Jsou věci mezi nebem a zemí, k nimž rozhodně patří jízdní řády, chování opilců a zrcadla ve zkoušecích kabinkách obchodních domů, butiků a nejrozmanitějších prodejen, před nimiž se nakrucujeme, když se snažíme zakoupit nové sukně, kalhoty či šaty. Netrpím klaustrofobií, ale přiznávám, že mi v takových prostorách bývá těsno. Nejen na duši, hlavně po těle. Ba dokonce panikařím a nevěřím vlastním očím. Evo, to jsi skutečně ty? Ptá se moje rozjívené já, když poněkolikáté pozoruji sebe samu. Vyděšeným pohledem zpytuji své dietní programy a nevím, zda se mám smát nad těmi rozpory života, nebo zda mám vlídně přijmout trest osudu - tlusťoch jsem, byla a budu.

Nestalo se mi ještě nikdy v životě, že bych před takovým zrcadlem byla spokojena, ba nadšena i z toho, co mi padlo jak ulité. I když džíny seděly, i když sako díky střihu zakrylo vše přebytečné a odkrylo přednosti. Ta zrcadla jsou totiž prolhaná. Ve skutečnosti nejsem tak zlověstně vymodelovaná, jak zrcadla v obchodních nákupních centrech vypovídají. Ať mi nikdo neříká, že mám špeky jak modelky na Saudkově fotkách. Ať mi nikdo netvrdí, že vypadám jako bych absolvovala denně několikahodinou ochutnávku pokrmů podle kuchařky Magdaleny Dobromily. Ať mi ta přihlouplá zrcadla nenabízejí pohled, na svět bez prken, která znamenají svět! Ať mne nechají žít v krásné iluzi o vlastním osobním kouzlu, které vyvěrá jak z obsahu, tak formy!
Pokud máte podobný potupný pocit při výběru módních novinek, jimiž hodláte oživit svůj šatník, jako já, vězte, že je však chyba někde jinde. Po letitém zkoumání tohoto problému jsem před pár dny řešení konečně našla. Chyba je v marketingu prodejců!
Jsou-li šéfkami marketingu v těchto domech ženy, nevnímají řeč zrcadel záměrně a naivně poškozují svůj podnik, nevědomky ubírají na bratu. Ony totiž právě proto, že jsou ženami, moc dobře vědí, co ta zpupná zrcadla dovedou, a pomsta může být někdy tak báječná, tak sladká - obecně, prostě jen tak... Mstí se na jemné ženské psychice zákaznic, které z rozpaků nad tím, jak vypadají, raději nekoupí nic a s pláčem odcházejí domů k dalším dietám. Jsou-li šéfy marketingu muži, patrně nikdy takovou kabinku nenavštívili. Kdyby ano, museli by již dávno vyšším ziskům majitelů prodejen napomoci. Kabinky by osadili zrcadly, která korektně, jemně, zkreslují, dělají dámy štíhlejšími a krásnějšími, aby právě v onen podstatný moment rozhodovací spatřovaly sebe jako bezkonkurenční krasavice a za okamžik odcházely s desítkami balíčků a tašek a nenapodobitelným pocitem vítězství ducha nad hmotou.
Ano, vážené čtenářky, rozluštila jsem záhadu všech záhad - zrcadla v kabinkách jsou křivá a nepřející. Dělají si z nás blázny, namísto aby budovala vztah klientek ke značkám, místům, personálu. Nechápu to. Dnes, kdy markleting převažuje i nad zdravým rozumem, jako by nákupní centra nestála o náklonnost ženského fenoménu, nás, zákaznic, které tak rády utrácíme!
Věřím už, že i kdybych byla anorektičkou, zrcadlo doby ze mne udělá baculku, která nemá nárok koupit si cokoli šik, trendy a co je in. Mám před dovolenou. A potřebuji nové plavky. Asi si je půjdu vyzkoušet se zavřenýma očima...Eva Brixi