Noblesní, veselá a plná energie. Vyzařuje z ní síla, odhodlání a chuť chtít od života víc, než je běžné. RNDr. Věra Palkovská, primátorka statutárního města Třinec. Setkávám se s ní zejména tehdy, když přebírá „zase“ nějaké ocenění za to, co všechno dokázala ona sama nebo se svým báječným týmem. Mám pocit, že je jedna z mála osobností, které posouvají práci ve veřejné správě na špičkově manažerskou, odvážnou a plnou netušených možností seberealizace. Však posuďte sami:

Město Třinec má výbornou pověst a mohlo by se zdát, že se lidem u vás žije jako v pohádce. Dá se vyjmenovat, čím se od jiných měst snažíte odlišit, co děláte jinak, osobitě?

Město je takové, jací jsou jeho obyvatelé, kteří v něm žijí. Náš region je „razovity“ a jsme na to pyšní. Spojují nás tradice, kořeny a pocit sounáležitosti s regionem. Lidé jsou zde zvyklí tvrdě pracovat a záleží nám na místě, kde žijeme. V roce 1994 jsem se rozhodla vstoupit do komunální politiky, abych vytvořila v Třinci to, co mi v něm schází, a Třinec byl domovem do budoucna i pro mé děti. Mým cílem je, aby lidé v Třinci chtěli žít a aby byli na své město hrdí. Aby sem lidé chtěli patřit. Aby mladí neměli potřebu odcházet jinam „za lepším“, ale aby se naopak chtěli po studiích vracet domů a přispěli svými zkušenostmi a podněty k rozvoji města. Podle mě je zásadní umět se domluvit, proto jsem ráda, že se v Třinci daří spolupráci a partnerství na všech úrovních a daří se nám stavět mosty mezi národnostmi, církvemi, školami, neziskovými organizacemi, podnikatelskou sférou i mezi generacemi, o čemž svědčí titul Obec přátelská rodině, který jsme před několika lety získali. Velkou roli v rozvoji města a regionu hraje i dlouhodobá fungující spolupráce s největším podnikem na území města – s Třineckými železárnami.

Vy sama jste již za svůj profesní život obdržela nejedno ocenění, několik jste jich přebírala také za vítězství v soutěži Národní cena kvality a Národní cena za společenskou odpovědnost, které vyhlašuje Rada kvality ČR. Je to zrcadlo nastavené vaší činorodosti, snaze jít za věcmi, které mají smysl. Zdá se, že dělat něco navíc či jinak, jít nevyšlapanou cestou, vás vůbec neobtěžuje, ale naopak baví...

Mám potřebu měnit věci k lepšímu a k tomu využívám svoji teorii úspěchu – říkám jí cesta pěti „V“: víra, vůle, vášeň, vytrvalost a pak přijde vítězství. Aby měla tato teorie šanci, musí být splněny tři podmínky – kontinuita a stabilita, spolupráce a partnerství, a tou třetí je odvaha spojená s odpovědností. Bez vizionářského přístupu nelze dělat nové velké věci. Jen nápad ale nestačí, pak je třeba stanovit jednotlivé kroky vedoucí k cíli, které je však nutno tvrdě odpracovat. Potřebuji se stále posouvat dál, neuspokojí mě to, když věci jen prostě fungují. Má práce je fantastická v tom, že si stále kladu další cíle, a vidím, že toho zvládnu mnohem víc, než bych si v minulosti myslela. A sotva jsem u konce projektu, je hned třeba jít dál. Bez lidí, kterým věřím, by to ale vůbec nešlo, a to jak v práci, tak doma. Moc si vážím týmu na radnici, který je postaven na důvěře, kontinuitě a stabilitě. Doma mám pak druhý tým, kde mám zázemí a pocit bezpečí.

Jak by se toto směřování dalo jednoduše popsat? Co je kvalita v životě města?

Podstatné je mít stabilní dlouhodobý plán rozvoje a vědět, kam směřovat. Třinec se vydal cestou chytrého města, která spočívá v řešeních, která lidem zpříjemní a usnadní život, a která přinesou dlouhodobý zisk, ne jen ten okamžitý. Jde o používání zdravého selského rozumu, o vytváření příležitostí a využívání moderních technologií. Nehledáme složitosti, ale naopak se snažíme využívat zkušenosti a inspirovat se nápady, které už v jiných evropských městech fungují delší dobu a jsou osvědčené. Tyto zkušenosti se pak snažíme přizpůsobit podmínkám svého města a aplikovat je i u nás.

Jste úspěšná manažerka, městu věnujete mnoho svého času, těší vás, pokud jsou občané spokojeni. Z čeho jste měla v poslední době největší radost?

Radost mi udělalo zařazení Třince mezi statutární města, které vnímám jako otázku cti a prestiže našeho města. Díky tomu jsou před námi nové příležitosti a výzvy, a záleží jenom na nás, abychom je dokázali využít. Těší mě, že po komunálních volbách zůstala zachována kontinuita a stabilita ve vedení města, což je důležité nejen pro úspěch velkých projektů a investičních akcí, ale obecně pro rozvoj našeho města. Osobně mi dělá velkou radost prohlubování spolupráce a partnerství na všech úrovních, jak už jsem zmínila výše. A samozřejmě jsem ráda, že funguje obchvat Třince, kdy město sehrálo zásadní roli nejen při dofinancování vyvolaných investic, ale i při samotné přípravě stavby.

Pro mne jste vizionář a optimista, člověk, který spřádá plány o budoucnosti s veselou myslí. Proto vám ostatní věří, což potvrdily i minulé volby. O jakém projektu nyní přemýšlíte a co by měl městu přinést?

