Mgr. Šárka Dolanská je manažerkou, se kterou je radost si povídat. Působí v pozici krajské ředitelky Praha II České pojišťovny, tedy zpravidla je k zastižení jako žena dokonale zaneprázdněná, aktivní a dynamická, kterou však poznáte podle jedné báječné vlastnosti: smyslu pro legraci a schopnosti vidět věci kolem sebe s nadhledem. Také má ráda nové výzvy, i proto zaštítila aktivity České pojišťovny týkající se soutěže Ocenění českých podnikatelek, která letos vstoupila již do 9. ročníku. Je rovněž členkou odborné poroty. V této souvislosti jsem jí položila několik otázek:

Je o vás známé, že fandíte ženám podnikatelkám i manažerkám. Jaké to má kořeny? V tom, že jste sama manažerkou a moc dobře víte, co taková práce obnáší?

Já obecně fandím šikovným lidem. Těm, kteří se nebojí a jdou si za svými sny, kolikrát navzdory svému nejbližšímu okolí, které je v dobrém úmyslu od – pro ně nepravděpodobného úspěchu – odrazuje. To, že fandím speciálně ženám, podnikatelkám, není prvoplánové. Jako žena samozřejmě lépe vím, co to obnáší, když cílíme na obě mety – jak na pracovní, tak i na rodinné...

Česká pojišťovna se prostřednictvím vaší osobnosti zapojila do projektu OCP. Co je pro ni na objevování šikovných žen a jejich oceňování přitažlivé?

Jak pro Českou Pojišťovnu, tak pro mě, jako zástupce této společnosti, je velkou ctí spojit jméno naší úspěšné firmy se jmény úspěšných žen, které jako hlavní sponzor vybíráme v kategorii Inovativní řešení. Je pro nás zároveň velmi objevné, v jakých businessech se úspěšné ženy velmi dobře prosazují – stavebnictví, hutnictví, těžký průmysl, ve zpracování odpadů... Přitažlivá je odlišnost a pestrost osobitosti jednotlivých žen, jejich příběhů, důvodů, proč vůbec začaly podnikat a proč zrovna v tom konkrétním oboru.

Životní dráha podnikatelek a žen ve vedoucích pozicích bývá pestrá až dobrodružná, také rizik je v businessu víc než dost. Takřka denně se setkávají s novými tvářemi, přicházejí nápady, výzvy, naplňují se cíle, vyjednává se, řeší se provozní problémy, bojuje se s byrokracií... Mezi tím je i spousty drobných proher, které bolí. Není to příliš intenzivní kolotoč a není to spíš závod s časem a možnostmi? Nejsou to příliš velké oběti vlastní odvaze?

A o tom to právě je. Je to skvělé, že nemáte ani jeden den stejný. Jeden den řešíte nové zaměstnance do firmy, druhý den doháníte plán výroby, pak komunikujete se zklamaným zákazníkem, řešíte chybnou linku a najednou přijde ta rána – trh vám ukáže, že váš výrobek nechce a vy musíte v mžiku vymyslet jiný a ideálně za polovinu ceny. A to vše například za situace, kdy vám doma zrovna marodí dítě s neštovicemi. Tady je pak o to více důležité vyvážit práci a péči o rodinu. A ne každá to umíme.

Osobní život bývá o kompromisech a ne vždy se daří sladit rodinu, vizi podnikání, dělení času, názory na to či ono. Hodně žen věnuje takřka vše své kariéře, baví je to, tvoří hodnoty, mají možnost velké seberealizace. Ale přesto nejsou úplně šťastné. Kde je chyba?

Pro každého je štěstí v něčem jiném. Je úplně v pořádku, pokud se žena cítí šťastná na sto procent vytížená ve svém businessu a nepotřebuje k tomu nikoho a nic jiného. Proč ne? Stejně tak je v pořádku, když je žena v situaci, kdy doma tvoří zázemí svému muži, stará se o děti a o chod domácnosti. Obě ale podstupují určité riziko.Ta v businessu riziko, že mohou přijít chvíle, kdy jí bude smutno a zjistí, že by rodina byla fajn. Na druhé straně žena, která pečuje o domácnost a která žila jen pro rodinu, může jednoho dne zjistit, že ve svém životě nemá nic svého, nic, na čem by mohla stavět v okamžiku, kdy ji manžel najednou vymění za jiný model. Každý má právo seberealizovat se po svém, svoje rizika volíme úměrně své odvaze. To jen společnost začala ženy kastovat na kariéristky a ty druhé. Všimněte si, že u mužů žádné takové dělení není. Já jsem si svoji kariéru začala tvořit proto, že jsem nenacházela štěstí na soukromém poli, tak jsem se o to více pustila do práce. Přece nebudeme jenom plakat nad rozlitým mlékem, že.

Takže zpátky k vaší otázce, pokud se necítíme šťastni, musíme něco změnit. Za svůj život jsme zodpovědní sobě sami a život je příliš krátký na to, abychom ho prožili ve smutku. Štěstí je stav naší mysli.

Tvrdí se také, že něžné pohlaví podniká více srdcem než muži. Patří emoce do businessu?

No jasně, že tam patří. Bez emocí neprodáváte, nepřivádíte nové lidi do firmy, bez emocí netvoříte. Práce nebo podnikání vás musí bavit. Když to neděláte s láskou, nemůžete nikdy patřit k těm nejlepším. Samozřejmě je potřeba používat také hlavu. Vyváženost je žádoucí. Ale pokud mi někdo tvrdí, že funguje ve svém businessu bez emocí, pogratuluji mu k úspěchu a pro ještě větší úspěch doporučím přidat právě emoce!

A co humor, smysl pro nadsázku, smích? Řekla bych, že k ženám patří více než k mužům.

A to já si nemyslím, že bychom my ženy byly vtipnější nebo humornější. Máme odlišný humor od mužů a ano – asi více používáme nadsázku. Je velmi osvobozující, když je při práci i legrace. A tím pomyslným vrcholem pak je to, když si všichni umíme udělat legraci sami ze sebe.

Příběhů majitelek firem jste i díky OCP vyslechla hodně. Dodaly vám některé energii, přinesly povzbuzení, inspirovaly?

České ženy podnikatelky jsou nesmírně inspirující. Každý jeden příběh, který jsem si vyslechla, měl hloubku. Už jen to, že se ženy o svoje příběhy chtějí podělit, mi dodává neuvěřitelnou energii. A není neobvyklé, že žena svou životní cestu podnikáním popíše nahlas vůbec poprvé. Setkávám se s nejrůznějšími silnými situacemi – od pohnutých osudů převzetí firmy z důvodu tragických ztrát těch nejbližších až po pološílené nápady, které měly ženy na začátku podnikání a začaly je realizovat.

Velmi mě hladí po duši, že se téměř všechny úspěšné podnikatelky věnují charitě nebo ve své firmě zaměstnávají osoby s hendikepy... Podnikáním tak pomáhají i lidem, kteří díky tomu nežijí v izolaci.

ptala se Eva Brixi