Když jsem si loni v listopadu v Praze vyměňovala na slavnostním vyhlášení výsledků soutěže Ocenění českých podnikatelek vizitku se Zdenkou Homolovou, jednatelkou společnosti Nerez Cidlina s.r.o., na první pohled jsem poznala, že jde o ženu neobyčejnou, která však nemá ve zvyku se prezentovat a chlubit. Přišlo mi to jako zbytečná skromnost. Vždyť na základě svých výsledků získala v 10. ročníku tohoto klání první místo v kategorii střední firma, a to už je co říci. Porota vybírala ze 115 finalistek. Cílem projektu je oceňovat české ženy, které jsou schopné díky svému umu, odvaze, talentu vydat se svou vlastní cestou, zakládat a řídit firmy, mají za sebou silné podnikatelské příběhy.

Zdenka Homolová v roce 2004 vstoupila do oboru, který ani pro muže není úplně jednoduchý, i když přirozenější na rozdíl od těch, jimž ženy dávají přednost. Kromě specialit z nerezu pro potravinářský, farmaceutický a chemický průmysl vyrábí její firma stroje a provozuje zámečnickou výrobu, ale hlavně se proslavila zakázkovou produkcí minipivovarů pro české i zahraniční zájemce. A tak tedy...

Proč jste začala podnikat? S jakou vizí?

Protože tady byla tato možnost. A s vizí, že budu svým vlastním pánem.

A z jakých důvodů jste se dala na profesní dráhu, která na první pohled spíše přísluší mužům – výroba minipivovarů, strojů, zámečnické práce?

Protože mi je tato profese bližší, vždy mě bavilo něco šroubovat a dávat dohromady, nebo naopak. Jsem spíše technický typ. Proto jsem i vystudovala strojní průmyslovku.

Na trhu jste od roku 2004. Čím se liší vaše začátky od dnešních dnů? Je to nyní složitější, cítíte více odpovědnosti?

Složité je dostat se na trh, a ještě složitější se na něm udržet. Zvlášť v dnešní době, kdy je konkurence veliká.

Zakázky za vámi přicházejí samy, nebo o ně musíte bojovat?

Jak kdy. Někdy přijde sám zákazník, protože někde viděl naše výrobky a líbily se mu. Někdy musíme o zakázku usilovat.

Vaše minipivovary se nacházejí také v Rusku, Vietnamu, Koreji, pronikli jste do Ázerbájdžánu. Jaký je to pocit budovat značku v zahraničí?

Pocit je to uspokojivý. Občas, při zmínce o určitém městě, si můžu říci: tam máme pivovar.

Pečovat o rozvoj firmy je spíše radost, zábava, nebo stres?

Asi všechno dohromady. I když se mi někdy zdá, že spíše převažuje stres.

Přišly někdy okamžiky, kdy jste nevěděla, kudy kam? Jak jste takové chvíle řešila? Pomohl optimizmus?

Zatnula zuby a pracovala ještě usilovněji a optimizmus určitě pomohl.

Ocenění českých podnikatelek je soutěž, která má zvuk. Co vám ukázala?

Že i ženy jsou úspěšné podnikatelky a manažerky.

ptala se Eva Brixi