Jak se píše o perníčcích? V zásadě moc dobře. Jsou voňavé, hravé, vlídné na první pohled. Kdo někdy navštívil nějakou pekárnu, výrobnu, perníkárnu nebo alespoň perníkovou chaloupku, určitě mi dá za pravdu, že to „tam“ krásně voní. Když jsem přicházela do sídla firmy JaJa Pardubice s.r.o. Jarmily Janurové letos v létě, venku hřálo sluníčko a kvetla spousta kytek. Z budovy číslo 536 v Přerovské ulici, kam trefí snad všechny děti z města, se linula líbezná vůně Vánoc, jarmarků, posvícení. Kromě pár týdnů dovolené se tu totiž peče každý den.
A nejen to. Doslova každý den vymýšlí, co změnit, upravit, odebrat, čím jaký perník zkrášlit, ozdobit jinak, než je zvykem. Paní majitelka, dáma v letech podle data narození, ale podle elánu a chuti pustit se do každého experimentu mladice, na kterou jen tak někdo nemá, kromě klasického řízení „letového“ provozu každý den také přemýšlí o inovacích širokého záběru. Zkrátka vyvíjí nové a vylepšené receptury, zkouší obměny náplní, aby některé perníčky chutnaly jinak, než je věrná klientela zvyklá.
Každá změna je však decentní, aby ještě povýšila přidanou hodnotu toho kterého perníčku. Všeho s mírou i v případě tak tradičního artiklu, jakou pardubický perník dozajista je. Nyní například Jarmila Janurová zkouší, čím zazáří JaJa Pardubice na dalším ročníku báječné soutěže Česká chuťovka. Loni to bylo sváteční cukroví, letos se překvapení chystá také, ale prozradit nemůžeme.
Když jsem pozorovala děvčata, tedy ženy nejrůznějšího věku i starostí, ale všechny shodného vztahu k práci, která jim nese živobytí, jak těm drobným kouskům dodávají kuráže i požehnání do života, jak je přizdobují, balí i opatrně připravují k expedici, jak se tu míchá těsto, dává se odpočinout na tři dny, jak se posléze rodí až umělecká díla bohatě malovaná, klaněla jsem se v duchu proslavené ruční práci místních. Nemohla jsem než obdivovat jejich zručnost, fortel, smysl pro krásu, úhlednost.
A když jsem se ocitla ve skladě, kde jednotlivé zakázky čekaly na odvoz, zdálo se mi, že jsem v říši pohádek, že jsem se vrátila do knížek dětství nebo zavítala do filmového atelieru. Zkrátka, tady se najde snad všechno, nač si jen vzpomenete. Klasická srdíčka z lásky, kytara, pivečko s pořádnou pěnou, náklaďáky i traktor, figurky zvířat nebo klasické perníkové chaloupky. Brzy k nim přibudou vánoční svícny, kostelíčky, betlémy, zvonečky, tedy perníček zdobený klasickým bělostným sněhem, jenž barvě českého perníku dodává noblesní eleganci a zimní vznešenost.
V této místnosti si člověk užije také dostatek zábavy – mezi exponáty, na kterých si už už někdo pochutná, je řada kadibudek, nechybí nočník v královském provedení, vodník či strašidlo. Mohla by být třeba i školní tabule s prostořekými nápisy, za něž bývají poznámky v žákovské knížce, tajemný vynálezce nebo mořská panna, zkrátka, co si kdo vymyslí, tady upečou a nazdobí.
Není divu, že mezi zákazníky přibývá firem, které již zdaleka neobjednávají dobroty jen k příležitostem vánočním či velikonočním, ale také na rozmanitá setkání, semináře, konference, dostihy... Jako výslužka pro svatebčany se perníčky rovněž hodí stejně jako ozdobičky na vánoční stromeček.
Oblíbené jsou perníkové dezerty a minidezerty, tedy plněné perníčky nejmilejších tvarů, barev, polev, náplní. Nyní třeba s příchutí pomeranče. Ochutnala je již nejedna známá osobnost, ať již europoslanci, naše redakční rada, politici, sportovci, básníci, management firem, novináři.
Produkci JaJa Pardubice důvěrně znám. Na tajemství, která nemohou být vyzrazena, se neptám. Jedno však přece vím: bez prosté lásky k oboru, který Jarmila Janurová zvolila, by se málo co podařilo. K tomu, aby její podnikání přinášelo ostatním tu správnou radost, neslouží jen značné osobní nadšení, chuť tvořit, ale také investice, často z osobních úspor, úsilí o navazování nových kontaktů, snaha dát o svém kolektivu třicítky lidí vědět. Pomáhá smysl pro humor, protože bez něj se úsměvné perníčky péct nedají. Řízení firmy není snadné, s organizací práce si však Jarmila Janurová umí dobře poradit. Horší je to dnes se sháněním šikovných specialistek na zdobení perníčků nebo s vyřizováním rostoucí administrativy, z toho moc velkou radost nemá. Narůstá totiž počet zakázek...
Eva Brixi