Vědomosti se můžete „nabiflovat“, nebo si je osvojíte snadněji – hrou. Druhá možnost bývá mnohem příjemnější a učební efekt znatelně lepší. Učitelům v základních a mateřských školách se dostaly do rukou didaktické pomůcky, které pomáhají učení vědomostem a dovednostem a také k upevňování pozitivních vztahů a sociálních vazeb mezi dětmi při skupinové práci. Didaktické pomůcky pod značkou Učení s nápadem dal dohromady autorský tým pod vedením Aleny Finsterlové. Její podnikatelský příběh nás zaujal, proto jsme ji požádali o rozhovor.

Jak jste přišla k podnikání?

Podnikám od roku 1997, tedy dvacet let, ale ne v tomto oboru. Do roku 2013 jsem pořádala různé kulturní, sportovní, společenské, vzdělávací akce, nejrůznější aktivity na klíč. Působila jsem převážně v Praze, žila na Moravě. V té době můj nejmladší syn nastupoval do první třídy a musela jsem se rozhodnout, jestli chci být matka, nebo dělat kariéru v Praze. Mateřská funkce zvítězila, ale dělat na Moravě to, co dosud, jsem nemohla. Myslela jsem si, že svoje pracovní tempo zmírním. Nechala jsem se proto zaměstnat v Olomouci, kde jsem zúročila vědomosti i praktické zkušenosti ze sportovního marketingu.

Takže jste si vyzkoušela i roli zaměstnance.

Ano, byla jsem zaměstnaná jako marketingová ředitelka v nadnárodní korporaci a s tím souviselo mé pracovní nasazení. A opět jsem strávila v práci více hodin, než mi přikazoval zákoník práce. Své pracovní tempo jsem nezmírnila naopak zdvojnásobila. Práce v týmu mě bavila, přišla jsem mezi nové lidi, seznámila se s novými technologiemi, o nichž se mi dříve ani nezdálo. Jenže... Vnitřně jsem toužila dělat něco, co mě bude naplňovat, uspokojovat. Měla jsem snahu po sobě něco plnohodnotného zanechat. Mé děti i manžel moje pracovní nasazení nenáviděli. Pozdní příchody z práce, studený dům, žádná večeře, nevnímající máma. Odejít z pracovní pozice nebylo lehké, ale neměla jsem na výběr. Souhra náhod mi pomohla situaci vyřešit. Z práce jsem odešla na dohodu a zcela přehodnotila svůj dosavadní pracovní i životní postoj. Dnes vím, že vše bylo správně, a jak se říká, za pět minut dvanáct.

Ozvala se ve vás znovu žena-matka?

Touha vytvořit něco, co zde zůstane léta a bude pomáhat ostatním, mě stále neopouštěla. Mám tři děti a vždy v neděli jsme měli opakování učiva, kdy jsem zjišťovala, jak na tom jsou. Děti tuto moji aktivitu strašně „milovaly“. Při zkoušení jsem používala knížky, ze kterých se učily ve škole. Často jsem se rozčilovala nad kvalitou knih. Děti nedokázaly přemýšlet v souvislostech. Začala jsem pro ně připravovat různé vychytávky, jak si nejlépe dané učivo zapamatovat. Například jsem hodně používala paměťové mapy a asociace, ale to byl úplný začátek mého snažení. V té době jsem potkala známou, která vedla malé vydavatelství a také vyráběla pomůcky pro učitele. Naše představy byly však odlišné. Rozhodla jsem se, že připravím pomůcku podle vlastních představ.

To už se bavíme o tom, co děláte nyní, že?

Změnila jsem svůj způsob myšlení, zvolnila a zjistila, že to bylo ku prospěchu věci. Nyní mám autorský tým snů. Skvělé lidi všech věkových kategorií a profesí. Učitele, akademické malířky, textaře, grafika, IT a online specialisty, obchodní zástupce a ostatní spřátelené duše, které nám v našem snažení fandí a pomáhají. Přitáhla jsem si k sobě velmi moudré, kreativní, laskavé, empatické kolegy. Všem nám jde o jedno, vytvářet takové didaktické pomůcky, které budou dodržovat tato pravidla:
1. Přímý kontakt žák – učitel, učitel – žák, žák – žák. Chceme, aby děti při učení využívaly všechny smysly a tak si učivo co nejlépe zapamatovaly.
2. Šetřit učitelům čas s přípravou na hodinu tím, že všechny pomůcky až pro 30 žáků najdou na jednom místě.

