zaskočily. Možná zbytečně. Ale o tom již doc. MUDr. Tomáš Fait, Ph.D., předseda České menopauzální a andropauzální společnosti (na snímku): 

Menopauza je pro mnohé ženy složitým obdobím. Například podnikatelky a manažerky, které jsou zvyklé pracovat daleko více než osm hodin denně a pod velkým společenským tlakem, bývají obtížemi tohoto období více než zaskočeny. Potřebují být stále fit, a ono to najednou tolik nejde... Jak to vidí odborník?

Odpůrci jakékoli léčby přechodu říkají, že naše babičky se s tím také neléčily. Ale jsou zde dva základní rozdíly. Naše babičky se nedožívaly tak vysokého věku, a hlavně daleko více pracovaly fyzicky. Samotná fyzická práce pomáhala potíže z přechodu překonat. Ostatně fyzická aktivita je nejúčinnější z nehormonálních postupů. Nápor na ženy podnikatelky a manažerky je však hlavně psychický. Není žádnou ostudou poradit se se svým gynekologem o vhodné hormonální či nehormonální léčbě případných potíží.

Tím, že se vysoce výkonní a činorodí lidé nedokážou se změnami svého věku vyrovnat, hlavně s tím, že „jet plnou parou vpřed“ už nejde, začnou panikařit, přichází rozčarování, deprese, obavy z budoucnosti. Jak takovým situacím předejít?

Vedle návalů horka a typicky nočních, ale i denních potů, jsou psychický rozlad, úzkosti, nervozita a bušení srdce průvodci přechodu až 70 % našich žen. Někdo má potíže mírné a hravě je překoná, někomu výrazně snižují kvalitu života. Včasně zahájená léčba malými dávkami estrogenu prokazatelně přináší více výhod než rizik. A ani ženy, které nemohou nebo nechtějí užívat hormony, nezůstanou bez pomoci – na trhu jsou kvalitní přípravky z pylových zrn či fermentované sóji, které významně pomáhají na fyzické i psychické známky klimakteria.

Co je pro ženu v této fázi života nejdůležitější?

Samozřejmě žádná, ani hormonální léčba, není samospásná. Je třeba dodržovat pravidla zdravého životního stylu. Zní to jako klišé. Ale dostatek pohybu, pestrá strava se sníženým příjmem kalorií a pitný režim jsou významnou součástí léčby akutního klimakterického syndromu a současně i prevencí kardiovaskulárních nemocí i řídnutí kostí. Když jsme u prevence – samozřejmě nelze opustit pravidelná gynekologická vyšetření, od 45 let se přidává mamografické vyšetření a od 50 let vyšetření na okultní krvácení do stolice. Je smutné že více než 40 % populace se vyhýbá těmto vyšetřením, která nejen, že jsou zdarma, ale hlavně umožní případnou intervenci v době, kdy zákroky mohou být více méně jen kosmetické.

Je možné působit preventivně proti takovým změnám? Třeba hormonální léčbou?

Akutní potíže v přechodu nelze preventivně ovlivnit, pokud nastoupí, je třeba je léčit. Nicméně při volbě léčebného postupu je opravdu třeba myslet i na prevenci. Při prodlužujícím se věku dožití a stále stejné době funkce vaječníků zůstává žena po dlouhou dobu bez hormonů, to vede k rozvoji osteoporózy. Zejména u žen, které mají toto onemocnění v rodině, je to důležitý kamínek do mozaiky rozhodování o léčbě klimakteria. Neexistuje účinnější prevence osteoporózy u postmenopauzálních žen než estrogeny nebo tibolon. Samozřejmě součástí je i dostatečný příjem vápníku a vitaminu D. Další málo diskutovanou až tabuizovanou oblastí je atrofie sliznic pochvy a močových cest. Nastupuje poněkud později než akutní potíže, spíše v souvislosti s poklesem tvorby dihydroepiandrosteronu. Nicméně postihuje až 25 % žen v 55 a 75 % žen v 70 letech. Lze ji úspěšně léčit minimálními dávkami vaginálně podávaného estrogenu.

Mnohé ženy se však „umělých hormonů“ bojí. Proč?

Obavy vyplývají často z neznalosti. V léčbě většinou používáme přesné kopie přirozených hormonů, tedy nic tělu cizího. Další obavy pramení z přečtení příbalového letáku. A samozřejmě i některé studie přinesly obavy. Historie těchto studií známých pod zkratkami HERS a WHI je fascinující. Z pozorování bylo zjištěno, že ženy, které užívají hormony, mají menší riziko infarktu, a tak se v těchto případech podávaly estrogeny jako prevence infarktu. Nicméně bez ohledu na potíže, a to byla ta chyba. Organizmus si prostě o léčbu říká sám příznaky. U žen, které hormonální léčbu potřebují, mají příznaky a nejsou dlouho od přechodu, fungují hormony jako ochrana cévní stěny. Naopak zahájení hormonální léčby více než 15 let od přechodu již přináší rizika. Málo žen ví, že je pravděpodobněji zahubí infarkt než karcinom prsu. Ten je s hormony často spojován, ale to platí až při užívání delším než deset let.

Jaké alternativy lze rovněž využít? Naznačil jste, že význam má také zdravější životní styl počínaje spánkem, přes jídelníček až po pohyb...

Pohyb má až 70% účinnost na akutní klimak­terický syndrom. A také správně zatěžuje kost v prevenci zlomenin. Vynechání kouření, kávy a dráždivých pokrmů také pomáhá.
Klasická hormonální léčba má alternativu v tibolonu, molekule stejného účinku, ale neutrálního k prsní tkáni. Významnou skupinou jsou fytoestrogeny. Ty dokážou v různé míře ovlivnit návaly horka, ale nechrání kost. Jsou získávány ze sóji, jetele či ploštičníku.

Kde brát optimizmus, když v pětašedesáti zjistím, že make-up neumí kouzlit?

Optimizmus je otázka osobního naladění. To nezískáte ani léky, ani make-upem, s tím se musíte narodit. Nicméně racionálně si jej můžeme zkusit navodit – žijeme v míru, dostatku, a medicínu máme stále na špičkové úrovni. Už se nemusíme bát otěhotnění a průměrně máme skoro 20 let života před sebou. No a když něco nebude dokonale fungovat (třeba „ó hrůza, sex“), máme tu klimak­terickou medicínu.

otázky připravila Eva Brixi

Hormonální substituční terapie
stále zůstává lékem volby pro akutní klimak­terický syndrom u žen se silnějšími a vážnějšími příznaky klimakteria. Hormonální léčba dosahuje účinnosti přes 90 %, nástup účinku je rychlý – většinou v horizontu dnů, maximálně týdnů. Hormony jsou podávány formou tabletek nebo náplasťovou, gelovou či sprejovou formou. Sprej má tu výhodu, že jeho dávku lze přesně odměřit od jednoho do tří střiků, což ostatní lékové formy neumožňují, rychle zasychá, má účinnost také na zpocené kůži i po ošetření kůže krémem. Včasná léčba pomáhá předcházet osteoporóze a ateroskleróze.