Neřešený dlouhodobý stres může způsobit psychické a fyzické obtíže: pocity bezmoci, úzkosti a zklamání, fyzické bolesti, nejrůznější dysfunkce orgánů bez skutečného nálezu nemoci. Hrozí nástup syndromu vyhoření. Projevuje se po létech emočně vyčerpávající práce ztrátou profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí.

Syndrom vyhoření je způsoben dlouhotrvajícím stresem, který vede k fyzickému a emocionálnímu vyčerpání, pocitům méněcennosti, nedostatku úspěchu, sebevražedným myšlenkám a celkovému odloučení. Má několik fází a do vašeho života vstupuje postupně. Často jej objevíte u lidí s vysokým pracovním vytížením, například u majitelů firem, manažerů, u lidí v pomáhajících profesích (učitelé, sociální pracovníci, lékaři, zdravotní sestry…), ale také u studentů vysokých škol. Podle Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy vykazuje intenzivnější příznaky syndromu vyhoření pětina české populace.
Více ohrožení syndromem vyhoření jsou lidé, kteří na sebe mají vysoké nároky a očekávání, nenaučili se říkat ne a požádat o pomoc. Lidé, kteří by pro svou práci i dýchali, protože jim dává velký smysl, pracují často přes čas a neumí odpočívat.

Jak poznat, že bych mohl vyhořet

První příznaky jsou velmi jemné. Důležité je si uvědomit, že se postupně stupňují. Na psychické úrovni je možné pociťovat podráždění z pracovního přetížení, špatnou náladu, vyčerpání, ztrátu nadšení v pracovním i osobním životě, pocit lhostejnosti, negativní postoj k práci, pocit nedocenění, deprese a úzkost. Tělo může reagovat na příznaky syndromu vyhoření poruchami spánku, únavou, nechutenstvím, zažívacími problémy, častějším zapomínám, zhoršeným soustředěním a poklesem celkového výkonu. Na úrovni sociálních vztahů dochází k významné tendenci redukovat kontakt s lidmi, nízké empatii, narůstání konfliktů.

Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření má pět fází:
Fáze nadšení – tato fáze se týká hlavně začínajících zaměstnanců a lidí, kteří vidí ve své profesi velký smysl. Jsou potom ochotni své práci obětovat mnohé, včetně svého volného času, přátel a rodiny, nehledí na odpracované hodiny, projevují velkou iniciativu. Na jednu stranu by se tedy dalo říct, že jde o ideálního zaměstnance. Má to však své ale…. Tito lidé narážejí na neochotu a nepochopení ze strany svých spolupracovníků, což může vyvolat určitý neklid nebo drobná zklamání.
Fáze stagnace – zklamání se kumulují, zaměstnanec začíná konfrontovat svá očekávání s reálnými možnostmi. Překážky se mu zdají stále větší, uvědomuje si, že se mu nebude dařit. Bývá unavený, vyčerpaný, ví, že čas je možné trávit i jinde než v práci, nezbývá mu ale už čas ani energie. Zažívá nerovnováhu na úrovni work-life balance.
Fáze frustrace – nenaplňování cílů, pasivní okolí, byrokracie to všechno přispívá ke stavu frustrace. Na psychické úrovni může docházet k chronickému vyčerpání – zaměstnanec nemá na nic chuť, náladu, je podrážděný, negativní. Známky stresu přecházejí do chronických a dlouhodobých.
Fáze apatie – někdy je označována jako Helplessness and Hopelessness (bezmoc a beznaděj). Dlouhodobá frustrace vede ke ztrátě zájmu, omezení aktivit na minimum. Zaměstnanec je schopen s vypětím všech sil zvládat pracovní úkoly, jeho angažovanost klesá. Cítí se svou prací obtěžován, objevují se chyby v práci, nesplněné úkoly.
Fáze vyhoření – zaměstnanec postrádá smysl svého konání, je naprosto vyčerpán, cítí beznaděj. To se může projevit i zhoršením zdravotního stavu. Ztrácí kontrolu nad sebou i nad okolnostmi. Je nutná změna pracovního režimu a odborná pomoc.

Kdy začínám doutnat

Zkuste si zodpovědět několik otázek, které se týkají syndromu vyhoření v tomto testu http://nadacesirius.cz/kviz/syndrom-vyhoreni/.
Buďte k sobě upřímní. Vnímejte, jak to opravdu v danou chvíli máte a co prožíváte. Pokud jste v pozici manažera nebo majitele firmy a chtěli byste vědět, jak to mají vaši lidé, zkuste se s nimi domluvit, že si test také udělají. Důležité je sdělit, že test slouží pro jejich informaci, jak to mají a že jeho výsledky mohou, ale také nemusí sdílet. Upozorněte je také na to, že pokud zjistí, že již doutnají, budete jim ze své pozice nápomocni a budete s nimi hledat řešení dané situace.

Pomoc lidem, když zjistíte, že doutnají nebo již hoří

Je důležité vyhledat odbornou pomoc v podobě psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. Nedělejte ze syndromu vyhoření tabu a komunikujte důležitost prevence. Může jít například o školení k tématu syndromu vyhoření, work-life balance, zdravého životního stylu. Organizujte nebo alespoň nabádejte k pravidelné sportovní aktivitě, udržování sociálních kontaktů. Učte se, jak se těšit z maličkostí a dělat si radost, jak si nastavit reálná očekávání, mluvte o nutnosti věnovat se svým koníčkům. I ve fázi prevence je možné využít služeb kouče nebo psychoterapeuta. Pokud máte sami podobnou zkušenost, nebo je vás na pracovišti takových více, je fajn podělit se o své zkušenosti, co jako řešení fungovalo. Vezměte syndrom vyhoření jako něco, co se může stát a není známkou selhání či neschopnosti jedince

Pomoci může psychoterapie

Psychoterapie je čas pro vás samotné, kdy si můžete sami se sebou povídat jiným způsob a nacházet tak možná řešení své situace. Už jen fakt, že o svém trápení mluvíte s odborníkem vám uleví. Nejste na něj sami a sdílená starost je poloviční starost. S psychoterapeutem můžete o svých nesnázích mluvit, aniž by vás někdo soudil nebo posuzoval. Terapeut vám bude naslouchat a společně s vámi hledat možné cesty k žádoucí budoucnosti.
I když to možná na začátku tak nevypadá, aktivní práce na vlastních útrapách a komplikacích začne postupně váš život měnit k lepšímu. Dobrý terapeut bude respektovat vaše tempo, kterým budete chtít postupovat. Na vás je, abyste na sebe nekladli příliš vysoké nároky a nechtěli zázraky na počkání. To psychoterapie neumí!

Ing. Gabriela Štiková, lektorka, terapeutka a spoluzakladatelka yourchance o.p.s.