Zdeňka Balajková je módní návrhářka, žena s invencí, která hledá cestu, jak dotvořit člověka, jak mu přinést další díl radosti ze sebe sama. Jak mu dát něco navíc, aby se jeho zdravé sebevědomí tetelilo, aby si to sám uvědomil, aby to prostě bylo ono. Snaží se vnést do života nás, žen, trochu vzruchu, inspirace, parády, nadhledu, nutí nás provokovat, zkrátka cítit se dobře. A jde jí to. Ví, že takový pocit „je mi fajn“ je nad jiné a je i základem našich úspěchů či naopak proher, pokud ho ztrácíme. Podle její filozofie musí mít život šmrnc, a musíme si ho užívat. K radostem přispívá padnoucí sukně, na míru střižené kalhoty, dokonalá délka šatů pro daný večer, sáčko s tajemstvím. Nejen proto byla zvolena v roce 2008 Podnikatelkou roku Zlínského kraje.

Vaše jméno znají celebrity i ženy z businessu. Nabízíte jim originalitu, přírodní materiály, odívání na míru. V čem jsou výhody?

Musím začít tím, že už ve 12 letech jsem vytvořila první model pro sebe a sestru, z maminčina přirodního hedvábí, byl to rok 1968, prázdniny. Touha po odlišnosti mně zůstala... Po mnoha letech bylo moje osudové setkání s Věrou Martinovou. Natáčela svoji desku ve Zlíně a našla si mé modely v butiku, líbily se jí a vzniklo krásné přátelství a souhra „duší“ stejného naladění. Oslovila mne Alice Holubová Pokorná z Hradišťanu, skvělá žena... Oba žánry mám ráda, poslouchám jejich CD, to mne inspiruje... Tvorba kostýmů na vystoupení, a potom móda pro denní nošení, ta je trochu odlišná. To je moje parketa. Originalita a přírodní materiály jsou důležité. Našla jsem si cestu, styl, výraz, originalitu, a tím jsem je patrně oslovila. Mám ráda, když se doplňujeme při tvorbě nového modelu, zkoušíme, aranžujeme, povídáme, vzájemně si notujeme.

Osobitě se chce cítit každá žena, která o sobě ví, že musí zaujmout. Jak komunikujete s novou klientkou? Jak poznáte její přání, jak navrhnete to, co jí bude slušet? Je to o diskuzi, kompromisech, zkoušení?

Pro moji tvorbu je opravdu důležité najít tzv. společnou řeč. Opět mám tu výhodu, že si mne klientky „našly“, že se jim líbí styl. V podstatě oblékám ženy stejného naladění, komunikativní, pozitivní, které mají rády trochu extravagance. Moje klientela jsou právničky, lékařky, úřednice, učitelky. Ženy, které se musí prezentovat jinak v práci a potom v soukromém životě. A to je někdy dost zajímavé, říkám tomu z „šedé myšky“ do života. Často se taky stává, že se u mne ženy ve zlínském butiku zastaví, že se jim mé modely líbí, ale neví... Potom zkoušíme, je to kompromis. Říkám jim: Vaše je A, jak se cítíte, moje je B, že se mi líbíte, a ráda pošlu můj model „do světa“. Mám taky nějaký „šestý smysl“, a to je „husí kůže“, když něco sluší. Stálé zákaznice se ptají, zda mi naskočila.

A poznáte z první návštěvy, co by té či oné ženě nejvíce slušelo?

Asi se budu opakovat, ale potřebuji komunikovat, to je základ úspěchu, myslím, že nakonec ve všem, co děláme. Důležité je, zda se chce žena otevřít, něco o sobě sdělit, abych jí lépe porozuměla. Nikdy se neptám, co potřebujete, ptám se, co se vám líbí, jak se máte, nebo chvíli nic a čekám. Můžu říct, že jsou to kolikrát hodně složité situace... Nic mi nesluší, teď jsem přibrala, mám zdravotní problém. Naštěstí jsem studovala psychologii a mám ráda ezoteriku, tak vím, o co jde. Tady mi hodně pomáhá zeptat se na měsíc narození, ledy roztají a hned se lépe pracuje, oboustranně. Musím také vzpomenout ženy, tzv. matky svateb, které chtějí vypadat skvěle. Ale to je skoro jiná kapitola, to by vydalo na celou knihu.

Jsou Češky v módě konzervativní? Bojí se elegantních výstředností? Jsou zbytečně skromné?

