AC-T servis, spol. s r.o. je dnes značka. Patří Janě Erbové, stejně jako know-how na to, jak z ničeho vybudovat firmu úspěšnou, rostoucí, energickou, plnou vizí i smělých plánů. Z dodavatelů dveřního kování se stala firma, již Jana Erbová vede, váženým obchodním partnerem pro řadu rozmanitých subjektů. V současnosti je jejich firma, kde působí s manželem Martinem Erbou, také výhradním dovozcem pro ČR a SR zboží tří světových značek: Hultafors Tools, Snickers Workwear a Puma Safety. Znamená to, že prostřednictvím AC-T servisu seženete nejen dveřní kování, krásné švédské sekery, nářadí pro řemeslníky, ale i špičkové pracovní oděvy, rukavice, obuv a nejrůznější doplňky. A také krbové nářadí a všelijaké radůstky k tomu. V sídle společnosti a podnikové prodejně v Praze Horních Počernicích si můžete nechat zhotovit také sjednocené uzávěry, systémy generálního klíče Wilka a stejně tak spravit náladu, pokud se pohybuje na bodu mrazu. Pracuje se tady totiž s úsměvem.

Podnikatelské úsilí zúročilo významné ocenění, jež Ing. Jana Erbová převzala v listopadu v Praze:

Získala jste nejvyšší metu v soutěži Ocenění českých podnikatelek v kategorii velká společnost. Co to bude pro vaši firmu znamenat?

Není na to jednoduchá odpověď. Už v roce 2009, kdy jsem poprvé ve zmíněném klání zabodovala, jsme měli vlastně větší obrat než dnes, mohlo by se tedy zdát, že naše podnikání šlo od lepšího k horšímu, ale tak tomu zdaleka není.

Když se vrátím myšlenkami o pár let zpět, musím přiznat, že obě ceny mi změnily pohled na vlastní firmu, na naše fungování. Do té doby jsem vše viděla očima člověka, který je příliš zatažen do provozních záležitostí a tedy zatížen pouze jedním směrem. Je tak spíš kritikem, vidí vše jednostranně, ale utíká mu to, co dokáží ocenit ostatní. Pod tíhou každodenních problémů, úkolů, operativy mi unikaly některé souvislosti, které dotvářely naši image, naše výsledky. Poté, co jsem převzala první cenu v roce 2009, jsem si uvědomila, že jsme přece jen už asi něčeho dosáhli, je za námi vidět velmi dobrý výsledek a že se už máme čím pochlubit. Zejména proto, že jsme skutečně začínali z ničeho, že jsme se museli hodně učit, přemýšlet, do čeho investovat a zda na to vůbec budeme mít.

Tedy: hodnotila jsem naši firmu jako takovou, která toho má před sebou ještě moc a moc, než aby již mohla být dobrou. Ale ostatní to viděli jinak. Pro odbornou veřejnost jsme byli úspěšní, rostoucí, příkladní.

Takže jste si řekla...

Že bych ji měla takto vnímat i já. V souvislostech, nejen pod palbou každodenních starostí a stresu. Provozní zaslepenost je protipól nadhledu, který by člověk měl mít. Bez toho se zdravé firemní sebevědomí neobejde. Pohled z druhé strany mne však utvrdil i v tom, že je mnoho dalších věcí, které je třeba zvládnout přesto, že jsme již „dobří". Pochopila jsem, proč se k nám zákazníci vrací, co u nás nacházejí. Že koncept založený na partnerství, na opakovaném prodeji těm, z nichž se stávají ti věrní, má smysl a funguje. To byl silný podnět, velké povzbuzení. Uvědomila jsem si, že se nemáme zač stydět. A to byl zajímavý předěl v mém uvažování.

Rok 2009 byl už tím, který ovlivnila globální krize, vám se však dařilo výborně. Jak jste tehdejší dobu vnímala?

