Září a říjen jsou nejčastějšími měsíci, kdy se po rodičovské dovolené vracejí ženy do zaměstnání. Naprostou většinu z nich čeká šok v podobě znovu zapojení do pevného rytmu zaměstnání spojené s abstinencí po dítěti, které měly dosud ve své výhradní péči. Přitom vnímání zaměstnavatelů na matky s malými dětmi je mnohdy diskriminující. Logicky se totiž musí počítat s absencí zaměstnankyně kvůli nemocím dítěte. Navíc ještě v nás přežívá předsudek, že matka na několikaleté rodičovské „zhloupla". Máme však důkazy, že tomu tak není.

Přirozené obavy
Maminky, které byly v době otěhotnění zaměstnané, mají samozřejmě to štěstí, že po celou mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou vedeny jako zaměstnankyně a po jejím skončení se mají kam vrátit. V práci jim ze zákona drží místo a zaměstnavatel jim nechystá překvapení v podobě výpovědi. To potvrzuje i psychoterapeuta Jana Tamchynová: „Pokud jde o samotný nástup do práce, pak je důležité, zda žena nastupuje na své místo, které už zastávala a vrací se tak do známého prostředí a kolektivu, nebo nastupuje do zcela nového zaměstnání. Což znamená menší stres, než jít po několikaleté rodičovské do zcela cizího pracovního prostředí a kolektivu." Právě do té druhé, méně šťastné skupiny, patří maminky, které byly při nástupu na mateřskou dovolenou nezaměstnané, případně přišly o zaměstnání (například z důvodu zrušení firmy a podobně) během rodičovské či těsně po návratu do zaměstnání. Proto stojí za zamyšlení, jak je těžké pro ženu, která několik posledních let trávila veškerý čas péčí o dítě a domácnost, uplatnit se na trhu práce? Faktem je, že během doby strávené na rodičovské dovolené mohla ztratit kontakt se svou profesí, vývojové trendy se mohly mílovými kroky vzdálit z jejího zorného úhlu, znalosti a zkušenosti, v nichž vynikala, dávno upadly v zapomnění. Nejedna žena tak v sobě zápasí s ambivalentními pocity. Na jednu stranu by chtěla, aby ji někdo pozval na pohovor, ale zároveň má z toho obavy. Ztrácí sebedůvěru a cítí velkou nejistotu při prezentaci svých schopností před zaměstnavatelem. Navíc stále zůstává matkou. Tříleté dítě potřebuje stále velkou pozornost, nevyhnou se mu různá onemocnění, při kterých nemůže zůstat doma samo. A zde často vzniká další problém. Zaměstnavatelé se často v rozporu se zákonem při pohovoru ptají žen na soukromí, na počet dětí, jejich věk a cíleně se brání přijímat do zaměstnání ženy s malými dětmi. Mají jejich zaškatulkované jako pracovnice s častými absencemi a plnou hlavou řešení rodičovských povinností. Ženě přitom nedávají možnost vysvětlit jim, jak bude schopna skloubit pracovní a rodinné povinnosti a nedokážou se podívat věc z jiného úhlu.
Maminky jsou špičkové manažerky
Někteří zaměstnavatelé si tento „rodičovský" potenciál ale již uvědomují a dokážou se na svůj pracovní tým dívat v delší perspektivě. Vychovat si nového zaměstnance k „obrazu svému" stojí čas i peníze, proto se vyplatí udržovat si se svými lidmi průběžně kontakt, aby zůstali profesně „v obraze". „Maminky po rodičovské dovolené mají obrovský potenciál, lidský rozhled, jsou dynamické, a co je zajímavé, jsou výtečné v time managementu. To vše proto, že musely při rodičovských povinnostech stíhat mnoho činností zároveň. I proto zapojujeme stávající zaměstnance po dobu jejich rodičovské dovolené do práce a dění ve firmě, a jsme rádi, když se k nám i vrací," říká Jana Skalková, HR manažerka z ČSOB.
Neházet flintu do žita
Zapojení se znovu do pracovního procesu po mateřské dovolené má více rovin. Tou hlavní je, jak se podaří dítě včlenit do kolektivu školky, jak se přizpůsobí novému prostředí a jak se podaří zvládat matce i dítěti odloučení od sebe navzájem. Budeme-li předpokládat, že je vše v normě a matka může nastoupit do práce, nastává pro ni nelehké období, v němž si bude muset umět poradit s jiným denním rytmem a zvládnout reorganizaci chodu rodiny. „Je dobré, když si ideálně ještě před nástupem do práce s partnery dohodnou, jak si rozdělí povinnosti a jak začne partner více pomáhat, eventuálně jak se do chodu domácnosti zapojí třeba babičky. Jinak se může stát, že se žena dostane do obtíží, když zjistí, že nestíhá vše tak, jak stíhala a jak byli všichni zvyklí, a okolí, které na tuto změnu nebude připravené, ji může stresovat, byť se třeba budou všichni snažit pomoc," radí Jana Tamchynová. Je totiž třeba si uvědomit, že nástup do práce je pro ženu, dítě i celou rodinu značně stresová záležitost a je třeba neklást na sebe vysoké nároky, není nutné stihnout vše jako dřív a dělat vše sama.

(tz)