Ortodontista. Povolání, které je možná ještě tak trochu obestřené mýty. Dokáže ale v pravém slova smyslu měnit životy. A to i zdánlivě nenápadnými kroky. Bez ohledu na věk. MDDr. Karolína Floryková, s níž se můžete setkat na klinice Svět rovnátek s.r.o. nebo v její vlastní praxi Flortho s.r.o. ve Vyškově, nám prozradila, co je v péči o pacienta, který si přeje dokonalý chrup a krásný úsměv, nejdůležitější. Napověděla také, jak si česká ortodoncie stojí v celosvětovém srovnání.

Ředitel kliniky, Daniele Mastracci, mi naznačil, že je pro vás ortodoncie takříkajíc pokračováním rodinné tradice. Jak své povolání vnímáte? Jako objevování nových světů, možností, úžasných technologií i krásných úsměvů?

To, že jsem dcerou svého otce, se zrcadlí mimo jiné i ve volbě tohoto krásného povolání. Můj tatínek mě nikdy o tomto kroku nepřesvědčoval, a proto, když jsem řekla, že chci jít studovat medicínu, jen se usmál a řekl mi: „Na těžkou cestu ses dala, budeš mít ocelovej zadek.“ Jsem však naprosto přesvědčena o tom, že byl rád. Ortodoncie byla po zvládnutí medicíny jasným krokem a ze mě a z mého tatínka se stali také kolegové. Mám v něm nejlepšího učitele a rádce, vychoval ze mne poctivého ortodontistu a za to mu budu vždy vděčná. V ortodoncii, stejně jako v životě, jsou důležité jak kořeny, tak křídla. Kořeny mi dali především moji rodiče a křídla mi dává mnoho lidí, které si přitahuji do života. Za poslední dva roky mě nejvíc ovlivnilo působení právě ve Světě rovnátek a spolupráce s Danielem Mastraccim a Matúšem Valachem, mými šéfy i blízkými přáteli. Naše klinika se specializuje na nejmodernější ortodoncii, děláme neviditelná fóliová rovnátka Invisalign a fixní samoligující rovnátka DAMON, celosvětově uznávané techniky, které se staly trendem dnešní doby. Nejde pouze o tyto metody, ale také o nejmodernější součásti procesů, které nás k danému výsledku dostávají. U nás je to například práce se scannerem, 3D tiskárnou nebo počítačovým plánováním. Jsem člověk inovativní, co se rád učí, zkouší nové věci a posunuje se kupředu, tudíž jsem ve svém živlu. Nikdy ale nesmíme ve všech těch procesech zapomenout na to úplně nejdůležitější – na pacienta, na jeho spokojenost, jak v průběhu léčby, tak po jejím ukončení. Beru svoje povolání s vděkem jako požehnání – co může být krásnějšího, než vykouzlit někomu na tváři úsměv na celý život?

Hodně diskutovaným tématem ve zdravotnictví je přístup k pacientům. Svět rovnátek si v tomto ohledu zakládá na vysokých standardech. Co je podle vás v komunikaci s klientem nejdůležitější?

Víte, já mám svoje pacienty ráda. Oni ke mně přichází s důvěrou a prosbou o pomoc. Zakládám si na tom, aby všichni byli v průběhu celé léčby jako v bavlnce, cítili se dobře, neměli strach se kdykoli na cokoli zeptat, aby přicházeli i odcházeli s úsměvem na tváři. K lidem se obecně chovám tak, jak si přeji, aby se oni chovali ke mně, takže mile, přívětivě, vstřícně, trpělivě, klidně a vždy pozitivně. Komunikace je jediná cesta k důvěře a ta je v medicíně extrémně důležitá. Jsme vlastně takoví partneři, kteří musí táhnout za jeden provaz, aby léčba probíhala co možná nejlépe, nejrychleji a nejefektivněji. Naším cílem je, aby byl pacient v pohodě a věděl, že v nás má oporu, že nám záleží na jeho názoru a respektujeme jeho rozhodnutí.

Myslíte si také, že slovo léčí?

Rozhodně. Já jsem v tomto ohledu velmi empatická. Vstřícné slovo je pro řadu pacientů tím prvním, co v nich vzbuzuje důvěru a fakticky rozhoduje o tom, zda se pro léčbu rozhodnou, nebo ne. Mnoho lidí má ze zubního lékaře stále respekt, někteří dokonce strach, proto je třeba nespěchat a ke každému přistupovat maximálně individuálně. Slovo povzbuzení, ujištění, uklidnění a pochválení je často tím nejlépe fungujícím článkem komunikace. S dospělými se obvykle domluvíme bez problémů, náročnější to někdy může být u dětských pacientů, hlavně těch se špatnými zkušenostmi. V těchto případech je nesmírně důležité nespěchat a nechat dítě, aby se otevřelo a začalo důvěřovat. Někdy to trvá i několik návštěv. Skoro vždy se to ale nakonec podaří.

Zejména starší lidé jsou často vystaveni celé řadě mýtů o rovnátkách a mají ze zubních lékařů obvykle strach, mnozí si „se zuby“ dříve doslova užili. Jak se vám tyto jevy a pocity daří v denní praxi zmírňovat?

Vzhledem k tomu, že ošetřujeme čím dál více dospělých pacientů, se s těmito obavami setkáváme v ordinaci dnes a denně. Všechny podobné obavy jsou ale zbytečné. V ortodoncii je obrovskou výhodou, že ošetření je v drtivé většině případů nebolestivé, a velmi často dokonce ani není nepříjemné. Jediné, co může být diskomfortní, je prvních pár dní po zahájení léčby, kdy je třeba si na rovnátka zvyknout. Dalším důležitým bodem je nejistota pacientů, zda je vůbec možno v dospělosti zuby rovnat. Mám opět dobrou zprávu. Je to nejen možné, ale i správné. Jak z hlediska estetiky, tak z hlediska funkce a péče o zuby, dokážeme dospělým pacientům pomoct. Věk není nejdůležitějším faktorem, mnohem více nás zajímá stav zubů a okolních tkání.

Investice do vlastní image nejsou u nás tak výrazné jako v některých západních kulturách. V čem chybujeme například v péči o chrup?

Lidé se čím dál více zajímají o svůj vzhled, chtějí mít krásné zuby a perfektní úsměv. Pokud je pacient od začátku veden k tomu, že zuby a dásně musejí být nejprve zdravé a teprve následně je možno plnit další přání, máme vyhráno. V tomto ohledu ráda pomůže dentální hygienistka, která je v dnešní době nedílnou součástí stomatologického týmu. Správně zvolené pomůcky (především měkký kartáček a mezizubní kartáčky) a dobře natrénovaná technika čištění udělají divy a pacient je zanedlouho schopen pokračovat v dalším ošetření, například v rovnátcích.
Pro toho, kdo se rozhodne vylepšit svou tvář rovnátky, je vklad do zdraví a krásy významným prvkem v péči o sebe sama. Jak se lidé poté, co projdou vašima rukama, mění? Jak jim posilujete zdravé sebevědomí? Dá se to charakterizovat?

Změna, o které mluvíte, je jednou z mých nejsilnějších motivací pro tento obor. Sama se moc ráda směju a vím, že úsměv má přímý dopad na každodenní bytí člověka. Odvíjí se od něj celá řada věcí, jež určují kvalitu života. Někteří pacienti se nesmějí, někteří to dokonce ani neumí, jelikož se za své zuby tak stydí, že je celý život maskují úsměvem, který neukazuje zuby. To je obrovská škoda a na druhou stranu pro mě osobně velká výzva. I malý úsměv dokáže velké věci a v tom je náš obor doslova zázračný. Tvoříme úsměvy na tvářích lidem, kterým to může opravdu změnit život. Na to jsem hrdá, za to jsem vděčná. Pro mě totiž neexistuje lepší odměna než upřímný úsměv spokojeného pacienta.

Cestujete, přednášíte a prezentujete na nejprestižnějších ortodontických kongresech. Jak byste zhodnotila v mezinárodním srovnání vývoj ortodoncie v České republice?

Obor ortodoncie celosvětově vzkvétá, je o něj enormní zájem, jak ze strany pacientů, tak ze strany lékařů. V zahraničí vidíme čím dál častěji kladení důrazu nejen na rovné zuby a funkční skus, ale i na estetiku úsměvu a obličeje (tzv. smile and facial driven orthodontics). Tato tendence sílí i u nás, stále více lékařů se pokouší nahrazovat například trhání zubů jinými postupy, které upravují nedostatek místa v zubním oblouku. Zajímá nás, kromě funkčního skusu, symetrie zubního oblouku i jednotlivých zubů rovněž postavení zubů a dásní v úsměvu, vyváženost profilu a samozřejmě celková spokojenost pacienta s průběhem, výsledkem i stabilitou léčby. Čím déle jsem v oboru, tím lépe chápu, jak těžký a zároveň krásný je. Jak říká můj tatínek: ortodontista, který si myslí, že ví, jen ještě neví, že neví...

otázky připravila Kateřina Šimková