Co jste musela podniknout, abyste se od nápadu dostala až k výrobku?

Syn tehdy probíral násobilku. Vím, že s tím mají děti problém, proto jsem vyhledala kamarádku, která učí na základní škole. Sešly jsme se u kávy a já se jí vyptávala na výuku počtů obecně. Řekla mi, že s násobilkou i počítáním je to hrůza, pořád něco hledá, nic nemá na jednom místě, stahuje z internetu, vyrábí podomácku kartičky z lamina. Školu to přijde draho, nemá na to ani prostředky. A tak jsme daly hlavy dohromady a takto vznikl náš první produkt Malá násobilka do lavice, která je vyrobena pro práci ve skupině, až pro 30 žáků, obsahuje 1481 výukových karet, 19 námětů na hry, příručku pro učitele, a to vše přehledně uložili do pevné krabice. Nyní stačí použít naši krabici a rozdat žákům její obsah.
Druhý produkt do matematiky se jmenuje Počítáme do 20 – Sčítání a odčítání. Našim cílem bylo nabídnout ucelený soubor pomůcek pro efektivní výuku matematiky v 1. a 2. ročníku ZŠ, aby je mohl využít jak učitel, tak i samotné děti při skupinové práci a individuálním procvičování učiva (pro rychlíky). Není nic krásnějšího než vidět, jak jsou děti hraním zaujaty, plné emocí, jak spolu komunikují a mezi sebou soupeří o nejlepší výsledek. Jako třešničku na dortu jsme pro učitele k oběma produktům připravili pracovní listy s příklady a slovními úlohami.

Zůstali jste jen u matematiky?

Ne, následoval program pro mateřské školy. Vznikl soubor dvou krabic pod názvem Učení s nápadem 1 – Obrazová a praktická část. Úkolem tohoto souboru je rozvíjet a podpořit vyjadřovací schopnosti zejména u předškolních dětí. Dali jsme dohromady 12 témat, například moje tělo, moje rodina, zařízení domova, zvířecí rodiny, barvy a tvary, barevná abeceda a podobně, a k nim vyrobili názorné karty, pracovní desky, malé karty na přiřazování. Součástí souboru jsou také pohádky s něžnými texty Dagmar Pernické a omalovánky od akademické malířky Veroniky Balcarové, která všechny karty ilustrovala.

Kolik produktů nabízíte?

Máme jich pět, tím posledním jsou Písničky, básničky a příběhy v obrazech. Na přední stranu formátu A3 jsme nechali namalovat akademickou malířkou Ivetou Autratovou obrázky písniček, a drobné kresby, které jsou tematicky svázány s básničkami a říkadly na druhé straně. Tato rubová strana je stejně významná, protože zde učitel může pracovat s texty zmíněných básniček a říkanek a s notovým zápisem písně. Součástí tohoto souboru jsou také namalované příběhy, s texty Dagmar Pernické na druhé straně, které jsou vhodně zvoleny tak, aby dětem napověděly, jak se mají chovat k přírodě, rodině, kamarádům...

A jak vám teď jde dohromady vymýšlení, podnikání a rodina?

Výborně, miluji to. Nemám žádnou kancelář, pracuji v pokoji. Impulz vlastně vzešel od mých dětí, které nenáviděly společnost, do níž jsem denně odcházela pracovat. Prosily mě, abych pracovala, ale doma. Vyslyšela jsem je. Manžel mě v podnikání velmi podporuje, protože má navařeno, naklizeno a spokojenou ženu, kterou její nynější poslání naplňuje a maximálně uspokojuje. Dělám práci, která je smysluplná.

Čím vás ještě podnikání obohatilo nebo co vás naučilo?

Když jsem působila ve velké korporaci, tak se kupříkladu práce typu online média zadávala. Později na volné noze jsem se to musela učit. Založila jsem si svůj první web, zvládla e-shop, sociální média. Baví mě, že učení v téhle branži nikdy nekončí.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer