Chtěla jsem se PhDr. Nory Dolanské, MBA, ředitelky Pražské informační služby, zeptat, jestli také zahrádkaří, ale nakonec jsem v závěru tohoto rozhovoru položila docela běžnou otázku k tomu, jak tato činorodá osobnost relaxuje. Netroufla jsem si totiž právě tu o vášni k zahradě nějak vyřknout. K této ženě, která se za dobu neuvěřitelných několika desetiletí, co ji znám, absolutně nezměnila, mi prostě tráva, listí, půda, kytky neseděly. Tato manažerka vypadá stejně úchvatně jako tenkrát, kdy dohlížela na to, jak se učím jednotlivým novinářským žánrům. Někdo zkrátka nestárne stejně jako úsměv či charizma. Nicméně – její upřímná slova o vztahu k rostlinstvu mne povzbudila. Opět jsem se utvrdila, že v tom nejsem sama, že je nás, experimentátorek, které prosí přírodu o přízeň, více, až překvapivě hodně. A ještě něco. Z podtextu té poslední odpovědi jsem si dovolila rozpoznat, co je pramenem životního optimizmu Nory Dolanské. 

V povědomí starší generace je Pražská informační služba istitucí, která sdružuje průvodce hlavním městem, lidi, kteří o Praze věděli všechno. Co z toho zůstalo a co je dnes úplně jiné?
To je pravda, v podvědomí zůstává školení průvodců, průvodcovské zkoušky, snaha o kontakt s cizinci, motivovaný mnohdy jen touhou vědět, co se ve světě děje, o čem taky vůbec nevíme, a pak výstřižková služba. To první – vzdělávání průvodců – zůstává, třebaže na bázi dobrovolnosti, protože dnes, a říkám bohužel, může po našem hlavním městě provázet kdokoliv. Živnost je to volná, a tudíž nemá nároky na vzdělání. Škoda pro nás i pro cizince, ale s tím mohou udělat něco pouze v parlamentu. Výstřižková služba je minulostí, v archivu bychom ale písemnosti o Praze stále dohledali. Nový je marketing, public relations, propagace v zahraničí, příprava strategických plánů, příprava analýz pro to, kam naměřit účinně peníze na propagaci… je toho na tři stránky!
Jste příspěvková organizace hlavního města – v čem máte výhody oproti klasické firmě a podnikání a čím jste městu povinováni?
Jako příspěvková organizace Magistrátu hl. města Prahy máme povinnost se zodpovídat z toho, co připravujeme, a také jsme v kontaktu s Komisí pro cestovní ruch, která nám radí jak a co zařídit. Realizaci jednotlivých aktivit však už musíme zvládat zcela samostatně. A tady je nová parketa pro kreativce, lidi s nápady, novým myšlením. Společně se snažíme být co nejzacílenější, a přitom zbytečně neutrácet peníze, které se nevrátí.
Jaký prostor pro seberealizaci váš tým tedy má? Nápadů jistě přichází hodně, ne každý lze uvést do života. Na čem to vlastně záleží?
Snažím se hodně přenášet odpovědnost na své podřízené. V Čechách však na to nejsme stále moc zvyklí. To je jeden z problémů, s nímž se manažeři pořád potýkají. Mám zkušenosti ze zahraničí a vím, že tam i referent si za svůj obor činnosti odpovídá a má pravomoc rozhodnout, zda dobře, nebo špatně, to je už jeho riziko. U nás nechce být nikdo za nic odpovědný, proto pořád ta razítka, povolení, další podpisy, my jsme u nás i jako podnikatelé hrozně nepružní.
Co všechno jako šéfka můžete ovlivnit a co byste ráda ještě do svých kompetencí zařadila?
Mohu ovlivnit základní záměr naší koncepce, jednotlivé strategie a nestěžuji si vůbec na spolupráci s Magistrátem, protože tam v současné době jsou lidé kompetentní, znalí, a hlavně věří, že to děláme poctivě a dobře.
Myslím, že brzy dostane Pražská informační služba nové jméno, nové logo, nové barvy. Proč?
Právě jsme v závěrečné fázi rozhodování, vypadá to moc dobře, do soutěže se přihlásilo 12 kreativních agentur a některé návrhy se nám zdají moc pěkné. Uvidíte sami, co vyhraje.
Co dalšího vás se změnou identity čeká?