Krize nás zasáhla také, a výrazně. Všichni hledali, jak uspořit nebo jak získat další odbyt, museli jsme i my. Na stavebnictví se projevil nedostatek zakázek, což trvá dodnes. A my byli a jsme především orientovaní na tento segment. Přesto, že jsme začali šetřit, dělali jsme vše k tomu, aby firma rostla. To byla velká škola života. Poučili jsme se a dnes jsem za tuto zkušenost vděčná. Je velmi důležité vědět, jak snižovat náklady, zjistit, kde jsme neproduktivní a snažit se být efektivnější. Zní to jako klišé, ale má to reálný základ. Nebýt krize, asi bychom nedospěli k řadě radikálních kroků, o nichž dnes víme, jak moc nám pomohly.

Mnohé jsme zvládli, a i když od té doby náš obrat trochu klesá, naše podnikání jde vzhůru, firma roste a přibírá další činnosti a prodává nový sortiment. Velkými odběrateli bývaly řetězce jako Bauhaus nebo OBI, kde se od té doby značně zúžil sortiment, kterým jsme je zásobovali. Obrat nám to snížilo, ale nelitujeme, neboť nás to navedlo na další dráhu podnikání.

Ráda mluvíte o využívání příležitostí a víře ve štěstí a vždy jste sázela na optimismus. Trvá to?

Věřte nebo ne, ale trvá. Zjednodušeně - šla okolo příležitost a my se jí chytili. Stali jsme se distributory kvalitních švédských seker a profi řemeslnických nožů. Přidali jsme další nářadí. K tomu jsme se letos etablovali do role výhradního zástupce pro ČR a SR tří zmíněných značek a naše portfolio jsme tak mohli doplnit o pracovní oděvy, obuv a další drobnosti.

Příležitost nastrčila růžky a my ani dlouho nepřemýšleli a šli jsme do toho. Produkty jsou velmi kvalitní, precizně zpracované a zaujal nás také příběh značky Snickers Workwear, kdy řemeslnické kalhoty byly v 70. letech přímo navrženy a ušity elektrikářem (zakladatelem společnosti) na základě jeho reálných potřeb. Byli jsme si vědomi toho, že máme dobrou logistiku a že tento sortiment bude dobře rezonovat s našimi vztahy s odběrateli směrem ke stavebním firmám, developerům, projekčním kancelářím apod. Jinými slovy - co obratově ztrácíme, doháníme rozšiřováním sortimentu tak, aby se zase obrat zvedl.

Zní to jako americký sen nebo pohádka. Přece to nemohlo být tak přímočaré...

Samozřejmě že nás to stálo spousty nervů, propočtů, debat i času. Jít do něčeho nového znamená vždy riziko. Intuice mne ale vedla a napovídala: bude to skvělá investice, jen nepromarnit ten správný okamžik. A já mám ráda vše, co je pozitivní. Jsem stále ještě odvážná a ráda zkouším nové věci. V podnikání musíte být naladěna na určitý adrenalin, jinak skončíte.

A nás přesně toto baví.

Mít loajální a šikovné pracovníky, to je sen každého zaměstnavatele. Kdysi jste tvrdila, že nejvyšší počet lidí ve firmě by měl být kolem 25. Nezměnila jste názor?

Ano i ne. Dnes je nás už 31 a myslím, že se budu muset po dalších zaměstnancích brzy poohlédnout. Vždy jsem si přála, abych každého osobně znala, věděla o jeho rodině, trápení, mohla mu pomoci řešit určitou životní situaci. To trvá, ale cítím, že nás přece jen bude muset být více a nevím, jak potom své předsevzetí dodržím. Pochopila jsem, že už nelze pracovat jen od nevidím do nevidím, mnohé úkoly sami ve složení, v jakém jsme, nezvládneme. A abychom měli čas i na strategii, na realizaci nápadů, a na spousty dalších záležitostí, potřebujeme některé činnosti více delegovat.

Nynější vítězství v Ocenění českých podnikatelek beru jako úspěch, který patří celému kolektivu, všem zaměstnancům. Vážím si našeho týmu, který má vysokou hodnotu, u nás se totiž pracuje na pohodu a na plný plyn. A je to o nás všeobecně známé.

Nebojíte se toho, že by zaměstnanci mohli zneužívat vaší, dejme tomu, dobroty?

Zatím nemám špatné zkušenosti, i když výjimka potvrzuje pravidlo. Myslím si, že když se s lidmi jedné férově, že dokáží oplácet. Neznamená to slevovat z nároků a podbízet se navzájem, ale ani si hrát na tvrďase.

Přesto v době komplikovaných mezilidských vztahů je to odvážné počínání, nemyslíte?

Nedávno nám dala výpověď účetní. Nikdy by mne nenapadlo, že to udělá. Na pár měsíců jsem musela převzít její agendu, účetnictví znám, dříve mne živilo, nebyl to zas až takový problém. Zaskočilo mne to však z lidského hlediska. Ale řekla jsem si, že každá situace nás má něčemu naučit. Našla jsem spoustu drobností, které je potřeba v našem systému poupravit či přenastavit, čímž se procesy zautomatizují a uspoříme čas.

Když jsme přebírali v Ostravě obchod, kam jsme soustředili prodej pracovních oděvů a obuvi, zůstal tam původní personál. Děvčata si stěžovala na to či na ono, vládla tam nespokojenost a rivalita. Snažila jsem se jim ukázat, že cesta ke spokojenosti vede i jinudy, než přes konflikty. Výsledek se dostavil v poměrně krátké době a všechny nás to velmi těší.

Co z toho plyne: vím, že mezilidské vztahy jsou minové pole. Zvládat komplikace znamená hledat řešení. K tomu patří i otázka, zda nám často nechybí třeba pokora. Nebo radost z toho, čím právě žijeme, či vědomí, že mnohé závisí jen a jen na nás.

Od léta jsme zřídili šest nových pracovních míst. I to považuji za velký úspěch.

Z toho, co vyprávíte, srší energie a odvaha. Byl tedy tento rok úspěšný?

Rozhodně. Přes řadu problémů, které nám zamotaly hlavu.

Zajímavý rok to byl i díky jedné nové a zásadní zkušenosti. Dosud jsme budovali naši vlastní značku menší české firmy, která patří nám, tedy mému muži a mně. Začínali jsme od nuly, slovíčko AC-T servis kdysi nikdo neznal. Hráli jsme si s logem, katalogem, krabičkami, dotvářeli image, krok za krokem. Byla to krásná práce, velice nás to obohatilo.

Nyní prostřednictvím této firmy výhradním způsobem zastupujeme navíc globální značky, tedy cosi, co má svou historii, je na trhu známé. Opak toho, co jsme budovali a budujeme. Převzali jsme odpovědnost za známá obchodní jména, jimž budeme tvůrčím způsobem sloužit a stali jsme se členy velké rodiny. Dva světy, dva pohledy, dvě filozofie. Co nám to dalo? Srovnání a inspiraci. Rok tedy úspěšný byl.

Takže to, co děláte, vás čím dál více baví. A tak tedy - co dál?

Propracovat a zdokonalit to, co jsme si nadrobili. Také bychom v příštím roce rádi zase trochu investovali - přistavěli další část budovy v Praze Horních Počernicích, tedy tam, kde sídlíme. Rádi bychom totiž zavedli nový systém skladu, ale k tomu bude nezbytné „nás" maličko rozšířit.

A do budoucna? To víme už také! Chtěli bychom zřídit síť vlastních prodejen pro pracovní oděvy a rukavice, boty, sekery a nářadí pro řemeslníky. Dnes provozujeme prodejny v Praze a Ostravě a v Praze 10 máme jednu prodejnu založenou na franchisingu.

To vše s sebou ponese hodně starostí. Budeme mít příležitost se naučit nové věci. A to za to stojí.

ptala se Eva Brixi