Že nic není takové, jak se na první pohled zdá, se člověk přesvědčuje dnes a denně. A to nejen v mezilidských vztazích, politice nebo v nějakém virtuálním světě, ale dokonce i v takové exaktní oblasti, za jakou můžeme považovat ekonomiku. Vím to, ale stejně mě to vždycky trochu vyvede z míry a nutí popřemýšlet nad smyslem a relativitou našeho počínání.
Ale abych vysvětlil, co tím míním. Žijeme v informační společnosti a množstvím zpráv nejrůznějšího druhu jsme doslova zavaleni. Většina z nich tak nějak potvrzuje naše poznání, postoj k okolí, zažité automatizmy. A pak se najednou objeví zpráva, která to celé postaví na hlavu.
Začnu tak trochu „od plotny“. „Moderní“ poznatky o hygieně začaly z kuchyně vytlačovat tradiční materiály a nahrazovat je „čistšími“ plasty. Prkénko na krájení masa nebo cibule nemá být, tak jako bývalo zvykem, z poctivého dřeva, ale z hygienického plastu, který údajně lépe odolává bakteriím. Dokonce už vznikla evropská směrnice doporučující plastová prkénka v zařízeních veřejného stravování. Začal jsem se smiřovat s tím, že přejdu z dubu na PVC jako kdysi skokani o tyči z bambusu na laminát. Jenže tuhle se dívám na televizní program, kde se rozhodli otestovat tři druhy materiálu z hlediska antibakteriální ochrany – dřevo, plast a mramor. Vědci v Austrálii zkoumali, co je při použití v kuchyni nejzdravější. A k mému překvapení potvrdili, že staré dobré dřevo je na krájení potravin, respektive jejich zdravotní nezávadnost, naprosto nejvhodnější. A to nejen u protinožců, ale jaksi globálně, všude… Umělá hmota, zbrázděná zářezy nože, vyhořela na celé čáře, projevila se jako dokonalá živná půda pro škodlivé mikroorganismy.
Dneska jsem se seznámil s výsledkem jiného výzkumu, který provedl světoznámý německý koncern BASF. Zjistil, že bio jablka zanechávají mnohem silnější ekologickou stopu než plody získané klasickým zemědělstvím. Kdo se chce chovat ohleduplněji k přírodě, měl by kupovat jablíčka stříkaná pesticidy a hnojená chemickým práškem. Že se to zná nelogické? Výzkumníci spočítali, že bio produkty například vyžadují, aby traktor při jejich pěstování přejel vícekrát po poli. Propálí se víc nafty, rostou emise, půda se zhutňuje…
Ještě víc mě však překvapil výsledek srovnání domácího a dováženého ovoce. Výzkumníci zjistili, že jablka dovážená z Nového Zélandu nebo Chile jsou v zimě z ekologického hlediska vhodnější než tuzemská, udržovaná v klimatizovaném skladu po dlouhé období. Energetická náročnost na dopravu přes oceán je totiž nižší než při skladování. Kdo jezdí autem s klimatizací, ví, kolik paliva vyžaduje udržování stálé teploty v skromném prostoru kabiny a přestane se divit. Tedy už se nedivím…
Žijeme v době neustálého učení a přizpůsobování se novým podmínkám. Je na nás vyvíjen stále silnější tlak, abychom měnili své myšlení a chování, údajně v zájmu modernosti, vědeckého poznání a pokroku. Máme se vzdát navyklých, přežilých stereotypů a přijmout nová, progresivní řešení, abychom šli s dobou.
Jak tomu odolat, abychom si nepřipadali směšně staromódní, abychom se ctí uspěli v tomto digitálním věku? Rozum často nepomůže ve správném odhadu, kdy by slušelo spíš zůstat konzervativní a kdy naopak kráčet v čele nejmodernějších trendů. Spíš je třeba spoléhat na intuici, která nám může našeptat tu správnou volbu.
Myslel jsem si, že intuice slouží jako berlička lidí, kteří jsou s rozumem v koncích. Není to tak. Úspěšní makléři, kteří na internetu obchodují s cennými papíry a komoditami, prozradili, že k rozhodnutí, kdy koupit a kdy prodat, jim slouží také intuice. Teoretické znalosti, dlouholeté zkušenosti, osvědčené postupy – bez toho se úspěšný obchod neobejde. Ale bez oné intuice to také nejde.
Ženy bývají citlivější a na intuici spoléhají víc než jejich mužské protějšky. A ne jen tak zbůhdarma. Vědí nebo nějak cítí, že se spojují se svým podvědomím, s nejasně tušenými, mocnými silami přírody, které vedou ke správným rozhodnutím. Dávám jim teď za pravdu. Přestávám se dívat na intuici skrz prsty a více se otvírám ozvěnám podvědomí. Kdybych tomu propadl přespříliš, žena už mne vrátí zpátky na zem.
Pavel Kačer