Trochu jiné knížky, hry a kalendář vznikly proto, aby obohatily svět prarodičů a vnoučat. Co přivedlo autorku Moniku Kopřivovou k zajímavému nápadu, o tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Jak se rodil Nejmilejší kalendář pro babičku a dědu? Bylo obtížné převést představu do slov a obrázků?

Před čtyřmi lety jsem vytvořila knížky Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj. Jsou to vpisovatelné knížky, které umožňují prarodičům zaznamenávat vzpomínky od dětství až po současnost. Měly velký úspěch, a tak jsem na ně navázala stolní hrou pro babičku, dědečka a celou rodinu pojmenovanou Jak to tenkrát bylo? Ta je také o vyprávění příběhů, ale tentokrát jednoduchou a zábavnou formou a lidem se opět velmi líbila. Přemýšlela jsem tedy o dalších hezkých a smysluplných dárcích pro prarodiče.

Když se zeptáte své babičky či dědečka, jaký dárek jim udělá největší radost, s jistotou vám odpoví, že to je něco, co vyrobila jejich vnoučata. Téměř všichni prarodiče navíc používají stolní kalendář a velmi často ho od svých blízkých dostanou také jako dárek. Přemýšlela jsem tedy o tom, jak toto propojit. Jak udělat stolní kalendář, jehož součástí by byly i obrázky vnoučat? Rok má dvaapadesát týdnů a vytvořit tolik obrázků by bylo pro děti velmi obtížné. S kolegy jsme hledali různé cesty, jak takový kalendář udělat – aby prarodičům vyhovoval tak, jak jsou zvyklí, a aby do něj mohly děti namalovat vlastní obrázky. Zkoušeli jsme řadu možností, až přišel na svět Nejmilejší kalendář pro babičku a dědu. Je to týdenní stolní kalendář, který je speciálně uzpůsoben, aby do něj mohly děti vytvořit 12 obrázků – jeden na každý měsíc. Prarodiče uvidí celý měsíc obrázek před sebou jako nejcennější dárek od svých vnoučat. Zároveň mohou využívat 52 listů s jednotlivými týdny jako u běžného stolního kalendáře. Součástí kalendáře je i velký arch se samolepkami, které mohou děti při své tvorbě využít. Pro děti je tak vytváření kalendáře velká zábava.

Myslíte si, že kalendář si najde hodně příznivců? A proč?

Když jsme kalendář vymýšleli, chtěli jsme ho kromě obrázků dětí něčím obohatit. Aby dělal prarodičům nejen radost, ale aby se díky němu dozvěděli něco nového. Ptali jsme se tedy opět babiček a dědečků, jak celý rok vnímají a co je zajímá. A z jejich odpovědí vyplynulo, že je zajímá příroda a její koloběh, střídání měsíců a ročních období. Do kalendáře jsme tedy přidali i zajímavosti z přírody, pranostiky spojené s jednotlivými dny i ročními obdobími, ale také hezké citáty. Navíc jsme na každý týden připojili pro babičky a dědečky jednoduchá doporučení na různé aktivity. Milé tipy, jak si prarodiče mohou daný týden udělat hezčí, ať už sami, nebo s vnoučaty a rodinou. Kalendář potěší babičku a dědu vždy, když se podívají na obrázek, který pro ně s láskou vytvořila jejich vnoučata a zároveň je pro ně praktickým a užitečným pomocníkem. Věřím, že se nám podařilo vytvořit opravdu krásný dárek, který bude dělat prarodičům radost po celý rok.

Proč si máme vážit prarodičů a starých lidí, a proč si to nemáme nechat jen pro sebe?

Já sama pocházím z velké a velmi soudržné rodiny. Když jsem byla malá, trávila jsem spoustu času se svými prarodiči. Mé babičky i dědečkové pro mě moc znamenali, mnoho mě naučili a byli mými velkými vzory. A já na ně s láskou vzpomínám a z našich společných zážitků dodnes čerpám. Stali se pro mě i velkou inspirací, a právě díky nim jsem se rozhodla jít svou vlastní cestou, založit portál

Babičkářství a vymýšlet dárky, které dělají prarodičům radost a zároveň podporují mezigenerační vztahy. Svět nejstarší generace je plný moudrosti, životní zkušenosti, ale také nadhledu a klidu. A mně dává pocit obrovského naplnění, že právě moje dárky, ať už jsou to knížky, kalendář, nebo hra Jak to tenkrát bylo?, pomáhají propojovat generace a budovat rodinné vztahy.

mnoho spokojených lidiček popřál kalendáři Pavel Kačer