Peníze, úspory, investování. Trojice stále frekventovanějších slov. Proč? Například z nedávného průzkumu Banky CREDITAS vyplynulo, že mnozí Češi spoří špatně, tedy prostřednictvím nesprávných nástrojů.

Finanční prostředky tak nezhodnocují efektivně, prodělávají. Hotovosti na účtech mají poměrně hodně, peníze „vidí“ před sebou, jsou jejich. Jenže vlastně chudnou. Data například ukázala, že nejvyšší úspory mají obyvatelé Prahy, v hlavním městě je ale zároveň nejvyšší podíl těch, kteří neuspoří nic, je to každý desátý Pražan. Navíc třeba milión korun uložený na neúročeném běžném účtu nevynese za rok nic, avšak stejná částka uložená na spořicím účtu přinese při dnešních průměrných úrokových sazbách roční výnos kolem 50 000 Kč. Osvěta má před sebou zřejmě ještě hodně možností. O názor na současnou situaci ve spoření se s námi podělila Ivana Pícková, členka představenstva Banky CREDITAS pro retailové bankovnictví.

Z vašeho nedávného průzkumu vyplynulo, že si Češi stále málo spoří, a ti, kteří si odkládají, zase ne zrovna optimálně. O čem to svědčí?

Ono to je maličko složitější. Češi totiž spoří i ve srovnání se sousedními zeměmi hodně, každý dospělý má průměrně na depozitech 334 000 Kč. Když se ale podíváme do podkladových dat, zjistíme, že máme společnost rozdělenou na dvě téměř stejně velké skupiny, z nichž v jedné lidé neuspoří za měsíc ani 2000 Kč, ale ve druhé se spoří výrazně více.

Druhá věc je, že lidé ke spoření v obrovské míře používají nástroje, které k tomu nejsou vhodné, zejména peníze v hotovosti nebo na běžném účtu. To je přitom obrovská škoda. I při úsporách kolem 100 000 Kč byste dnes na spořicím účtu dostali za rok kolem 5000–6000. Což v alespoň nějaké míře tlumí dopady inflace. A potom je tu fakt, že jen necelá třetina lidí využívá investičních nástrojů, které jsou vhodné pro dlouhodobé spoření například na důchod. A teď nemluvím o nějakých rizikových instrumentech a miliónových objemech. Investovat do fondů se dá už od 500 Kč měsíčně a dají se najít konzervativní fondy.

Jsou české domácnosti opravdu v tak složité situaci, jak by se z dat mohlo zdát?

To do značné míry vyplývá z předchozího. Ano, zhruba polovina lidí nemá dostatečný finanční polštář, protože mají naspořeno méně než 100 000Kč. Když jsme se dotazovali, zda by lidem jejich úspory pokryly tříměsíční výpadek příjmů domácností, celkem 45 % lidí odpovědělo, že ne. Nejohroženější byly ženy (50 %) a lidé ve věku mezi 27–35 lety (56 %). To jsou alarmující čísla, protože to ukazuje, že by při větších otřesech v ekonomice a třeba výrazném nárůstu nezaměstnanosti měla značná část společnosti vážné potíže.

Docela mne zaujala jedna věc, která mi přišla vysloveně paradoxní. Z daní, tedy ze státního rozpočtu, se dotují příspěvky na stavební spoření. To využívá zhruba 39 % lidí a průměrně tam dávají kolem 2000 Kč měsíčně. Jde tedy o lidi z té bohatší půlky, kterým to v podstatě i ti chudší dotují. Ve skutečnosti tu ani není žádná povinnost ty peníze pak použít na bydlení, je to prostě dotované spoření... Tady ale čekám pokles, protože po snížení státních příspěvků bude méně atraktivní.

Trochu mne udivilo, že dostatečnou finanční rezervu nemají hlavně ženy. Jsou více rozhazovačné, rády nakupují, utrácejí? Nebo jsou až příliš štědré například k vnoučatům?

My jsme se v takovém detailu lidí nedotazovali, takže tuhle odpověď berte spíš jako můj osobní odhad. Nemyslím si, že by ženy byly rozhazovačnější. Faktem ale je, že častěji mají nižší příjmy, což zase dost koreluje s tím, jaká zaměstnání častěji preferují nebo jaká si vybírat musí s ohledem například na péči o děti. Což je další bod – značná část manželství se rozvádí a děti žijí spíše u matek. To pak klade na jejich výdaje větší nároky a zmenšuje prostor pro spoření.