Konečně se pustíme do tisku nových prospektů, předěláme celý web a rozjedeme velkou akci na zimní návštěvy Prahy. Budeme zvát naše české spoluobčany, kteří by si měli Prahu ozkoušet po svém, pěkně v hotelu bez starosti, že  u příbuzných se musí přezouvat a být v noci potichu. V balíčku nabízíme návštěvu výstavy o Cyrilu a Metodějovi a prohlídku Staroměstské radnice za cenu, kterou by nikde jinde nikdo nedostal. Doufáme, že tenhle balíček zabere a bude o něj stejný zájem jako o ten, se kterým se třeba jezdí do Vídně na výstavy.
Ostatně – když se vejde do budovy v Praze na Arbesově náměstí, kde sídlíte, pulzuje to tam energií, sotva člověk otevře dveře. A čím blíže k sekretariátu, tím více na něj dýchá atmosféra pohybu, tvořivosti, činorodosti, detailů, které vypovídají...
Děkuji, to je milé. Víte, pracuji v tomhle oboru řadu let, hrozně mě to baví a teď obzvlášť, když se dají zúročit všechna ta léta mezi cizinci a jejich potřebami a služby české veřejnosti v zahraničí. Mnohdy jsem prošla opravdu zkouškou ohněm. Možná proto ta energie...
Rok 2013 ukrojil tři čtvrtletí, hlavní turistická sezona končí, i když –  mají ještě pro vás slova turistická sezona ten původní význam? 
Praha, a vlastně všechny městské destinace, mají hlavní sezonu na jaře a na podzim, dokonce i v zimě, na adventy, Vánoce či Nový rok. Jedná se sice více o nárazovou vlnu turistů, ale ona se vlastně dnes už jedna sezona pomalu přelévá do druhé, a o to vlastně také jde. Nemít tady nacpáno v květnu a září, ale rovnoměrněji nabízet aktivity po dobu celého roku.
Ostatně pro mě je Praha stejně nejkrásnější v únoru, je nostalgická, smutná, ale už tuší, že bude brzy jaro, a to očekávání je cítit i ve zdech města.
Kdo vám dává více utržit – zahraniční host, nebo člověk český?
Dávno neplatí, že zahraniční turista je bohatý a Čech je chudý. Máme v Praze řadu turistů z České republiky, kteří si vychutnávají město plnými doušky. V globálním měřítku jsou ale Rusové, Číňani, Korejci, Američané a severské evropské země  se svou útratou poněkud výše.
Do jakých projektů jste se zapojili a nač se připravujete?
Komunikujeme s Českými centry, s některými zastoupeními CzechTourismu, připravujeme také s hlavním městem Prahou výměnné prezentace v zahraničí, spolupracujeme na kandidaturách Prague Convention Bureau pro kongresy a inventivní programy v Praze, pomáháme Czech Film Commision s nabídkou pražských objektů pro filmování a hodně se zaměřujeme na vlastní nabídky zahraničním novinářům, kterým nabízíme pobyt a ukazujeme speciality města, aby psali o zvláštnostech a jedinečnosti naší metropole.
Můžete doporučit například mimopražským firmám, které by pro své zaměstnance nebo management rády využily pohostinnost Prahy, nějaké speciality, sestavit program o prodlouženém víkendu na míru? Návštěvu méně známých míst, ochutnávku pražských piv nebo zmrzlin, unikátní výstavu? Lze dát účtenku do nákladů?
To samozřejmě můžeme a uděláme to moc rádi, ale říci vám to mohu takto do tisku jen v obecné rovině, jinak bych porušila obchodní charakter naší organizace. Ale navrhujeme běžně několik tipů a „klienti“ si pak už bez nás zorganizují podle nabídky svou představu.
Jste vynikající organizátorka a mnoho „věcí“ děláte s plným nasazením. Den ale nemá více než 24 hodin. Máte osobitý návod na to, jak toho co nejvíce stihnout?
Víte, snažím se využívat čas v maximální míře. Ráno jezdím často autobusem a metrem do zaměstnání a přitom vyřizuji poštu, čtu knihu, na kterou večer už nemám sílu. Stále si píšu lístečky a do práce už přijdu připravená na schůzky, které mě čekají, někdy si dělám poznámky i v noci, když se vzbudím. Asi to je workoholizmus, ale zábavný, já pracuji strašně ráda.
Jak si nejlépe odpočinete? Když promýšlíte novou strategii nebo se procházíte po staré Praze? Chodíte na ryby, píšete glosy či sníte o tom, jak naši metropoli udělat nejkrásnějším městem světa?
Není to nic objevného, ráda se hrabu „v hlíně“, jak říká můj manžel, asi mě cosi volá… Ale i když nic nevypěstuji, pořád něco sázím, přesazuji a přemlouvám, aby to rostlo. Nemám v tom valné úspěchy, ale to mě neodradí. Ostatně, jako všechno v životě, dělám i toto v maximálním nasazení.
otázky připravila Eva Brixi