Jednou z největších výzev je projekt nazvaný Via Sosna, díky němuž by se podařilo překlenout řeku Olzu mostem a propojit centrum města se sídlištěm a nemocnicí. Ale to je běh na dlouhou trať. Dále máme před sebou řadu věcí a čeká nás spousta práce, na kterou se těšíme. Třeba dokončení sportovního centra na Nádražní ulici, vybudování cyklostezky do Konské, budeme pokračovat v podpoře elektromobility a cyklodopravy v rámci čisté mobility, připravujeme výstavbu Centra pro aktivní seniory, parkovacího domu na sídlišti Sosna a mnoho dalších projektů. V oblasti společenského vyžití se můžeme ve svém městě těšit na řadu sportovních i kulturních událostí, které v prosinci letošního roku završí mistrovství světa juniorů v hokeji, které se odehraje v Třinci a v Ostravě.

Také se říká, že úspěch se neodpouští. Setkáváte se s tím občas?

Za více než dvacet let jsem toho zažila opravdu mnoho, a ne vždy to byla procházka růžovým sadem, ale stále považuji politiku především za službu občanům, i když tomu málokdo věří. V životě i v práci mi určitě pomohl sport – 
14 let jsem jezdila na koni. Koně mi v podstatě pomohly v tom, že jsem vydržela některá složitá období... V politice stejně jako při jízdě na koni – když člověk spadne, zvedne se, otře si rány a jede dál. Nejhorší je to vždy před volbami, kdy je to často o politikaření, intrikách, polopravdách místo o vizích a výsledcích.

Do povědomí lidí je Třinec zapsaný jako město železáren, tedy těžkého průmyslu. Co z toho plyne?

Ano, jsme průmyslové město, kde dominantní roli hrají Třinecké železárny. Proto si velmi vážím toho, že mezi městem a železárnami úspěšně funguje dlouhodobě vzájemná spolupráce, díky níž se daří realizovat řadu projektů, ať už v oblasti životního prostředí, sportu, kultury, ale i v oblasti vzdělávání a v oblasti sociální.

Podnikání v regionu je silné téma. Přibývá u vás nových firem a firmiček?

Třinec je nositelem titulu Město pro byz­nys v Moravskoslezském kraji, vítězný byl i v kategorii s názvem Investičně atraktivní region, kterou vyhlásila agentura CzechInvest. Je vidět, že nejde jen o chvilkovou záležitost, ale o výsledek podpory podnikání a dlouhodobé spolupráce s podnikatelskou sférou. Jsme pyšní na naši zaplněnou 20hektarovou průmyslovou zónu Baliny, kterou jsme vybudovali ve spolupráci s Třineckými železárnami s využitím státní finanční podpory a která má jednu z nejdelších tradic v ČR. Cíl, který jsme si při vzniku zóny stanovili, což bylo mimo jiné vytvořit pracovní místa a rozmanitou podnikatelskou infrastrukturu, je splněn. Zaměstnání zde nachází téměř 2000 lidí z našeho regionu a firmy na naší průmyslové zóně zapustily kořeny. Navíc máme radost, že na zóně našli uplatnění i zdravotně znevýhodnění občané v chráněné dílně.

Na webových stránkách jsem se dočetla, že se toho u vás děje stále hodně: připravili jste projekt Hrdina všedního dne, aktivní je Klub seniorů, probíhá Národní týden manželství. To s kvalitou života ve městě velmi souvisí. A je to asi i docela prima zpětná vazba k tomu, oč se jako představitelka Třince snažíte.

Naší prioritou je rodina a manželství tomu napomáhá. Fungující rodina má dopad i na pokles negativních jevů ve společnosti. Chceme vytvářet ve městě vstřícnou a přátelskou atmosféru a podávat pomocnou ruku. Chceme, aby byl Třinec „fajnym“ místem pro život a městem nabitým energií, a dou­fám, že se nám to daří. Energii mi dávají i samotní občané města, kteří vnímají, že se město mění, a přicházejí s novými nápady a zajímavými podněty, aby se nám tu žilo ještě lépe. Vnímám komunální politiku jako službu občanům, kdy dýchám pro město, přizpůsobuji svůj volný čas i osobní život městu, proto mám samozřejmě radost, když slyším pozitivní ohlasy. Na druhou stranu ale ocením i konstruktivní kritiku.

Jako špičková manažerka, matka tří dětí, která není pánem svého času, jste se musela naučit dobře si organizovat jednotlivé dny. Co je základem toho, abyste stihla alespoň polovinu toho, co je potřeba?

Organizace času je velmi náročná a vyžaduje to velkou podporu a pochopení ze strany rodiny. Náš rodinný život je propojen s potřebami města a z vlastní zkušenosti vím, že podpora manžela a celé rodiny je neocenitelná. V poslední době už je to jednodušší, protože děti jsou dospělé a velkou radost mi dělají čtyři vnoučata, kterých si užívám a s nimiž si i „zablbnu“.

Myslíte si, že by více žen mělo být v čele obcí, firem, organizací? Jsou talentované, plné energie, a svět, který byl donedávna jen doménou mužů, dokážou vidět přece jen jinýma očima...

V politice bych nerozlišovala, jestli jde o muže, či ženu. Buď je člověk schopný, nebo neschopný. Rozdíl je dán spíše tím, že lídr musí být i bojovník a bojovnost je dána spíše mužům než ženám. Ale na druhou stranu ženský prvek dokáže politiku i tvrdá politická vyjednávání vždy zjemnit. Faktem zůstává, že skloubit pracovní a osobní život je pro ženu náročnější než pro muže. Ale po dvaceti letech na radnici mohu z osobní zkušenosti říct, že to za to stojí. A že tuto práci dělám moc ráda a přináší mi pocit naplnění.

otázky připravila Eva Brixi