Ano. A upřímně, i když působím střídavě ve Zlíně a Praze, žádný rozdíl mezi Prahou a Zlínem nevidím, dokonce ani v USA. Ženy mého věku u nás, i za hranicemi jsou konzervativnější, než by mohly být. Je to škoda. Z větší části „babičkují“, šedé vlasy už ne, ale problém je v tom, že pokud zůstanou v důchodu, tak se většinou oblékají do praktických věcí na aktivity s vnoučaty. Chodí se za mnou „pokochat“ a stěžují si, že už v mých modelech nemají kam vyrazit. Právě nyní spolupracuji na úžasném projektu i60, který by měl motivovat dámy v letech, aby se nebály být stále in, šly s dobou a žily naplno i v odívání. Zaslouží si to.

Hodně žen trápí pár kilogramů navíc, ubírá jim to na sebevědomí. Je to pro módní tvůrce stále rébus? Anebo razíte cestu, že i žena při těle může být krásná a sexy?

Můžu říct, že mé zákaznice „rostou“ úměrně s věkem, už nedělám velikosti 34–38, navíc, jak se vše mění, tak se mění i postavy žen 20. století, takže třeba pas, kdy jsme si šily podle Burdy, je zhruba o 6 cm větší. Mohu ze své vlastní zkušenosti potvrdit, že ženy, ktere jsou „při těle“ a neřeší to, tak jsou pozitivní a s nadhledem, navíc trendy, jsou teď modelky „nadměrky“. Pro ně mám už asi pět let značku Cítím se skvěle ve svém těle, aneb Vypadám skvěle. Mými modelkami na všech přehlídkách jsou postavy všech věkových i váhových kategorií.

Nepřeceňujeme dnes úlohu doplňků?

Ne, v žádném připadě, je čas, rok minimalizmu, takže jednoduché šaty, cokoliv, tunika, kalhoty, výrazný šperk, šála pro všechny, navíc vybírané s láskou, podtrhnou naši osobnost.

Dáma v šedesáti je dnes tou, která se aktivně účastní nejen společenského života, ale je i v plném pracovním nasazení, ať už jako majitelka firmy, nebo manažerka, která nezná odpočinku. Právě takovým je patrně cílena vaše nová kolekce...

Moje nová kolekce (a všechny předešlé) je určena právě ženám, které jsou aktivní, pracují. Nositelné, „nežehlící“, klidné kabátky slouží jako polštářky pod hlavu v letadle, autobusu, vlaku. A moje klientky, co mne už znají, balí modely do kufru do ruličky na „balajku“! Novou kolekci předvedu ve Zlíně 8. října před svým butikem, jmenuje se Na ulici, s portálem i60 pak 20. října rovněž patrně ve Zlíně. Nejvíce info je na mém profesním facebookovém profilu – ZB originální exkluzivní model.

Spolupracujete s množstvím českých butiků. Kam se mohou vypravit například pražské zákaznice, které se zajímají o vaše nápady?

Jsem zastoupena v řadě míst po celé ČR. Doporučila bych například podívat se do A + G Flora v Praze 3 v Přemyslovské ulici 29. Tam mám 1. a 3. pondělí v měsíci autorský den, kde se se mnou můžete setkat osobně. Také bych nabídla pražský butik Balamina na náměstí Jiřího z Poděbrad, hned u výstupu z metra A, tam si lze některé moje modely vyzkoušet i zakoupit. Dále bych navrhla zavítat do Oděvní galerie České Budějovice, jmenovala bych i Manus Český Krumlov a Módu u Anděla v Kroměříži. Ženy z mého působiště a okolí za mnou chodí do mého vlastního butiku Česká móda Zdeňka Balajková v Bartošově ulici 4341 ve Zlíně, kam samozřejmě zvu všechny vaše čtenářky, i ty z Prahy. Když by měly zájem o dlouhodobější spolupráci, bylo by nejjednodušší se domluvit telefonicky, e-mailem či přes facebook, v Praze bývám velmi často a ráda se s těmi ženami, které mají chuť, potkám. Moje filozofie není jen vytvořit a prodat, ale vystihnout a vytvořit, co ženě sedne a dodá jiskru, zvýraznit její já.

Úspěšná podnikatelka – jak byste se popsala?

Potvrdila bych, že to není dva v jednom, ale deset v jednom. Možná to tak vidím, protože jsem perfekcionalista. Sama sháním materiály, knoflíky, navrhuji, šiji první modely, potřebuji mít kontakt se zákaznicemi, takže chci a musím být v obchodě, pořádám módní přehlídky od A až do Z. Snažím se o nadhled nad vším, proto hodně cestuji a poznávám. A pokud chci vidět vnoučátka, tak musím do Ohia, protože syn hokejista Martin Špaňhel si vzal Američanku...

otázky připravila Eva Brixi
www.zdenkabalajkova.cz