Jsou to také ony, které spoří méně než muži. Čím si to lze vysvětlit? Přitom podle různých sdělení i u nás přibývá žen investorek...

Ale ono to není ve vzájemném rozporu, když si znovu uvědomíme, že tu máme zjednodušeně dvě poloviny lidí, z nichž jedna spoří velmi málo a ta druhá vysoce nadprůměrně. Když vidíme, že přibývá žen, které investují, tak se obvykle bavíme o té nadprůměrné polovině. Samozřejmě bych ale byla ráda, aby se k alespoň menšímu pravidelnému investování dostali i lidé z té méně spořicí poloviny. Je to i na nás v bankách, abychom edukovali a také přinášeli jednoduché a srozumitelné produkty. I my nyní pracujeme na investiční aplikaci, která bude velmi snadno použitelná.

Nechystá vaše banka například nějaký jednoduchý investiční program právě pro ženy, třeba od věkové kategorie 30+?

Nejsem toho názoru, že je nutné vymýšlet speciální produkty pro ženy. Chování lidí v oblasti spoření a investic nejvíc koreluje s příjmy. Takže má spíš smysl strukturovat nabídku podle toho, kolik si člověk může dovolit dávat stranou a jakou preferuje kombinaci trojúhelníku: riziko – doba uložení – možný výnos.

Opět se také potvrdilo, že si lidé u nás nerozkládají finanční rezervu vhodně. Kde nejčastěji chybují?

Nechávají zbytečně moc peněz na neúročených vkladech, tam se připravují o výnos, pojištěné produkty typu spořicího účtu či termínovaného vkladu by jim v podstatě bezrizikově vynesly výrazně víc. A pak málo uvažují o tom, co mají být krátké peníze, průběžná rezerva, a co mají být dlouhé peníze, určené jako strategická rezerva třeba na stáří. U první části je dobré volit konzervativněji a s důrazem na rychlou dostupnost těch peněz, u té druhé pak dbát na to, aby výnos ideálně překonával inflaci, a uchovával tak hodnotu.

Určitou roli tady může hrát fakt, že hodně Čechů ukládá peníze do cihel, kupují si nemovitosti. To však při vyšších sazbách i cenách půjde teď o dost hůř. V reálu to je tak, že vloni byly u nás sazby na spořicích účtech kolem 5 %, ale třeba nemovitostní fond vykázal zhodnocení 12 %.

Fondy preferuje asi třetina dotazovaných. Proč zatím tak málo? Je to spíše generační záležitost, nebo zkušenost s tím, že na osobním účtu zkrátka své peníze člověk „vidí“ a jsou jeho, kdežto poukázané do fondu v něm vzbuzují nedůvěru?

Kombinace obojího. Plus pořád ještě dost velké spoléhání na státní důchod. Ale postupně se to mění.

Neměly by právě fondy více dbát na osvětu a seriózně vysvětlovat, vést veřejnost k rozumnému pohledu na věc?

Určitě měly, v tom zcela souhlasím.

Běžný občan nepodnikatel je totiž stále dosti zdrženlivý a má asi stále obavy o své peníze. Jak to změnit?

Myslím, že lidi nejde k něčemu nutit, to nemůže dobře fungovat. Naší rolí je ukazovat, vysvětlovat a pak usnadňovat užití. Je to sice pomalejší cesta, ale podle mne lepší.

Podle nejrůznějších údajů se však lidem u nás nežije zas tak zle, neodpustí si zahraniční dovolenou, kupují stále hodně alkoholu a cigaret, utrácejí za zboží, které často k životu moc nepotřebují. Místo aby si spořili více třeba na důchod. Myslíte, že se to časem změní?

U někoho ano, u někoho ne. Vždycky budete mít nějakou část společnosti, která žije přítomným okamžikem, a budoucnost, zvláště tu vzdálenější, moc neřeší. Nicméně když se podívám na lidi s průměrným příjmem, tak myslím, že své chování pod vlivem okolností změnili. Stačí se podívat třeba na vývoj tržeb v maloobchodu, které poklesly, což znamená, že lidé méně utrácejí. Takže já naopak u většiny lidí v Čes­ku ten zodpovědný přístup vidím.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi