Knihy mého dětství mne provázejí doposud. Svými pohádkovými příběhy špičkových autorů, kresbami předních umělců. Poezie i próza. Někdy špetička smutku, tajná slzička, jindy velkorysá opravdovost skutečných hrdinů, ale také hodně rozvernosti, legrace a šprýmů, lidové moudrosti i nadsázky v rovině zdravého rozumu. Knihy mi otevřely dvířka do školy života, vrátka k poznání, obzory vztahů a souvislostí. Ráda jsem se tedy zeptala majitelky nakladatelství Meander Ivy Pecháčkové, co nám, vášnivým čtenářům, a hlavně dětem, nabídne její první designové knihkupectví otevřené v těchto dnech v Praze:

Před letošními Vánocemi jste otevřeli své první knihkupectví v našem hlavním městě. To však není levná záležitost. Nestačil by e-shop?

To je trochu složitější otázka. Otevřít si pěkné designové knihkupectví stojí dost peněz, a ještě víc obchod pak udržet. Jistěže by stačil
e-shop, který provozujeme 15 let, a obchody po netu vzkvétají. Jenže jakou daň za to platíme? Knihy v menších i větších městech už vyjma řetězců není kde prodávat. Knihkupcům nejen v Česku, ale i ve světě se zoufale nedaří. Jejich obchody slouží víceméně jako showroom, kde si zákazníci knížky prohlédnou a odejdou si je koupit na internet. Důvod všichni známe – cena knihy je o 20 i více procent nižší, slevové portály s velkou slevou dokonce nabízejí hned i novinky. Ale takto to funguje ve všech obchodech, nejen v knižní branži. Pak se nesmíme divit, že v našich městech to vypadá tak, jak to vypadá – centra jsou vybydlená, prostory po bývalých (nevydělávajících) obchodech jsou obsazeny hernami, hospodami, v lepším případě vietnamskými večerkami. Staří knihkupci, kteří už nemají komu svůj obchod předat, jsou rádi, když je převezme některý z distribučních řetězců, protože jinak mají problém dokonce i s tím, jak svůj obchod zlikvidovat – nástupce už nedokáží najít.

Neprobíráte to s odborníky třeba na půdě Svazu českých knihkupců a nakladatelů?

V této více než 140 let staré profesní organizaci se řeší spousty záležitostí. Například se už dlouho mluví o pevných cenách knih, o „zachování pestré sítě knihkupectví“ – za podpory města, kraje, příp. ministerstva, jenže v reálu se nic neděje a dál každoročně končí desítky malých knihkupců. Velké řetězce čím dál tím víc připomínají „státní podnik“, v němž dělají účetnictví, včetně mezd, propagaci, PR, marketingové akce atd., čemuž malý knihkupec neumí konkurovat. Jenže to jde všechno shora, takže všechny akce jsou jaksi prefabrikované, a navíc se investuje jen do toho, co přináší zisk. Nakladatelé, kteří dostanou granty na vydávání nekomerčních uměleckých titulů, je nemají kde prodávat, a malí knihkupci granty na svou činnost nemají. I nám už se přestala líbit ta koncentrace trhu a podoba megastórů velkých řetězců, kde se přes regály s kuchařkami musíte prokousávat k nějaké kvalitní knížce, a tak jsme se v Meandru rozhodli jít svou, uznávám, poněkud staromilskou cestou.

Co všechno si zde mohou zájemci koupit? Jsou to pouze knížky? Nebo i jiný dárkový sortiment?

Naši čtenáři si tu budou moci koupit snad úplně všechny naše tituly (a máme jich za těch 23 let ke 270), přičemž tyto knihy byly oceněny více než 60 literárními i výtvarnými cenami, to znamená, že téměř čtvrtině naší produkce se dostalo nějakého uznání doma i v cizině. Knížky neustále dotiskujeme (např. Lingvistické pohádky, které jsem před 15 lety vůbec nedokázala prodat, se právě dotiskují již po páté), takže jak vidíte, čtenáři se ke krásným knížkám nechají přivést (a vychovat). Už v minulosti jsme si vyzkoušeli hračky z knížek a s našimi autory a výtvarníky vymýšlení různých her (např. veleoblíbené pexeso), tetování, plátěné tašky a samolepky hrdinů z knížek a drobných doplňků knižní nabídky na různých festivalech, takže takové věci budeme mít v našem obchůdku také. Nově jsme vytiskli z různých ušlechtilých grafických papírů, které nám zůstaly z tisků knížek, plakáty, bločky, sešitky tu a tam se všitou ilustrací, mladí ilustrátoři kreslí a malují pohlednice Prahy atd. Doufáme, že počátkem příštího roku už bude hotová hračka jezevce Chrujdy a jeho přátel z lesa Habřince. A pak, my dáme i na naše čtenáře, s čím by si chtěli hrát při čtení...

Literární tvorbě a překladatelství se věnujete s vášní a smyslem pro neobvyklé vidění krásy, detailu i se snahou sofistikovaně zaujmout. Není to v dnešním světě komercializace určitých hodnot zbytečně složitá cesta?

Složitá cesta to je, žádná pohodlná dálnice, je klikatá a meandrující, ale tak krásná! A jsem moc ráda, že v tom Meander v této postmoderní době zdaleka není sám, kolem nás je stále víc lidí, jimž stojí za to se zasazovat za krásno a za „nepohodlné“ bytí, proti pohodlnému konzumnímu životu trávenému jen u svítících displejů a obrazovek.

Nebojíte se konkurence?

Z právě uvedeného vyplývá, že je to přesně naopak, my se spojujeme, oslovujeme i různé potenciální partnery a oni nás. Meander vydal již hodně knížek v koedici, teď 20. listopadu např. vyšla nová kniha Petra Nikla Jiné taje opic v koedici se Zónou pro umění 8smička v Humpolci a vypadá to na další hezkou a nadmíru užitečnou spolupráci. Ale pokud se ptáte na konkurenci v knihkupecké branži, tak to, že obchod otvíráme ve stejném domě, kde má již přes rok své knihkupectví nakladatelství TAKE TAKE TAKE, mluví asi samo za sebe!

Jak dnes přinutit děti, aby četly, myslely a přemýšlely? I když – o tom je asi filozofie vašeho nakladatelství...

Už v dobách, kdy jsem jen pozvolna začínala vydávat různé knížky s uměním svých přátel, byl profil Meandru zaměřen na artové publikace, které zaujmou všechny doma, celou rodinu. Jsou opravdu určeny pro čtení v široké rodině a tento trend jde právě teď, jak děti přestaly číst, světem. Pokud s potomky nezačnete číst hned odmala (a to opravdu myslím v době, kdy ještě ani nechodí a nemluví), velmi nezodpovědně je opozdíte za dětmi, jimž čteno je. Děti, s nimiž se nečte, hůř i mluví, hůř se soustředí, opožďují se ve vývoji za čtenáři. Ani ta nejlepší animovaná postavička je z tabletu nenaučí mluvit a přemýšlet a neprozradí jim všechno to, co je v životě tak důležité. Takové děti se pak nedostanou na tak dobré školy a nebudou takovým přínosem pro společnost, jako ty, které čtou.
Když jsem v Meandru vydala už spoustu hezkých knížek, ale málokdo o nich věděl, přemýšlela jsem, jak je k dětem nějakou zábavnou formou dostat. Napadl mne knižní festival, a dnes již chystáme 10. ročník Děti, čtete?, na němž dětem představujeme nejnovější knížky nejen v literárních, ale i výtvarných, divadelních a hudebních dílnách, takže každý záhy pochopí, že literatura je vždy základem všeho dalšího umění. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale běhat je přece zábavné!

ptala se Eva Brixi