Slévárenství je těžký obor i pro opravdové chlapy. Pokud v něm vynikne žena, musí sklidit dvojnásobnou poklonu. Dr. Olga Kupec vybudovala a řídí rodinnou firmu Abydos, s.r.o., která zpracovává litinové odlitky. V Hazlově u Františkových Lázní, nedaleko česko-německých hranic, si vede tak dobře, že se stala Manažerkou roku 2012. Hovořili jsme s ní zejména o tom, co dnes trápí všechny zaměstnavatele – jak získat a udržet kvalifikované lidi.

Řídíte firmu v oboru slévárenství a jak je všeobecně známé, těžko se hledají odborníci do dělnických profesí technického zaměření. I vy jste s tím měli potíže. Trvají?

S nedostatkem kvalifikovaných pracovníků se potýká většina firem. V našem oboru slévárenství je situace dvojnásob složitá, protože jde o práci fyzicky namáhavou a náročnou na odborné znalosti. Když to ještě vyjádřím jinak: Chybí nám potřební lidé k tomu, abychom mohli rozjet nové projekty.

Na personalistiku jste zacílila mnoho své vlastní energie. Co se za poslední dva roky změnilo? Přibylo zaměstnaneckých benefitů, zvýšili jste mzdy nebo sázíte na něco zcela jiného?

Personalistika patří ke stěžejním činnostem naší firmy. Jsem přesvědčena, že postupně získá na významu ve všech podnicích. Zatímco dosud byl zpravidla hlavní postavou finanční ředitel, brzy se na stejnou úroveň dostane i šéf personalistiky. Samozřejmě, že zvyšujeme mzdy. Podnikáme v pohraničí a konkurují nám platové nabídky z Německa.

Ale zaměstnanci se nerozhodují jen podle mzdových podmínek, zajímají je i další benefity, v jakém pracovním prostředí se budou pohybovat, a podobně. Jsme rodinnou firmou, nejen co se týče vlastnické struktury, ale i kulturou. Dbáme na pěstování rodinné atmosféry. V každé dobře fungující rodině se její členové musí cítit příjemně, ale zároveň musí respektovat i nastavená pravidla. Ani v liberálním prostředí si nikdo nemůže dělat, co chce.

Jaké nároky mají dnes mladí, kteří shání práci v pohraničí? A jaké požadavky ti, které řadíme do skupiny 50+? A kterých je ve vašem okolí více?

Mladí lidé mívají vysoko nastaveny představy o výdělku. Nemám ráda škatulkování, ale rozdělila bych je do dvou hlavních kategorií. Některým chybí pracovní návyky, smysl pro povinnost, vztah k práci, postrádají vztah k realitě. Do druhé skupiny patří šikovní, velmi schopní mladí lidé, kteří nemají problém najít si zaměstnání i na druhé straně hranice. Není snadné na ně zacílit, oslovit a získat je. Nabízená práce je musí bavit, naplňovat, jinak jdou dál. Ani ve vyšší věkové kategorii moc uchazečů o práci nenajdete, protože firmy si je drží. Těžko dnes za ně budou na pracovním trhu hledat náhradu, ale hodně záleží na oboru, profesi a zda jde o duševní, nebo fyzickou práci. Lidé 50+ mají zkušenosti, kvalifikaci, jsou loajálnější, a pokud si udržují fyzickou i duševní kondici, své místo na trhu práce mají. Situace na trhu se v posledních několika letech hodně změnila.

Na webových stránkách máte personifikovanou bannerovou reklamu – jde skutečně o vaše zaměstnance, o rodinu loajální k Abydosu?

To je dost zapeklitá otázka. Ano, někteří naši zaměstnanci tam jsou. Ale jde o náš marketing, dost promyšlený, jehož know-how nechci prozrazovat. Snažíme se být vidět na trhu, umět případné zájemce cíleně oslovit, k tomu nám slouží i bannerová reklama. Personalisté dnes musí být i výborní marketéři. Pouhá inzerce volných pracovních míst je přežitek.

Co by českému průmyslu dnes nejvíce pomohlo při obsazování vysoce specializovaných pracovních pozic? Změny v legislativě? Větší pravomoci majitelů firem? Jiná výše odvodů na sociální a zdravotní pojištění? Delší pracovní doba?

Za podstatné považuji, aby kvalifikovaní pracovníci vůbec byli k dispozici. Když potřebujete dva tři specialisty, dokážete je i velmi dobře platově ohodnotit. Nemyslím si, že primární problém je v penězích, nebo v sociálním a zdravotním pojištění... Problém je, že tito lidé fakticky chybí. A zde se opět dostáváme k českému školství bez koncepce, bez reflektování potřeb podniků a praxe. V loňský rok byl zaměřen na průmysl a technické vzdělávání, diskutovalo se o změnách, které by ve školství měly nastat, ale v reálu se nic neděje. Přitom by stačilo „okopírovat“ velice úspěšné duální vzdělávání z Německa. Školství financované podle počtu žáků je a priory předurčeno k devalvaci. Množství a forma vítězí nad obsahem a kvalitou vzdělání. A zde čest výjimkám, školám, které si i přesto na kvalitě zakládají.

V budoucnu se ale bez multikulturních pracovních týmů, a tudíž i bez různorodosti společnosti neobejdeme, zde demografický vývoj neošálíme. Robotizace a automatizace může jen částečně kompenzovat nedostatek personálu.

Jaké výhody má zaměstnavatel v pohraničí oproti zaměstnavateli v Praze?

Na venkově vládne větší loajalita, ale je menší možnost výběru. V Praze je to určitě více o vzdělání, v regionech spíše o kvalifikaci. Myslím si, že v hlavním městě bývá odhodlání změnit zaměstnavatele vyšší. Ale všichni řešíme stejný problém: lidí je nedostatek a uchazeči o práci nechodí.

V souladu s prosazováním zdravějšího životního stylu začínají mladší ročníky a někteří absolventi vysokých škol přemýšlet o odchodu z měst na vesnici, blíže k přírodě. Zaznamenala jste ve vašem regionu takové tendence? Nebo to je spíše zatím rovina úvah bez hmatatelných výsledků?

Nevidím, že by se vesnice zalidňovaly. Naopak, stále pokračuje odchod zejména mladých do měst. V Karlovarském kraji je to zvláště patrné. Mladí lidé, především ti vzdělaní a ambiciózní, tento region opouštějí.

za odpovědi poděkoval Pavel Kačer

foto Tomáš Novák