Šéfem může být dnes každý. Dobrým a úspěšným managerem nebo podnikatelem však může být jen ten, kdo si osvojí pravidla řízení firmy a lidí. To není lehký úkol, ale dokáží ho zvládnout i ti „bez talentu“. Povídali jsme si o tom s Doc. PhDr. Jitkou Vysekalovou, Ph.D., prezidentkou České marketingové společnosti. A také o nové publikaci Jitky Vysekalové a PhDr. Karla Voříška Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu.

Jsem od přírody plachý a na veřejnosti se ostýchám projevit. Mám se smířit s tímto faktem, nebo existuje účinná pomoc?

Přílišná plachost a ostych nám může komplikovat osobní i profesionální život. Ale naštěstí se s tím „dá něco dělat“. Lidí, kteří mají takových problémů, je dost. Ostýchavostí prý trpí každý druhý člověk a každý třetí se vyhýbá projevu na veřejnosti.

Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí tohoto problému je uvědomit si ho, přiznat se k němu a pokusit se pochopit podstatu. V další fázi pak překonáváme zábrany systematickým tréninkem. Jistě si nikdo z nás nepředstavuje, že z ostýchavého hocha, který se bojí promluvit s dívkou, se během krátké doby stane lev salónů, ale trpělivou prací na sobě může dělat postupné kroky. Při „tréninku sebejistoty“ se učíme překonávat naše ostýchavé chování. Začneme jednoduchými situacemi, kde je předpoklad, že je zvládneme, jako např. přátelské zdravení cizích lidí, požádáme cizí lidi o informace apod. Až je zvládneme, zkusíme složitější úkoly. Po úspěchu v jednoduchých situacích, ve kterých je téměř vyloučena možnost selhání, postupně zvyšujeme obtížnost tréninku. Pozitivní zkušenosti nám pak pomáhají překonat obavy ze situací, které nám působí problémy, uvolní naše vnitřní blokády. Důležitá je i „řeč těla“, která pomůže překonat některé zábrany. Vnitřní úzkost můžeme také zmírnit či odstranit pomocí některých relaxačních technik. A hlavně: mějme se rádi a těšme se ze všeho příjemného.

Pokud jde o problémy úzkosti přerůstající ve fobie, i ty lze psychoterapeuticky léčit. A můžeme si vybrat terapeutickou školu, která nám nejvíce vyhovuje, protože je zde důležitý vztah terapeuta a klienta. Samozřejmě záleží na osobnosti člověka, ke každému je zapotřebí přistupovat individuálně.

Umět se prezentovat jako důvěryhodná a respektovaná osobnost představuje konkurenční výhodu, nebo je pro lidi v businessu naprostou nutností?

Při formulování nároků na „lidi z businessu“ se většinou setkáváme s různým výčtem vlastností, mezi kterými nechybí formulace životního cíle, poznání, co je důležité, vytrvalost, odolnost, aktivita a sebevědomí na straně jedné, ale také pochopení pro ostatní, umění naslouchat a empatie na straně druhé. Také flexibilita, ochota převzít riziko, touha po nezávislosti a „potřeba úspěchu“. Napřed si ale musíme odpovědět na otázku, co je to úspěch, co my za něj považujeme. Důležitou roli hraje charizma, o kterém píšeme v naší publikaci dost, neb to nelze vyjádřit několika slovy. Charizma v sobě zahrnuje právě onu důvěryhodnost a respekt, na které se ptáte. Je charizma darem bohů, jak naznačuje řecký původ tohoto slova, nebo je to i na nás? V naší knížce vás sice nenaučíme, jak se stát snadno a rychle charizmatickým vůdcem, ale určitě se dozvíte mnohé z historie i současnosti charizmatických osobností, o jejich vlastnostech, i co můžeme sami pro sebe v tomto směru udělat. Řekla bych, že konkurenční výhoda je naprostá nutnost, takže je to jasné.

V čem děláme chyby, když vystupujeme před cizími lidmi a chceme si je získat?

Existuje mnoho seznamů mapujících chyby, kterých se při vystupování dopouštíme. Nebudu jmenovatdalší, ale podíváme se na jeden z nich. To všechno je pravda a důvod k zamyšlení. Ale také bychom měli vědět, o čem mluvíme, a dodržovat základní zásady „úspěšného projevu“. Na začátku říci, co chci sdělit, sdělit to a na konci shrnout to, co jsme řekli.

Při jednání s lidmi bychom si měli také odpustit sarkastické poznámky, aroganci, povýšené chování, ale i lhostejnost či okázalý nezájem o druhé. K oblibě nám nepomůže ani poučování druhých či dávání najevo vlastní neomylnosti. Úsměv je vždy lepší než zamračená tvář.

Když sleduji osobnosti, jak se prezentují v médiích, nabývám dojmu, že jsou dokonalí a já se jim nemohu rovnat. Dá se tento pocit překonat a vytvořit si podobnou image?

Já mám někdy opačný dojem, alespoň u některých osobností, ale i ti, kteří dnes působí „dokonale“, začínali a museli si svoji image vytvářet. Pokusili jsme se s Karlem Voříškem formulovat „imageové šestero“, samozřejmě lze vymyslet i desatero či téměř libovolné „...tero“. Musíme si dát pozor na to, jak vypadáme, zda jsme vhodně oblečeni, na to, jak vystupujeme, jak působíme na druhé, jak dáváme najevo naši sebedůvěru. A nezapomínat na řeč těla, protože mluvíme, i když mlčíme. Součástí naší image je i naše pověst, náš příběh, který si píšeme od narození. Ale nejen umět mluvit, protože slovo má velkou sílu, ale stejně důležité je umět i naslouchat druhým. To je vstupní branou k vzájemnému porozumění a pomáhá vytvářet pozitivní image.

Do jaké míry jste při psaní knihy vycházela z vlastních zkušeností, jak nabyté poznatky v oboru a životní zkušenosti dotvářely vaši osobnost?

Říká se, že skutečnost předčí každou fantazii, protože ta musí aspoň částečně počítat s jistou pravděpodobností, takže zkušenosti nás obou, mé i Karla Voříška, hrály samozřejmě velkou roli a pokusili jsme se o ně s našimi čtenáři podělit.

Odborné prameny uvádějí, že osobnost je zralá, když dokáže využívat zkušenosti svoje i druhých, chápat jejich pocity, postoje názory a citlivě reagovat na všechny podněty, které nám život přináší. A někdy musíme řešit i nesoulad dění v sobě samém s obrazem, který si o nás vytvářejí druzí. Důležité je sebehodnocení založené na přiměřeném sebevědomí a sebekontrole. Každý člověk představuje jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, takže od každého se můžeme něco naučit. Z toho vycházíme i ve svých úvahách a radách, které nejsou „královské“, spíše se snažíme, aby každý došel ke svému poznání.

O marketingu se někdy tvrdí, že to je jenom nafouklé nic, líbivý obal bez obsahu, více či méně podfuk na ostatní. Proč si to mnoho lidí myslí a jak má tento názor blízko ke skutečnosti?

Nejen „nafouklé nic“, někdy mám pocit, že když mluvím o marketingu, tak jsem vyslovila sprosté slovo. Většinou to tak vnímají lidé, kteří o marketingu mnoho nevědí a představuje pro ně jen klamání zákazníků či lež v reklamě. Přispívají k tomu i někteří novináři, kteří právě tyto praktiky označují slovem marketing. Marketing podobně jako jiné obory není špatný, či dobrý, záleží na tom, kdo a jak ho dělá. Často hovoříme o nových trendech, ale dle mého názoru marketing a jeho atributy jsou pořád stejně funkční, jen občas dostanou nový kabát. Protože se mění svět kolem, média, formy komunikace, ale hlavně zákazníci a spotřebitelé, kteří jsou náročnější a mají možnost si více vybírat. Ale o to důležitější roli má marketing, ať už se zapojíme do módního trendu (a jsme tedy cool) a mluvíme o content, inbound, buzz či remarketingu. Základní marketingové principy zůstávají.

O „uvedení na pravou míru“ se již 25 let snaží Česká marketingová společnost, která podobně jako jiná profesní sdružení chrání profesionalitu a etiku marketingových činností a rozvíjí je. I když zaznamenala na své cestě mnoho úspěchů, tak pořád ještě mnoho práce zbývá.

Marketingový guru Philip Kotler řekl, že: „Naučit se základům marketingu trvá zhruba den. Zvládnout marketing do hloubky bohužel zabere celý život.“ Takže máme ještě mnohé před sebou.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer

více o historii i současných aktivitách ČMS najdete na www.cms-cma.cz