Vždycky jsem musela být nejvíce opálená z ročníku, kamarádky mi jen záviděly. Slunce a voda, to bylo moje největší letní potěšení. Před několika desetiletími jsme však sluníčko vnímali jinak než dnes. Teď již víme, že sluneční záření má celou řadu různých účinků. Je to způsobeno tím, že se skládá z několika složek. Jednou z nich je infračervené záření, které je zdrojem tepla, jež cítíme. Pak je zde samozřejmě viditelné světlo a nakonec tři druhy UV záření. Všechny tyto složky se od sebe liší pouze vlnovou délkou – svým fyzikálním charakterem, který jim poskytuje jejich specifické vlastnosti. Riziko pro naši pokožku představuje právě UV záření, které je schopno ji poškodit.

Nejnebezpečnější je UVC záření, je totiž pro živé organizmy smrtící. Naštěstí se ale až na zemský povrch nedostane. Jiné to ale je v případě UVA a UVB záření, která jsou příčinou změn na kůži, včetně opálení. Ta dopadají až na zemský povrch, a to v poměru 95:5. A jak je to tedy vlastně s opalováním? Na to odpověděla PharmDr. Veronika Orendášová, vedoucí BENU Lékárny v Jičíně:

Sluníčko nám skutečně tolik škodí? Dříve se říkalo, že slunit se je zdavé...

Jistou ochranu nám poskytuje ozónová vrstva. Ta se nachází ve výšce 15–50 km nad zemským povrchem, a působí tak, že je UVC záření absorbováno kyslíkem. Z obyčejné molekuly kyslíku O2 tak vznikne tříatomová molekula O3, tedy ozón. Pokud se ale O3 potká s oxidy dusíku, rozpadá se, jeho vrstva se ztenčuje, a škodlivé záření přes ni může lépe procházet. K uvolňování oxidů dusíku dochází prakticky při jakémkoliv spalování, k největším zdrojům pak patří doprava a chemický průmysl. No a reakce kůže se liší podle toho, jaké záření na ni dopadá. V případě UVA záření jde zejména o jeho vliv na stárnutí kůže. Proniká do ní hluboko a narušuje její struktury, a tím ztrácí kůže svou pružnost. Říká se tomu foto-aging, odborně aktinické stárnutí. UVA záření je také původcem slunečních alergií a na svědomí má časnou pigmentaci, tedy uvolnění malého množství již připraveného kožního barviva melaninu. UVB záření vyvolává takzvanou pozdní tvorbu pigmentu, a tedy všem dobře známé opálení. To se dostavuje po dvou až třech dnech od vystavení kůže slunečním paprskům. Při vyšších dávkách však UVB záření způsobuje spálení. Navíc záření, které pronikne do pokožky, pak také narušuje DNA kožních buněk a může způsobit vznik nádoru.

To znamená, že tím, jak civilizační procesy ničí planetu, tak roste riziko poškození pokožky? Je to opravdu tak vážné?

Je i není. Naštěstí je kůže vybavena alespoň nějakými obrannými mechanizmy. Jakmile se vytvořený melanin dostane do kožních buněk, kterým se říká keratinocyty, vytvoří na buněčném jádře jakousi ochrannou pigmentovou čepičku. Zhnědnutí nás tedy před negativními účinky slunečních paprsků částečně chrání. Druhým obranným mechanizmem je keratinizace. Jde o zesilování svrchní rohové vrstvy kůže, která následně zabraňuje pronikání záření dále. Její zesílení je reakcí kůže na vystavení UVB záření. Například na dlaních je tato vrstva přirozeně asi 20krát silnější než na jiných částech těla, a riziko jejich spálení je tak mnohem menší. Oba obranné mechanizmy se plně rozvinou během tří týdnů přiměřené dávky slunění. Přiměřenou dávkou se rozumí taková, která nezpůsobí zčervenání kůže.

Na to však nelze spoléhat...

I přesto, že se kůže umí bránit, je zapotřebí se před účinky záření chránit. Ochranný prostředek by přitom měl mít jak UVA, tak UVB filtr. Sílu slunečního záření, a tím i bezpečnou délku pobytu na slunci, ovlivňuje řada faktorů. K těm hlavním patří stav ozónové vrstvy, roční období, denní doba, zeměpisná poloha a nadmořská výška. Slunce má největší sílu mezi 11. a 15. hodinou. Jeho intenzita stoupá o 4 % s každými 300 metry nadmořské výšky a je až pětkrát silnější v tropech než ve Skandinávii. Některé situace mohou účinky záření ještě zesílit. Odrazy od písku, vodní hladiny či sněhu zvyšují množství záření dopadajícího na kůži. Nevhodné je také osychání na slunci. Mokrá pokožka totiž umožňuje zvýšený průchod paprsků. Ne každý to ví.

Jsou kožní nádory opravdu takovým postrachem, jak se nám lékaři snaží vysvětlit?

Tím největším nebezpečím, které nám může UV záření způsobit, je skutečně vznik zhoubného nádoru kůže. K těm nejčastějším, avšak méně známým, patří basaliom a spinaliom. Jde o nemelanomové kožní nádory, nemají tedy typické hnědé zbarvení. Nejvíce se vyskytuje basaliom. Ten vypadá jako lesklý světlý uzlík či hrbolek na kůži. Místně infiltruje tkáň, ale nemá naštěstí sklon k metastazování – nešíří se do dalších částí těla. Jeho léčba je tak poměrně úspěšná. Spinaliom již metastázuje častěji, a je tak nebezpečnější. Navíc může růst takovým způsobem, že má destruktivní účinky na okolní tkáň. Třetím druhem nádoru, na jehož vznik má vliv UV záření, je nechvalně známý melanom. Má tendenci často metastázovat, a je tak velmi nebezpečný. Tím nejlepším způsobem, jak se vyhnout fatálním důsledkům tohoto onemocnění, je kromě ochrany před UV zářením pravidelná kontrola znamének u dermatologa jednou ročně.

Trochu jste mne vyděsila. Co říkají čísla?

Podle nejnovějších údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR zemřelo v roce 2013 na následky onemocnění melanomem 463 lidí (285 mužů, 178 žen). V tomto roce bylo odhaleno 2864 nových melanomů kůže. Z toho bylo 1440 u mužů a 1424 u žen. Oproti roku 2012 to představuje nárůst o 4,3 %, a oproti roku 2008 dokonce o 23,3 %. Za pět let tak stoupl počet nově diagnostikovaných melanomů téměř o čtvrtinu. Na jiné zhoubné nádory, než je melanom, v roce 2013 zemřelo 558 lidí (296 mužů, 262 žen). Počet nově odhalených nádorů činil 24 208. Z toho bylo 12 776 u mužů a 11 432 u žen. To je meziročně o 6,9 % více. Ve srovnání s rokem 2008 tak nárůst dosáhl dokonce 30,6 %.

otázky připravila Eva Brixi