Ženy ve věku moudrých mívají spousty starostí, o nichž mnozí nemají ani tušení. Jejich nitro bývá složité, dny provází mnoho otázek, které si dříve nepokládaly. Zkušenosti, někdy nedostatek času, který by sobě rády věnovaly, přemíra stresu a požadavky okolí na ně v roli dokonalých bytostí doma i v práci dokáží své. V době vrcholící kariéry se dostavuje také období, o němž ženy nerady slyší – klimakterium. Je mezinárodním výrazem pro období života, kterému česky výstižně říkáme přechod. Zjednodušeně je přechodem od doby, kdy žena může otěhotnět, k době, kdy již otěhotnět nemůže. Významným příznakem končícího přechodu je trvalá zástava menstruace – menopauza. V této době jsou mnohé ženy na špičce svého profesního života, jejich firmy mají zvuk, ale vyžadují i hodně energie stejně tak jako role vysokých manažerských postů. Etiketa velí nepoddávat se potížím, ale být stále fit, usměvavá, vstřícná, umět řešit situace s nadhledem, být stále in... Jenže... O pár dobře míněných rad jsme požádali prof. MUDr. Josefa Donáta, DrSc. z Porodnicko-gynekologické kliniky Pardubické nemocnice.

Příznaky přechodu se mohou lišit. Jaké bývají nejčastější?

Velký počet žen, zhruba polovinu až dvě třetiny, provází toto období specifické potíže nejrůznějšího charakteru. Příznaky klimakterického syndromu se mohou objevit od několika měsíců až několika let před vlastní menopauzou a mohou trvat řadu let po menopauze, mnohdy až do pozdního věku. Přechod se může projevit nejrůznějšími psychickými problémy, nepravidelnostmi menstruačního cyklu, poruchami tepelné regulace a pocením. Jsou to typické návaly horka a potu, které se vyskytují ve dne i v noci, vedou k poruchám spánku a únavě. Dále také závratě, brnění a pálení rukou, chodidel, obličeje, kůže hlavy, brnění v ústech, bolesti hlavy, bolesti ve svalech a zažívací potíže.

Je to normální, nebo rizikové?

Poruchy, při nichž nedostatek estrogenu vede k poškození různých orgánů, jsou souhrnně označovány jako syndrom z nedostatku estrogenu. Ten se může po několika málo letech projevit potížemi z oslabení, dráždění a ztráty obranyschopnosti sliznic pochvy, močové trubice a spodiny močového měchýře, oka, nosu, úst, hrtanu, hltanu a tlustého střeva. Příznakem pak jsou urologické potíže, často připomínající zánět močového měchýře, suché záněty spojivky a rohovky oka, pálení a sucho v nose, ústech a krku, někdy i mikroskopické krvácení do stolice, vedoucí časem až k chudokrevnosti – anémii. Pokud těmto potížím není věnována dostatečná pozornost a není zahájena vhodná hormonální léčba, může zhruba za deset a více let vzniknout vážné poškození zdraví, nyní již dokonce s rizikem ohrožení života v podobě zlomenin kostí a jejich komplikací na podkladě řídnutí kostí – osteo­porózy a v podobě infarktu myokardu, vzniklého na podkladě arteriosklerózy.

Lze těmto onemocněním z nedostatku estrogenu předcházet a lze je léčit?

Určitě ano. Mnohým ženám to zkvalitní tuto fázi života, a za to to přece stojí.

O hormonálních přípravcích kolují různé mýty...

Především je třeba zdůraznit, že dnes léčíme přírodním nízkodávkovým estradiolem a přírodním progesteronem nebo progestiny v podobě polykacích tablet. U estrogenů dáváme přednost lékovým formám, které neprocházejí zažívacím traktem, ale vstřebávají se přímo do krevního oběhu přes kůži, případně přes sliznici. K těmto formám patří náplasťová, gelová nebo sprejová forma. Estradiol a progesteron lze také podávat vaginálně, kde se vstřebává vaginální sliznicí. Náplasti, ať již estradiolové, nebo kombinované s progestinem, se aplikují na kůži dvakrát nebo jednou týdně, estradiolový gel a sprej se na kůži aplikuje 1x denně. Sprej má tu výhodu, že jeho dávku lze přesně odměřit od jednoho do tří střiků, což ostatní lékové formy neumožňují, rychle zasychá, má účinnost i na zpocené kůži, i po předchozím ošetření kůže opalovacím krémem.
Je třeba připomenout, že tyto nízkodávkové a přes kůži se vstřebávající formy estradiolu mají minimální riziko vůči žilnímu systému, vzhledem k možnosti hluboké žilní trombózy a riziku rakoviny prsu.

Jak dlouho by měla hormonální léčba trvat?

Prof. MUDr. Josef Donát, Dr.Sc.S léčbou by se mělo začít v době, kdy se objeví návaly horka a pocení nebo jiné příznaky klimakterického syndromu, tedy někdy i před poslední menstruací. Ve vztahu k menopauze je optimální zahájit léčbu co nejdříve po menopauze a užívat ji po dobu deseti let.
Po 60 letech věku již léčba nemá preventivní účinek pro metabolický syndrom, to jest pro osteoporózu a ischemickou nemoc srdeční.

Ovlivňuje přechod sexuální život?

Neovlivňuje ve smyslu snížení libida a prožitku. Poruchy sexuálního života, které v přechodu a častěji po menopauze vzniknou, nejsou zapříčiněny vlastním přechodem, ale spíše narušením partnerského vztahu mezi mužem a ženou. Není v podstatě rozdíl mezi sexualitou žen mladších a žen v přechodu nebo po něm. Jediný rozdíl je v tom, že žena v přechodu je člověk více zranitelný a daleko citlivější na chování svého partnera. A právě oblast sexuální je snad nejzranitelnější částí lidského myšlení.

Určitě významnou roli hraje správná životospráva.

Ta se týká rizika nadváhy a obezity, kouření, alkoholu, sedavého způsobu života a nedostatku pohybu. Většina žen ví, co je zdravé. Těžší už je zdravě žít a zdravě se chovat. Nelze souhlasit s názorem, že co nám chutná, je pro nás to nejvhodnější. Nadváha a obezita, vysoký krevní tlak ani abnormální hodnoty tuků a cukru v krvi nejsou zdravé. Dietní režim s omezením cukru, soli a živočišných tuků musí být trvalý, jednorázová nebo krátkodobá dieta nic neřeší. Je třeba změnit poměr příjem a výdej energie. Pohyb se zapojením celého těla, třeba chůze s holemi, jsou pro starší ženy po menopauze nejvhodnější. U těch sportovněji založených to může být kondiční cvičení, jóga nebo pilates, plavání či jízda na kole.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi