Před vstupem do budovy mne na zahradě zaujal stromek aronie, nebo-li černého jeřábu. Je to úžasný zástupce flóry, a kdo si zvykne, může jeho plody mlsat od léta do pozdního podzimu, má spousty vitaminů a je vynikajícím prostředkem na zpevnění cév. Možná detail, možná záměr, na to už jsem se nakonec zapomněla zeptat. A byl-li to skutečně záměr, pak klobouk dolů. V Centru andragogiky, s.r.o., totiž pracují především ženy; a jak známo, zdravému životnímu stylu, včetně stravování, věnují více pozornosti než silnější polovina lidstva. O přestávce mohou ochutnávat a přispívat ke své kondici.

Nádherný tovární komín v areálu, památka na někdejší fabriku z 19. století, doslova svádí k tomu, aby mu byl vymyšlen odkaz současnosti, aby byl poctěn novým životem. Další detail, a na nich prý stojí svět. Kdo ví...

Centrum andragogiky v Hradci králové si na detailech zakládá. Maličkosti dotváří image této společnosti, protože dokáží zaujmout, udělat radost a připravit půdu pro dobré reference. Dnes sídlí firma na okraji krajského města „ve svém“. Pozemek i s rozvalinami, vlastně jen zbytky zdí dávné cihelny, majitelka PhDr. Marie Jírů koupila s cílem postavit zde nový objekt a firmu sem přestěhovat. O proměněném koutu Česka s loni zkolaudovanou pozoruhodnou stavbou, která vyniká elegancí a čistotou myšlenky, v níž se snoubí vzpomínka na minulost s potřebou funkčnosti dneška v ojedinělé dílo špičkové architektury, jsme psali před rokem. Dnes je to příběh, který se zrodil v místě, které málem propadlo dějinami jako zapomenuté a o němž se zmiňují pouze archiválie. Teď o něm ví celá republika a zástupci firem i široké veřejnosti sem jezdí na exkurze, vyjádřit poklonu tomu, co se opravdu podařilo. Pojďte se mnou, zvu vás do učeben, přednáškových sálů i na prohlídku fotografií. Slovo však předávám Marii Jírů, autorce řady nápadů:

V červnu to byl rok, co se Centrum andragogiky přestěhovalo do tohoto nádherného objektu. Můžete připomenout genezi celého příběhu? Byl to váš sen, „bydlet“ v tak neobyčejných prostorách?

Trochu vás zklamu, sen to rozhodně nebyl. Spíš náhoda propojená s nutností postavit vlastní sídlo pro firmu, kterou jsem v roce 2006 založila. Centrum andragogiky mělo od začátku pronajaté kancelářské prostory, které časem přestaly stačit, nevešli jsme se do nich. Přemýšlela jsem, jak získat nové. A spolehla jsem se na dobrou radu CzechInvestu: sežeňte si ruinu a tu zvelebte, na takové projekty lze čerpat prostředky z evropských fondů. Tak jsem začala shánět, chtěla jsem to zkusit. A kousek od mého vlastního domu jsem úplně náhodou objevila rozvaliny staré cihelny z roku 1890 s rozlehlým pozemkem. Netušila jsem, jaké nápady to časem přinese. Spíše jsem využila příležitosti, která se naskytla.

Avšak, jak se říká, štěstí přeje připraveným...

Již od počátku jste věděla, že části budovy začnete pronajímat. Daří se to?

Prostory, které máme, pronajímáme pro nejrůznější studijní účely, jako jsou školení, kurzy, přednášky, možností pro vzdělávací aktivity je zde dost. Jsme na to velice dobře vybaveni variabilitou prostředí i nejmodernější technikou. Letos jsme upravili část zahrady, takže se zde dá grilovat, obědvat, uspořádat odpolední setkání zaměstnanců, zorganizovat posezení pro obchodní přátele, oslavit narozeniny apod.

Naše strategie je jednoduchá: zázraky nečekáme, ale objekt si na sebe musí vydělat. Z takových pronájmů nemůžete čekat velký business, ale můžete nabídnout zázemí, které vám vrací klienty, návštěvníky, hosty, přátele. Tedy: budova je náš marketing. Naším businessem je vzdělávání. Ostatní aktivity jsou podpůrné.

Budu upřímná. Zpočátku jsem vůbec nevěděla, co s těmi ruinami udělat, jestli to nechat rovnou srovnat se zemí, nebo přemýšlet, jak je využít. Štěstí mi do cesty přiválo šikovného architekta. Pak jsem už věděla, že se budeme snažit postavit něco, co naše klienty a příznivce nadchne, kam budou rádi jezdit. A že nám to pomůže jako zázemí pro další činnosti i k péči o image. Lidé se vždy lépe dívají na firmu, která se má čím pochlubit, třeba takovou stavbou, na jakou jsme si troufli my. Je to naše vizitka, něco, co o vás vypovídá. Jsme dobře vidět, a nekomunikujeme jen přes webové stránky, máme co ukázat, kam zájemce pozvat. A to se počítá. Nenabízíme jen produkt, ale zázemí, které má hodnotu. Klient se lépe rozhoduje, spatří-li za námi kus práce, určitou přidanou hodnotu.

Kolik volnosti jste ponechala architektovi a kolik detailů jste ladila sama?

Architekt měl absolutní volnost. Mně se jeho postoj k našemu záměru líbil. Pojal ho velkoryse a od srdce, tím více jsem si jeho přístupu začala vážit. Navíc mi hodně pomohl, sama jsem popravdě, jak jsem již řekla, vůbec netušila, co z toho rozpadlého zbytku slavného objektu udělat, jak s tím naložit. A že by se z toho torza dala vystavět polovina nových prostor, to by mne ani ve snu nenapadlo. Samozřejmě jsme za pochodu řešili řadu záležitostí, jež byly vzájemnými kompromisy, ladili jsme drobnosti, konzultovali, upřesňovali, konfrontovali názory na krásu a užitečnost. Zopakuji však to, že celkové pojetí stavby mne doslova nadchlo. Interiéry jsem pak již domýšlela sama s interiérovou architektkou. Velmi mne potěšilo, že jsme se dostali do finále soutěže Stavba roku 2014 a vyhráli soutěž Top Invest 2014 o nejlepší investiční záměr 2014.

Jak jste se zabydleli a jak krásné prostředí působí na nálady, city, výkonnost? Přináší povzbuzení a energii?

Myslím, že se nám tady všem dobře pracuje. Je to nové, komorní prostředí, kde se plně můžeme soustředit na naše úkoly. A dobrá nálada je základ dobré výkonnosti. A když vás něco těší, už v tom je hodně energie. V létě chodíme obědvat ven, můžeme se projít po zahradě, nadechnout se, popřemýšlet... Uvnitř nás nikdo neruší. Stavba je inspirativní, cítíme to z ní.

Pořádáte zde také většinu kurzů, vzdělávacích akcí, konferencí. Zázemí nabízíte i dalším zájemcům...

Ano, prostory jsou k dispozici i široké veřejnosti. Program je i nyní přes léto poměrně pestrý. Cvičí se tu i jóga, děti zde mají příměstský tábor, zájemci z řad veřejnosti mohou za mírný poplatek do studovny k počítačům. A plně se věnujeme přípravě podzimního programu. Zvát chceme například významné české herce nebo zpěváky, jako je Otakar Brousek, Jan Čenský, Daniel Hůlka a další. Aby si s nimi lidé mohli popovídat, podat si s nimi ruku, potěšit se jejich vyprávěním. Také bychom tu rádi muzicírovali – trochu si ještě pohrajeme s akustikou a mohou se tady odehrát krásné koncerty. Budova je polyfunkční, nabízí nesčetně variant k využití.

O tom, že jste podnikavá, soutěživá a činorodá, vypovídá množství nejrůznějších ocenění, které k vaší osobnosti i celé firmě patří. Před lety to byl úspěch v soutěži Manažer roku 2006, byla jste zvolena Manažerem odvětví. Loni jste obdržela v soutěži Ocenění českých podnikatelek za rok 2014 cenu za výjimečný růst firmy. Dodávají vám energii, provokují k dalším nápadům?

Určitě nás každé ocenění vždy povzbudí a také se tím náležitě chlubíme. Vyhrát manažerské či podnikatelské klání není jen tak, takže to vnímáme jako ohodnocení naší činorodosti, nápadů, snahy být užiteční. Velikou radost máme také z ocenění Nejlepší vzdělávací společnost roku 2012.

Když si uvědomíte, že je v České republice na 40 000 aktivních organizací, které někoho něčemu učí, je to přece jen vynikající reference. Ale pozor, stojíme rovnýma nohama na zemi: obchod vám to nepřinese, na ten se musí jinak. Je o osobním jednání, kontaktech na lidi, kteří vás znají a důvěřují vám.

Pořádání vzdělávacích akcí je na programu řady společností, vy jste jednou z předních. Přesto – jak můžete tolik lidí uživit právě touto aktivitou?

 

Jsou různé druhy businessu. Vzdělávání není o velkých ziscích. Spíše je to o tom, že mne to baví, je to moje parketa. Problém vidím spíše v tom, že Češi si obecně myslí, že vzdělání a vzdělávání mají mít zadarmo. S tím zásadně nesouhlasím. Učit někoho, jak se co dělá, je předávání a zušlechťování značného know-how, a to přece nemůže být zdarma. V celém světě jsou to hodnoty, které se platí. A lidé si uvědomují, co za své peníze kupují.

A jak se vzděláváním uživit? Třeba tak, že dokážeme předvídat, po jakých informacích bude brzy poptávka. Inovace jsou naším denním chlebem. Nejde to jinak, než být nabídkou stále vepředu, jinak vás nikdo nebude potřebovat. Věřte, že si den co den lámeme hlavu, jak naše produkty udělat atraktivními, jak přinést něco, co nikdo jiný nenabízí. Také jsme si zvykli zadání řešit okamžitě, nevyčkávat. Pracujeme teď, ne potom.

Abychom uspěli, musíme být stále před konkurencí. Zavedli jsme například odborné, profesní vzdělávání hlavně pro technické obory. To se ujalo, zájem firem trvá. Takže: naší cestou jsou nápady a fakt, že si nedovolíme usnout na vavřínech.

Naučili jsme se mít smysl pro detail. Na něm často stojí emoce, nálada, přízeň klienta. Třeba každého zvlášť vítáme na naší obrazovce v recepci, je tam zobrazeno jeho jméno a firma. Řeknete si, že je to drobnost, že nemá cenu se tím zabývat. Ano i ne. Ověřili jsme si, že člověka příjemně naladí, naznačí, že se na něj těšíme, že si ho vážíme. Proto náš business jede. A nejen na základě inovací, ale i díky tomu, že k němu přistupujeme srdcem, že nás to baví.

Vedete rovněž ČMA Regionální klub Severovýchodní Čechy a máte vynikající výsledky, které se skutečně odrážejí v práci manažerů. Nejsou to tedy jen akce pro akce, ale přesně ty, které praxe potřebuje, a to je úžasný výsledek.

Nevím, jak na to odpovědět. Za námi je řada událostí, před námi četné další projekty. Největší zájem je o setkávání manažerů vždy na půdě firmy některé z místních osobností. Máte možnost se podívat do zajímavého prostředí, porovnávat, čerpat ze zkušeností a názorů ostatních. Děláme to tak, jak umíme, a opět přidáváme srdce. Možná proto se nám daří.

Nároky na činnost manažera rostou, mám pocit, jako by měli být nadlidi, jako by to byli štvanci, kteří odpovídají i za to, že bude spokojená každá rodina. Nepřehání to tato společenská objednávka?

Já to tak nevidím. Regionální firmy se možná řídí jinak než ty pražské či velké korporace. Náš hlavní klient je místní firma, kde všechny průšvihy stejně schytá majitel, ne manažer. Možná tím, že se tu lidé více znají, jinak spolu jednají, jinak se dokáží pochopit, než jak tomu je v anonymitě velkoměsta. Vztahy mezi lidmi v krajích jsou jiné, přátelštější, více si tu lidi vycházejí vstříc. Tak, jak jste položila otázku, tak to vidíte vy v Praze, je to váš trend takto manažery vnímat. Tady si nikdo na nic nehraje, s tím by neuspěl. Falešná image nepostradatelna se nenosí. Všichni jsme jen z masa a kostí, na to by se nemělo zapomínat.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi